Báseň: Pouť pouští
Šli jsme spolu v cíl stinnou krajinou
s nadějí nezlomnou, že srdce naše v poušti netečnosti nezhynou
Zmíral jsem touhou, žízní
láskou k Tobě odvěkou, co žalostí mne trýzní
Prosil jsem, úpěl jsem: Jen mne hryzni!
Tak modlitba má mollová lépe v duru vyzní
Chtěl sklidit jsem tak sklizeň spálenou přesolených sklizní
Šli jsme mlčky chladnou pouští dál
Vánek jemný k tomu něžnou píseň o životě kouzel vál
Kdosi v dáli na violu rozladěnou roztodivně hrál
Zvuk srdce utichlý korytem vyschlým v dálku zahalenou odkapal
Bylas pouští mou i oázou
štěstím mým i morovou stou nákazou
Bylas nocí, bledou lunou
oper temnot tmou, falešnou her strunou
Teď vládneš noci, ukryté za černou clonou
Ve vodách Tvého oceánu strasti, slasti tonou
Ptám se, kde je pouti cíl?
Proč samoten jsem tu zbyl?
Kde je poušti cíl...?