VAZNI LIDE ZLI A NENAVISTVI PROTI a MICHALOVI JACONVI GAJUM VI AKORAZ ZAPOMINATE NA ZAKONY VI ZAJLOVE HETERACKY A TADY JSY TO PŘEČTĚTE POŘADNĚ CO PIŠE ZAKON TAK HO DURAZNĚ RESPETUJTE http://www.diskriminace.cz SEMINÁŘ GLB komunita v Čechách
na závěr textu můžete připojit své komentáře a připomínky k semináři a jeho tématům


Za velké účasti se dne 21. května 2007 konal v Praze seminář na téma GLB komunita v Čechách (diskriminace z důvodu sexuální orientace). Semináře, který se uskutečnil v rámci 13. nejen lesbického festivalu eLnadruhou, se zúčastnili GLB aktivisté a další zainteresované osoby z celé republiky. Cílem setkání byla diskuse o gay, lesbické a bisexuální komunitě v Čechách - menšině vystavené diskriminaci, předsudkům a homofobním útokům ze strany většiny. GLB lidé tak dostali příležitost diskutovat problémy, které se jich týkají, na specializovaném semináři v tak velkém časovém prostoru, jaký se jim snad ještě v naší republice nedostal.

V úvodu vystoupil Jiří Hromada, který zastoupil nepřítomnou ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny Džamilu Stehlíkovou, která se nemohla vzhledem k pracovním povinnostem semináře osobně zúčastnit.

První odborný blok GLB komunita a společnost byl věnován historii a současnosti GLB hnutí ve světě i v České republice. První část prezentace se zaměřila spíše na okolní země a svět, na vznik prvních hnutí za práva sexuálních menšin na konci 19. století, snahu o dekriminalizaci homosexuality, pronásledování homosexuálních lidí nacisty a klinickou smrt evropského aktivismu po 2. světové válce. Část druhá se soustředila na gay a lesbickou komunitu v českomoravské kotlině a její úsilí či spíše neúsilí v boji za svá práva. GLB menšina dosáhla v České republice na celou řadu práv, zcela nesrovnatelnou s většinou ostatních postkomunistických zemí, a to i přesto, že je gay a lesbické hnutí u nás poměrně slabé a omezuje se pouze na velmi malý počet aktivistů.

Jak už vyplývá z názvu tématu v programu - Diskriminace, byla druhá prezentace věnována otázkám objasnění pojmů spojených s diskriminací, postupu v procesu přijímání antidiskriminačního zákona a problémům s tím spojených. V této souvislosti byla zmíněna i otázka diskriminace GLB menšiny, která není v podstatě nijak zmapována a až na jednotlivé medializované kauzy se o jejím rozsahu nic moc neví. Námětem na samostatný seminář by pak mohla být zákonná diskriminace GLB lidí v otázkách rodičovských práv. Dále zazněla informace o existenci pracovní skupiny pro sexuální menšiny, která byla vytvořena na odboru pro lidská práva Úřadu vlády.

Přednáška Legislativní změny se zabývala rozborem prosazování legislativních změn týkajících se LGB komunity v České republice, přičemž tyto postupy srovnávala se situací v zahraničí. Výklad přednášky se soustředil především na boj za zrovnoprávnění stejnopohlavních párů s páry heterosexuálními, v podstatě jediná práva, o něž GLB komunita v Čechách byla nucena dlouhodobě aktivně bojovat.

Poslední prezentace Queer komunita v médiích rozebírala mediální obraz vytvářený či nevytvářený queer komunitou a její schopnost či neschopnost prezentovat rozmanitost. GLB komunita je v médiích zobrazována relativně často, přičemž pozitivní skutečností je, že jsou jí média poměrně nakloněna. GLB charaktery se v médiích objevují stále častěji, a to v propracovanějších a reálnějších kontextech. Svojí roli zcela jistě sehrává postupná změna společenského postoje vůči gayům a lesbám, jakož i uzákonění registrovaného partnerství, které dodalo stejnopohlavním svazkům určitou legitimitu. Přínosem je i přístup veřejnoprávní televize, která je důležitým zadavatelem pořadů s GLB tematikou, a vedle publicistických a dokumentárních filmů uvádí mainstreamové i nezávislé queer filmy.

V rámci semináře se konaly workshopy a proběhly rozsáhlé diskuse, které měly umožnit a také umožnily účastníkům vyjádřit své názory, připomínky a komentáře k prezentovaným tématům i ke GLB problematice obecně. První diskuse se zaměřila na vymezení gay a lesbické komunity, otázku zda existuje taková komunita, a kdo k ní patří. Stává se jedinec součástí této komunity automaticky již svojí menšinovou sexuální orientací nebo je její součástí pouze ten, kdo se za její součást sám aktivně považuje, nebo ten kdo se aktivně účastní „gay a lesbického života“? Odpovědi na uvedené otázky, jakož i celá diskuse vyzněly tak trošku do ztracena. Nicméně tady je třeba od GLB komunity odlišovat GLB menšinu. Zatímco odpověď na otázku, zda se za příslušníka komunity považuje a co ho s ní spojuje, si musí dát každý sám, za příslušníka GLB menšiny lze považovat každého s menšinovou sexuální orientací bez ohledu na to, zda se za jejího příslušníka sám „uvědoměle“ považuje. V tomto však příslušníci GLB menšiny mají na rozdíl např. od příslušníků etnických menšin určitou „výhodu“, že mohou svojí sexuální orientaci skrývat a tím se vyhnout automatickému spojení s touto menšinou ze strany většinové společnosti. V důsledku toho nejsou v takové míře nuceni vyhledávat ochranu v kolektivní příslušnosti ke komunitě.

V samotné komunitě je, než otázka jejího definování, zcela jistě mnohem ožehavější téma aktivního se přihlášení k homosexuální či bisexuální orientaci, a to jak vnitřní přiznání si, že „jsem jedním z nich“ (vnitřní coming out), tak i sdělení této skutečnosti svému okolí (vnější coming out). Je velmi těžké ba nemožné zkoumat vnitřní coming out, neboť to je problém upřímnosti každého jednotlivce v sobě, mnohem jednodušší je to již s coming outem vůči svému okolí, a tady gayové a lesby v Čechách dost výrazně pokulhávají. Ochota outovat se je velmi malá, jak u neznámých jednotlivců, tak i u mediálně známých osob. Jen stěží lze uvěřit tomu, že by v České republice nebyli mezi mediálně profláknutými osobami žádné lesby a jen velmi málo gayů. Ptát se po příčinách je asi dost zbytečné, strach z nepochopení a odmítnutí by byl pravděpodobnou odpovědí na všechno. Spíše je zajímavé zkoumat to, zda jsou tyto obavy v zemi, kde je uzákoněno registrované partnerství a tolerance stejnopohlavních svazků ze strany společnosti poměrně vysoká, oprávněné.

Vedle malé ochoty veřejně se přiznat ke své sexuální orientaci trpí GLB menšina v České republice nedostatkem aktivistů, tedy nejen těch, kteří by se aktivně hlásili ke komunitnímu životu, ale hlavně by byli ochotni za práva menšiny bojovat či menšinu aktivně podporovat. GLB lidé v Čechách, na rozdíl od řady jiných zemí, dosáhli řady práv „bez velkého úsilí“, aniž by o ně museli zásadním způsobem a dlouhodobě bojovat. Většina práv (dekriminalizace homosexuality, sjednocení věkové hranice pro souhlasný pohlavní styk, zákaz diskriminace) přišla z rozhodnutí „shora“ nebo bylo jejich zakotvení důsledkem usilovné práce malé skupiny aktivistů (registrované partnerství). Možná právě toto lze považovat za jednu z příčin proč je gay aktivistů u nás tak málo, stejně jako je malá jejich podpora ze strany menšiny. Všichni ti, kteří na tomto poli vyvíjejí nějaké aktivity, by mohli dlouze vyprávět o nedostatku dobrovolníků a především finančních prostředků, a o tom, jak nezřídka podporu svých aktivit nacházejí snadněji mezi majoritou než mezi gayi a lesbami. Nicméně to neznamená, že by zde žádní aktivisté a aktivistky nebyli, je jich jen podstatně méně než by jich mohlo být, a to je jejich práce složitější a je třeba ji ocenit.

Pořad „Q“ vysílaný Českou televizí rozpoutal nejbouřlivější diskusi a nakonec se mu podařilo rozdělit účastníky na dva tábory, na jeho příznivce a odpůrce. Qéčko vyvolává rozporuplné přijetí jak v majoritě tak i v samotné minoritě, jíž je určen, tedy pokud vůbec jí je určen, neboť to, kdo je cílovou skupinou není až tak zřejmé. Všichni se shodli na tom, že je potřeba, aby pořad pro GLB menšinu existoval, ale na formu a často i obsah sdělení se názory značně lišily podle toho, zda zúčastnění akceptovali „netradiční“ pojetí sdělování informací zvolené autory pořadu či nikoli. Mnohem příznivěji byl hodnocen předcházející pořad české televize LeGaTo, nicméně ani ten nebyl jednoznačně přijat; někteří účastníci ho označili za příliš intelektuální pořad neschopný oslovit širší okruh lidí.

Kritika se snesla i na český rozhlas za jeho zrušení pořadu Bona dea sledovaný především staršími gayi a lesbami, kteří nemají přístup k internetu. Právě internet je v současné době hlavním nástrojem pro šíření informací, ať už směrem do komunity nebo navenek, široký přístup k němu však je zejména u starší generace podstatně limitován.

Všechna média zaměřená na GLB menšinu nebo o ní informující trpěla a trpí absolutním nedostatkem GLB lidí ochotných prezentovat mediálně své obyčejné životy a přiblížit je tak majoritě. V médiích se tak opakovaně objevují stále stejné tváře.

Ze závěrečné diskuse byla zřejmá potřeba existence nějakého média, nejlépe tištěného, pracovně nazvaného „informačně kulturní"periodikum, které by bylo zaměřeno na GLB komunitu, a zcela by mu chyběl nějaký erotický obsah. Nezodpovězeno však zůstalo, kdo, pro koho a za jaké peníze by takovéto periodikum byl schopen vyrábět, když všechny obdobné minulé pokusy ztroskotaly.

Zapsala: Martina Štěpánková

PŘÍSPĚVKY NALEZNETE NA STRÁNCE SEXUÁLNÍ ORIENTACE


[ zpet na zacatek stranky ]
Martina Štěpánková
Aktualizace: 06.06. 2007



Poradna pro občanství, občanská a lidská práva © 2001-2007
VŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV








Preambule


U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá- -li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy, že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě, že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznávání a zachovávání lidských práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku, Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i mezinárodními jejich všeobecné a účinné uznávání a zachovávání jak mezi lidem členských států samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich pravomocí.



článek 1


Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.



článek 2


(1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.

(2) Žádný rozdíl nebude dále činěn z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž určitá osoba přísluší, ať jde o zemi nebo území nezávislé nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity.



článek 3


Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.



článek 4


Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.



článek 5


Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.



článek 6


Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost.



článek 7


Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci.



článek 8


Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.



článek 9


Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství.



článek 10


Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu.



článek 11


(1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby.

(2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle státního nebo mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než jakého bylo lze použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.

článek 12


Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

článek 13


(1) Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu.

(2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.



článek 14


(1) Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu.

(2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně odůvodněného nepolitickými zločiny nebo činy, které jsou v rozporu s cíli a zásadami Spojených národů.



článek 15


(1) Každý má právo na státní příslušnost.

(2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.



článek 16


(1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.

(2) Sňatky mohou být uzavřeny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů.

(3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.



článek 17


(1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.

(2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.



článek 18


Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.



článek 19


Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.



článek 20


(1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování.

(2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení.



článek 21


(1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců.

(2) Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země.

(3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; ta musí být vyjádřena správně prováděnými volbami, které se mají konat v pravidelných obdobích na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování.



článek 22


Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti.



článek 23


(1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.

(2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci.

(3) Každý pracující má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany.

(4) Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat s jinými odborové organizace a přistupovat k nim.



článek 24


Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou.



článek 25


(1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.

(2) Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti, ať manželské nebo nemanželské, požívají stejné sociální ochrany.



článek 26


(1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání je povinné. Technické a odborné vzdělání budiž všeobecně přístupné a rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností.

(2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi skupinami rasovými i náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Spojených národů pro zachování míru.

(3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.



článek 27


(1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích.

(2) Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby.



článek 28


Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny.



článek 29


(1) Každý má povinnosti vůči společnosti, v níž jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost.

(2) Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a zachovávání práv a svobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti.

(3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli a zásadami Spojených národů.



článek 30


Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.