Velká část společnosti dokonce tomuto nástupu fandí, tleská mu a popohání jej. V poslední době jsem se setkal s mnoha bezesporu velice inteligentními lidmi, kteří sice pohrdají nacismem a komunismem, ale zároveň jedním dechem až fanaticky podporují snahy  potlačit  osobní svobodu. Podívejme se přímo na jeden velice aktuální příklad.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky před nedávnem schválila tzv. protikuřácký zákon. Čeští zákonodárci měli výjimečně tolik soudnosti, že nepodlehli módní vlně, jež se valí Evropou, a nezavedli plošný zákaz kouření v restauračních zařízeních.

 Spousta lidí jim to má za zlé. Chtějí, aby se proti kouření v hospodách důrazně zasáhlo. Ve jménu vznešené myšlénky zdraví. Každá totalita se při svém nástupu musí zaklínat nějakým vznešeným ideálem, který jí získá masivní podporu, často i mezi rozumnými lidmi, kteří se tváří relativně svobodomyslně.

Abych předešel dohadům, jsem nekuřák. To mi však nebrání, abych se v zásadním boji o podobu naší společnosti dokázal postavit na správnou stranu. Hospoda či restaurace je soukromým zařízením, jež patří svému právoplatnému majiteli. Ten jediný má právo v něm zakázat kouření, případně si svůj podnik rozdělit na kuřáckou a nekuřáckou část. Nikdo jiný mu do toho NESMÍ kafrat!

Žádný Bruselský byrokrat, žádný osvícený poslanec dolní sněmovny našeho parlamentu, obskurní NGO či samozvaný „odborník“ nemá právo nařizovat hostinské paní Malířové, aby svoji venkovskou špeluňku U Malířů přetvářela v nekuřácký lokál. Pokud tento podnik jakožto nekuřák navštívím, automaticky tím souhlasím, že se kolem mě bude kouřit. Nevadí mi to, k pivnicím to přece patří. Pokud bych však pod vlivem děsivé propagandy o tzv. „pasivním kouření“ měl strach o své zdraví, mám mnoho alternativ se tomuto údajnému hazardu vyhnout:

Existuje spousta restauračních zařízení, kde majitel kouření zakázal. Mohu se přesunout tam.

Mohu se pokusit přesvědčit paní Malířovou, že je v jejím zájmu, aby byl její podnik nekuřácký. Není to prý tak dlouho, co v Praze skupinka nekuřáků přesvědčila majitele oblíbené studentské hospody, kde se fajčilo ostošest, aby na internetu uspořádal jakési „referendum“, zda má hospoda zůstat kuřáckou, nebo kouření zakázat. Antikuřáci zvítězili, v hospodě se od té doby nekouří.

Pokud s ní nebude řeč, mohu její podnik začít se svými antikuřáckými spolubojovníky bojkotovat. Pokud ji to poškodí, jistě se mnou brzy najde společnou řeč.

Jsem-li podnikavého ducha, mohu si otevřít vlastní nekuřácký provoz.

 

Jak vidno, lidé, které sužuje strach o jejich zdraví, mají možnost se kuřáckým hospodám vyhnout. Někomu to však nestačí a chtěl by, aby všechny hospody byly nekuřácké; aby majitelé hospod tancovali, jak oni pískají; aby ostatním byla naprosto upřena možnost volby. (Zároveň by šlo o naprostou likvidaci tradičních českých pivnic, jež by zmizením kouře přišly nejméně o polovinu své specifické atmosféry.)

Bohužel, lidé jsou nepoučitelní a tyto totalitární tendence jsou jim leckdy sympatické. A tak jako mnohokrát v historii, společnost nakonec přijde v boji za „správnou věc“ o svoji svobodu a ještě tomu bude bouřlivě tleskat. Až si uvědomí, čemu ve skutečnosti tleskala, bude již pozdě.

http://bohumirzidek.blog.idnes.cz/