Opravdová bouře Daniela Landy
Bouře 2005. Tak zněl název pro dvojici plánovaných koncertů Daniela Landy, které se odehrály třetího listopadu tohoto roku v Ostravě a o čtyři dny později i v hlavním městě republiky. Proslýchá se dokonce, že se jedná o poslední sólové vystoupení vlasteneckého rockera, který prý hodlá v brzké době pověsit hudební dráhu na hřebík. Kdybych byl škodolibý, vzpomněl bych na Landou vyslovený slib konce kariéry v prosinci 1999, ale poněvadž jsem rád, že Dan tvoří dále, nechám si jízlivé poznámky od cesty.
Ostrava byla tedy na řadě jako první a nutno podotknout, že Landovi ostravští příznivci měli důvod být pořádně „vyhládlí“ Poslední Landovo vystoupení v Ostravě totiž proběhlo v roce 1994 v rámci turné s debutovým albem Valčík.
Situace v ostravské ČEZ Aréně, kde se koncert konal, mému tvrzení plně odpovídala. Už hodinu před koncertem se zaplnila většina míst na tribunách a početný kotel pod pódiem by mohli hokejisté Vítkovic – kteří zde pravidelně sehrávají extraligové zápasy – Landovi závidět.
Musím říct, že skladba publika mě docela zaujala. Jistě, nejpočetnější skupinu představovali mladí okolo dvaceti let, což se dalo předpokládat, ovšem nemalou část tvořili i lidé kolem třiceti nebo dokonce čtyřiceti let. Přišli teenageři s mladšími sourozenci i mámy a tátové od rodin. Zapředl jsem řeč s půvabnou slečnou vedle mě, ze které se záhy vyklubala osmadvacetiletá mladá paní a matka malé dcerky : „ Já mám Landu strašně ráda, tak jsem vyrazila na koncert,malou dneska pohlídá manžel…Taky hrozně chtěla jít, ale je jí teprve pět…“
Různost v publiku se týkala i stylu. K vidění byly krátké sestřihy i dlouhé vlasy, pěšinky , patky i dready. To samé by se dalo říci o oblečení. Z tohoto koncertu udělá kulturní levice setkání extremistů jen velmi těžko.
Vystoupení zahájila předkapela Cocote minute a ukázala se být vcelku dobrou volbou. Její skladby, nesoucí se většinou v hard rockovém hávu ( kromě podivného úletu „Měl bych tě sejmout“ ) se příjemně poslouchaly a vytvářely dobrou „půdu“ pro vystoupení hlavního protagonisty večera.
„Ahoj Ostravo“ objevil se na pódiu Dan Landa a bouřlivé ovace zúčastněných mu byly odpovědí. „Vítám vás, jako vítáte vy mě…a stejně jako vy už se nemůžu dívat na to co se v naší zemi děje… když říct : miluju svou vlast ! se někdy považuje téměř za zločin…“
Hned poté zazněl letitý Motýlek, následovaný Ztracenými hochy, rovněž složenými před deseti lety. Daniel, podobně jako před dvěma lety na miniturné Vltava tour, pojal koncertní vystoupení coby kompletní průřez svou tvorbou, i když se mi zdálo že poměr písní z jednotlivých alb byl na Vltava tour o něco rovnoměrnější.
Nejvíce songů zaznělo z alba Neofolk, například Blaničtí, Protestsong, Čaruj anebo Táta, kterého Landa uvedl svým sympatickým konzervativním výstupem : „Kromě toho, že miluju svou vlast a svou ženu, jsem taky…TÁTA !“
Došlo i na Tradici, jejíž závěr Landa poněkud modifikoval, aby apeloval na občanské a národní vědomí přítomných. Koncert oživovala taktéž kvalitní světelná show, provázená šleháním plamenů, jakož i velká česká vlajka vyvěšená během vystoupení.“
Landa není jen zpěvák. Má v sobě velké charisma kazatele, řečníka a leadera, což dokázal, když přestávky mezi songy vyplňoval velmi emotivním vyjadřováním svých názorů. Soudě podle reakcí, publiku rozhodně nebyly jeho myšlenky cizí.
Koncert pokračoval dalšími klasickými „vypalovačkami“ z Danova repertoáru, jako jsou 1938, Vltava, Bílá Hora, Tajemství, Moravské pole, Šance, Militia Christi a spousta dalších.
Příjemné ozvláštnění přišlo v podobě muzikálové písně Volám. Popsal bych ji jako nádherný středověký chorál v rockové podobě. Během jeho poslechu stačilo zavřít oči a člověk mohl vidět rytíře v lesklých zbrojích, hořící vatry na kopcích a slyšet čvachtat bažiny v temných hvozdech hlubokých lesů. Nádhera…
Publikum, které vyrobilo naprosto skvělou atmosféru, v níž se pařilo jak v kotli tak na tribunách, rozhodně nehodlalo nechat Landu odejít. První přídavek Dan nejspíš čekal, druhého se rovněž zhostil na výbornou, ovšem když jsme si ho vytleskali potřetí bylo vidět, že „mele z posledního“ Na čtvrtý už by asi neměl a není se čemu divit.
Uvítání, jaké Landovi ČEZ Aréna připravila mu nejspíš z hlavy jen tak nezmizí, jak konec konců sám přiznal. I na svém pražském koncertě prohlásil, že Ostraváci „byli velkolepí“
A velkolepý byl i jeho koncert. Byla to…BOUŘE
Marek Skřipský
Psáno pro časopis Scarabeus
Dodatek: PŘEPIS PROHLÁŠENÍ DANIELA LANDY PŘI PRAŽSKÉ BOUŘI 2005 V T-MOBIL ARÉNĚ
I.
Tak abysme už konečně udělali jasno... byl jsem skinhead, dnes už nejsem. Nevadí mi kališníci... nevadí mi vlastenci... nevadí mi apolitický skins, ti rozhodně nepředstavují pro zbytek světa žádnou hrozbu. Odmítám extrémní odnože jako jsou neonacisté, komunisté a jim podobné směry a distancuji se od nich!
II.
Žádám o odpuštění všechny, kterým jsem v minulosti fyzicky nebo psychicky ublížil. Těm, kterým jsem tak učinil na obranu sebe nebo jiných se neomlouvám a jsem připraven to opakovat!
III. (Protestsong)
Videoklip k této písni byl označen týdeníkem Reflex, jmenovitě panem redaktorem Feřtekem za antisemitský a rasistický. Z jeho textu to vyplývalo. Autor mne přirovnává k Hitlerovi a Musolinimu. Asi si neposlechl text, který je opačný. Anebo ho nechtěl slyšet a našel tam to, co tam vůbec není. Nepopírám, tato píseň je i o vás pane Feřteku.
IV.
Nejsem fašista, nacista, rasista taky ne. Kdo tvrdí opak lže. Zůstanu ovšem provokatér!
V. (Tajemství)
Tuto píseň bych teď rád věnoval speciálně všem klukům a holkám, kteří zahynuli v kabinách závodních vozů. Letos ji posílám nahoru Tomášovi Vojtěchovi a Majklu Parkovi. Berte to jako modlitbu za jejich pokoj.
VI.
Věřím v Boha, kterého nazývám Hvězdou. Hvězdou naděje ve tmě. Věřím v s sílu rodiny, věřím ve své přátele a věřím ve svou vlast!
VII.
Chtěl bych poznamenat - jenom - k tomu co se děje ve Francii, že se mi zdá Evropské pojetí multikulturalismu zaslepené, stejně riskantní jako je rasizmus. A to nejenom proto, že spolu kráčí ruku v ruce. Kéž by jednou rozumná diskuse nahradila emoce, které volají Krysaře ze všech táborů!
VIII.
Teď mám jednu informaci, ne úplně pro všechny... pro část lidí, co na to čekají. Odkrýváme první Tajemství společenství Lumen Templi. Jsme hraví, chystáme dlouho v tajnosti projekt. Jedná s o hru s názvem Tajemství Zlatého Draka. Je to smrtelně vážná věc, víc se dozvíte v budoucnu. Hledání souvislostí, skládání střípků, trpělivost, to tvoří už nejnižší level téhle hry. Od nás nečekejte zatím žádné konkrétní informace, hlavně v tisku ne. Jenom pro zajímavost bych chtěl říct, že se k nám připojil i Jiří X. Doležal. Protože tahle hra není nepodobná Pánu prstenů, tak Jiří X. se k nám připojil s tím, že se naprosto identifikoval s rolí Gluma: "Pánííššek napíšše hezký článešek o ošklivých lumenkách."
Takže Srdečně zdravíme Jiřího a pokračuj, musíme mít všechny postaviššky ke hře Zlatý Drak kompletní.
IX.
Teď přijde píseň Blaničtí, já se omlouvám za drobné zdržení, protože to se sem hodí. Já to potřebuju ze sebe vyklopit... jsem si to napsal, abych to nepoto... Mám potřebu se veřejnému napadení veřejně bránit. Pan Václav Havel v souvislosti s naší provokativní Vyšehradskou výzvou k zamyšlení poznamenal v Lidových novinách následující: "Příznačné je, že se vždycky halí do zvláštního svatouškovství (myslel tím nás), dělají to přece všechny fašistické a totalitní ideologie, všechny mají prudérní roucho a žádají čistotu. Co to je? Rasová čistota u nás - to je přece zúčtování s Židy, Němci, posléze se Slováky a Romy a teď zřejmě i s Vietnamci. Kde to skončí? A všechno se to odehrává pod rouškou čistoty - morální, etnické, rasové." Tolik Václav Havel.
Pane Havle, myslím, že se to k Vám určitě dostane, já bych chtěl, abyste věděl, že se na Vás nezlobím, že Vám odpouštím, přestože tenhle jedovatý plivanec, ač je to veliká křivda, která ublížila mnoha lidem... Víte, kdybych nevěděl, že jste rozumný a tolerantní člověk, musel bych říct, že lžete jako Goebels. Já ale osobně považuji Vaši zavádějící nepravdu o našem smýšlení a cílech za politováníhodný omyl pohodlného člověka, pro kterého bylo jednodušší volit rychlou střelbu, než popřemýšlet, nebo zvednout telefonní sluchátko. Strach z cizích věcí, které neznám, nerozumím jim a proti kterým ze stejných důvodu bojuji se nazývá xenofobie. Toť vše, pane Havle.
X. (Janek blázen)
Tahle píseň dnes patří mojí mámě, která se na nás teď shora dívá a určitě žasne kolik je tady zase lidí.
XII. (Táta)
Svobodou všech psíků je vztekle poštěkávat na slony. A svobodou slonů je jít si dál svobodně svojí cestou. To je pro tebe moje holčičko Stázinko, která tady někde jsi, pro holčičky Roxanku a Rozálku doma.
XI.
Prosím vás a vyzývám , běžte všichni k volbám. Volte si samozřejmě koho chcete, ale volte! Ať je náš osud volbou národa a ne rozhodnutí těch, který nejsou kvůli třešním líný zvednout prdel. A volte proto, aby se zvolený boholidi příští volby báli vašeho zúčtování. Aby z vás měli konečně respekt. Šiřte to dál.
XIII.
Chýlíme se konci a já si přál, abyste se naučili následující písničku. Proč? - Mimo jiné spoustu pozdravů vašim bratrům a sestrám do Ostravy, byli velkolepí. A byl bych rád, kdybyste teď ukázali zlomeček vaší síly a poslali malej vzkaz politikům, že tu jste, že představujete obrovskou sílu a potenciál a že může být chybou podceňovat vás, vaši duši i váš rozum. Takže milí pánové nahoře, milí nedotknutelní, poslechněte si tohle šibalské zašeptání, které si jako blázen, šašek, klaun taky básník můžu dovolit: HRRRR NA NĚ!!!