Bůh existuje. To dá rozum (Křesťanství a ateismus úplně jinak)
Velmi racionální úvaha O KŘESŤANSTVÍ A ATEISMU z pera Američana Dineshe D’Souzy
Požitek z knihy Křesťanství a ateismus úplně jinak bude mít každý, kdo obdivuje dobré a logické myšlení. Není to náboženský traktát argumentující vírou, nýbrž práce vedená rozumem. Její autor Dinesh D’Souza (1961) je naturalizovaný Američan indického původu; dva roky pracoval v Reaganově Bílém domě, působil v několika think tancích, je autorem bestsellerů. Česky už vyšel jeho životopis Ronalda Reagana.
D’Souza polemizuje s autory jako Richard Dawkins, Sam Harris a Christopher Hitchens. To nejsou ateisté, kteří věří, že vědí, že Bůh neexistuje, a proto jsou v klidu, nýbrž zuřiví antiteisté vedoucí proti Bohu vyhlazovací válku.
Sekulární svátost: orgasmus
D’Souza tvrdí, že budoucnost lidstva bude více religiózní než současnost již z demografických důvodů: věřící mají více potomků. Křesťanství je základem západní civilizace a původcem omezení státní moci, které je podmínkou všech našich svobod. Přišlo s koncepcí rovnosti lidí a důstojnosti každého člověka. Křesťanství, zvláště katolické, vždy kladlo důraz na rozum a jeho schopnost poznat pravdu o Bohu, člověku a světě. Úžasný rozmach přírodních věd stál na křesťanské teologické premise: vesmír je racionální, neboť Bůh stvořil svět rozumně, vložil do něj rozumem poznatelné zákony, jež rozumný člověk může poznávat. D’Souza se vrací k mýtu o Galileovi; poukazuje na fakt, že vědecká teorie vzniku vesmíru velkým třeskem implikuje Boží stvoření; pojednává o antropickém principu, podle nějž nepravděpodobnost náhodného vzniku vesmíru s parametry, jež umožňují lidský život, svědčí o inteligentním plánu kosmu, stejně jako i Darwinova evoluční teorie. Uvádí rovněž, proč jsou zázraky možné, jakož i reprodukuje slavnou Pascalovu sázku, podle níž pokud nevíme, zda Bůh existuje, či ne, je racionálnější předpokládat, že existuje.
V části o etice rozebírá údajné i reálné zločiny křesťanů (křížové výpravy, inkvizice) a ukazuje, že počet jejich obětí byl mnohonásobně nižší než počet obětí ateistů – nacistů a komunistů. Reprodukuje i důkaz, proč je materialistická teorie reality rozporná, tudíž neplatná. Nejen že z pozorování materiální reality neplyne, že žádná jiná (duchovní) realita neexistuje, ale pokud by člověk byl pouze materiální bytostí, nemohl by poznat, zda vyslovené názory jsou pravdivé, tudíž by nemohl poznávat realitu. Ti přírodní vědci, kteří na základě empirických věd tvrdí, že člověk je pouze materiální bytost, zároveň nevědomky implikují, že není důvod jim věřit: „Jestliže mé duševní d pochody určuje výhradně pohyb n atomů v mozku, pak nemám důvod se domnívat, že moje názory jsou as správné... a tudíž nemám důvod se sp domnívat, že můj mozek se skládá d z atomů,“ píšeD’Souza. Aby člověk mohl poznávat realitu, musí být volní bytostí, tj. duchem vtěleným v hmotě. Z toho plyne existence duchovní reality nezávislé od hmoty, například objektivního a univerzálního morálního zákona. Tento zákon nelze z hmoty (přírody) odvodit, stejně jako z ní nelze odvodit kategorie „krutost“ či „šlechetnost“.
Ti, kdo konkrétní křesťany v dějinách obviňují ze zločinů, skládají křesťanství vlastně velkou poklonu: ty zločiny jsou odsouzeníhodné právě na základě křesťanských kritérií, neboť právě křesťanství hlásá, že určité činy jsou objektivně a univerzálně špatné! Kdyby nebyly špatné objektivně a univerzálně, nebylo by ani co a koho odsuzovat. Tato norma však není odvozena z materiální části reality; je tudíž součástí reality jiné než hmota, leč reality neméně reálné.
A když rozumové argumenty proti Boží existenci neobstojí, proč ateisté na Jeho neexistenci tak zarputile trvají? Podle D’Souzy mají subjektivní pohnutku: „Většina současných ateistů se od křesťanství distancuje kvůli sexu... Když ateista složitě obhajuje, že Bůh neexistuje a tradiční morálka je iluze, nejspíš u toho myslí na své pohlavní ústrojí. Nebýt onoho jediného přikázání ‚nesesmilníš‘, byl by Západ možná stále křesťanský... Dnešní sekulární svátostí je orgasmus... Jestliže se sex vymkne ze svých starých morálních mezí, přijdou nechtěná těhotenství. Tím se dostáváme ke druhé ateistické svátosti, totiž k potratu... Ateismus není primárně revoltou intelektuální, ale morální. Bůh pro ateisty není ani tak neviditelný jako nežádoucí.“ Poslední krok leží na čtenáři Vůči D’Souzově knize mám jednu výhradu: nekriticky přijímá Kantovu teorii poznání. Rozpor, jenž platí pro materialistickou teorii reality a lidského poznání, platí i pro Kantovu teorii poznání: podle ní realitu poznáváme zkresleně, po filtraci našimi smysly. V tom leží rozpor, neboť Kant považuje svou teorii poznání reality za objektivně správnou – jako kdyby on smyslovými filtry realitu neprosíval. Naštěstí D’Souzova hlavní argumentace proti materialistickému ateismu není na Kantovi závislá, a tudíž jeho spoléhání se na Kanta její přínos neničí.
V závěru D’Souza popisuje ústřední zvěst křesťanství: konkrétní člověk v dějinách byl Bohočlověk. Jak to víme? Jako jediný přemohl smrt: byl zabit, ale pak vstal z mrtvých. Pět set lidí jej vidělo po jeho zmrtvýchvstání. Porazil-li však On smrt, tuto možnost otevřel i nám; dobrou zvěstí křesťanství tudíž je: „Nezoufejte, biologickou smrtí váš život nekončí, máte možnost vstoupit do života věčného, v němž vás přivítá On.“ Dokazovat toto tvrzení už není ambicí D’Souzy; rozumem jej dokázat ani nemůže. Autor „jen“ objasnil, co rozumem objasnit šlo, totiž že křesťanství je rozumné. Eventuální krok poslední – akt víry – je již na každém osobně.
MF Dnes 15. 8. 2009
***
Křesťanství a ateismus úplně jinak
Dinesh D’Souza
Přeložil Čeněk Matocha.
Ideál, Praha 2009, 314 stran, doporučená cena 330 korun.
www.idealknihy.cz