Je švédský útok na svobodu vzdělávání předzvěstí evropské školské kazajky?
Zdá se, že švédská vládní pravice je z téže líhně, jako byla ještě nedávno ta naše. Topolánkův kabinet, zastřešující nejrůznější levičácké „kocáboviny“, se zvláště „proslavil“ podporou a prosazením antidiskriminačního zákona a souhlasem s ratifikací Lisabonské smlouvy. Švédská vláda, předsedající nyní Evropské unii, má ve svém legislativním plánu podobně „pravicová“ opatření. Exemplárním příkladem ideové dezorientace tzv. evropsky orientované občanské pravice je úsilí švédské vlády o faktickou likvidaci domácího vzdělávání.
Návrh zákona vychází z přesvědčení, že vzdělání dětí má být všeobecné a objektivní a že má být vedeno v takovém duchu, aby se jí mohlo účastnit každé švédské dítě, bez ohledu na filosofické a náboženské přesvědčení jeho rodičů. Návrh výslovně uvádí, že v takovém případě nebude domácí vzdělávání potřebné a proto bude umožněno jen ve zcela výjimečných případech, navíc pod přísným dohledem úřadů. Povolení vyučovat svoje děti doma bude muset být každým rokem obnovováno. Zákon má být poslancům předložen k projednání na jaře příštího roku a bude-li přijat, vstoupí v platnost v roce 2011.
Jak již jsem o tom psal ve více příspěvcích, škola je bojištěm o duše dětí. Po svobodném nadechnutí se v 90. letech po desetiletích komunistické indoktrinace se i české školství vrací k neblahé praxi ideologizace výuky. Do jednotlivých vyučovacích předmětů a pojetí výuky obecně se vkrádají uměle a na politickou objednávku z evropských grantů financované programy multikulturalismu, dětských práv, europeismu, ekologismu, genderismu a sexuální výchovy.
Takto pojatá výuka je ve Švědsku již dlouhou dobu samozřejmostí. Rodiče, členové Švédské asociace pro domácí vzdělávání (ROHUS), jako nejčastější důvod svého rozhodnutí učit děti svépomocí uvádějí ideologickou indoktrinaci dětí ve škole v duchu výše uvedených pojmů. Vzhledem k tomu, že současná švédská vláda nehodlá v této věci nic měnit, je tvrzení, že je místní státní školství vhodným prostředím pro formaci dětí, bez ohledu na filosofické a náboženské přesvědčení rodičů, poněkud liché.
Levice ani europeistická „pravice“ v jednotlivých státech EU domácímu vzdělávání nepřejí. Až se školská politika dostane beze zbytku pod kuratelu Bruselu, máme se my, doma školou svobodní, nejspíš na co těšit.