Krize nekrize, pan Kocáb chce 400 milionů na pozitivní diskriminaci
Vždycky, když v televizi uvidím známé tváře, posadím se a sleduji, co řeknou a jak se změnily od chvíle, kdy jsme se viděli naposled. V neděli mě to potkalo u pořadu Otázky Václava Moravce. Měl dobré hosty - ministra Kocába a senátorku Janáčkovou. Voda a oheň, šašek a královna…
Napsal jsem toho o Romech, o senátorce Janáčkové i ministru Kocábovi už spoustu. Takže jsem byl v obraze, jen jsem si zavzpomínal, co a kdy jsem o nich stvořil, jaké konflikty způsobili a jak z nich vybruslili.
Seděl jsem, ani nedutal a bedlivě sledoval, co kdo řekne, jaké bude mít argumenty. Romský problém je moje srdeční záležitost od momentu, kdy jsem byl v únoru roku 1997 v Torontu u počátku tzv. romské exodu.
Od té doby se znám s ing. arch. Lianou Janáčkovou, starostkou ostravského městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Je to nejlepší manažerka, která udělala ze svého obvodu centrum Ostravy, přestože se prostírá až mezi tím proklamovaným Centrem a sídlištěm Porubou.
Michael Kocáb, staronový český ministr pro lidská práva a menšiny, resp. pro romská práva. Pokud hájí někoho, kdo diskriminuje majoritu, nemůže chránit práva všech. Když byl členem Pražského výběru, divného to klonu muzikantského génia s hudebním hluchem zvaného PlasticPeople of the Universe, rád exhiboval a to mu zůstalo též po jeho evangelickém farářském tatínkovi.
Jinak by nepřišel s Agenturou pro začleňování a pomoc sociálně vyloučeným občanům, jak začal říkat těm nepřizpůsobivým. Také svoji oponentku Janáčkovou neustále okřikoval, že nemá říkat o někom, že je snědý a snědší a už vůbec ne černý.
Nejvíc ji rozesmál, hořce, když vyslovil sumu kolem 400 milionů, která nebude zajišťovat práci či potraviny, ale pouze administrativu 120 lokalit pro Romy a 120 pracovníků, co v nich budou pracovat.
Jeden ministr nás straší deficitem státního rozpočtu ve výši až 260 miliard korun, jiný, krize nekrize, chce dál rozhazovat a někomu se věnovat přednostně víc než druhému. Normálně se tomu říká pozitivní diskriminace, pan Kocáb to pojmenovává solidaritou a pomocí sociálně vyloučeným, nejen z řad Romů. Že se vyloučili sami, to už raději neříká. Kdo fauluje, dostává žlutou a posléze červenou kartu…
A hlavně, jak se pozná, kdo je vyloučený a kdo je Rom a kdo ne? Podobné statistiky jsou ale zakázané. Už nebudeme moci uvádět, kolik procent kriminálníků jsou gadžové a kolik cikáni. Mít doma černobílou televizi, asi budu též rasista.
Vždycky, když píšu podobné řádky, mám vztek, protože riskuji, že naštvu své přátele z řad slušných Romů. Kdyby těch čtyři sta milionů šlo alespoň na to, aby se Romové naučili česky, vzali si etické hodnoty majority za své a dodržovali pravidla, že mají nejen práva, ale i povinnosti, aby dbali na hygienu, začali pracovat, když mají možnost…
Sedím u bedny, zírám a v mozkovici mi jdou mé blogy. Naposled jsem psal o výdajích pro Romy, co mizí někde v “černé díře”. Je to skoro rok, co byl v Ostravě slavnostně vyhlášen pomocný romský program pod názvem “Ruku v ruce”.
Jeho šlechetným cílem, financovaným z peněz Česka i EU, je zaměstnávat Romy, učit je pracovním návykům a pomáhat se vzděláváním romské komunitě, která žije v ostravských deseti ghettech v počtu zhruba deseti tisíc obyvatel.
Výsledky? Zatím o žádných neví ani ing. arch. Liana Janáčková. A co už vůbec nikdo neví je otázka, kam zmizely vynaložené miliony. A to máme i spoustu jiných akcí; třeba Program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity. Spolkl už 57 844 600 Kč.
Program Podpory projektů integrace příslušníků romské komunity vydal za dalších pár milionků navíc - 24 436 620 Kč. Něco též pozře kampaň proti rasismu - celkem 1 280 670 Kč. A aby toho nebylo málo, je tady program projektů integrace romské komunity; bratru za 12 394 250 Kč.
A ještě položka pro koordinátory romských poradců na krajských úřadech; nějaký ten milionek ještě zbyl, asi z toho, co se ušetřilo na důchodcích - 4 968 900 Kč. K tomu ještě pár mnou již nedávno uvedených programů…
Suma sumárum; ročně nám to vyjde na “pouhých” 112 923 340 Kč plus neveselý dvoumiliardový požadavek Ivana Veselého, co je šéf Nadace na obnovu a rozvoj tradičních romských hodnot (Dženo) a ještě místopředsedy romské politické strany - Romské občanské iniciativy. Tak to už máme požadavky romskému bratru za více než 2,6 miliardy CZK.
“Deset roků už leží na ministerstvu pro místní rozvoj můj projekt na obdobu “vesničky soužití”. Nic se neděje. Chtělo by to postavit na 50 domků, aby v nich žili potřební Romové i gadžové. Nikdo nejeví zájem,” říká senátorka Janáčková, v jejímž městě je 15 procent sociálně vyloučených osob, tedy asi 11 tisíc.
“Už devatenáct roků jako starostka věnuji skoro 80 procent své pracovní doby romským problémům,” dodává a kdo ji poslouchá, napadne ho něco o diskriminaci těch, kterým se proto věnovat nestihne. “Kdysi jsem založila i nultý ročník mateřinky, jejíž vvchovatelka chodila do rodin Romů pro jejich děti, aby je naučila základům běžného chování. Skončilo to naprostým nezájmem rodičů…”
“To už je úděl,” skočil Janáčkové do řeči Kocáb. Čekal jsem, že spustí “You Are My Destiny” Paula Anky.
Senátorka se ale nenechala a připadala epizodku, že vytvořili skupinu 13 zaměstnaných Romů - dlužníků nájemného, co uklízeli nepořádek po svých soukmenovcích, kteří jako lidé bez práce se založenýma rukama jen přihlíželi, jak jejich sousedi po nich uklízejí binec…
“Nakonec to dopadlo tak, že tito sociálně vyloučení s reflexními vestami a nápisem městkého úřadu se začali v parcích místo zametání či sběru odpadků povalovat na lavičkách a kolemjdoucí alespoň viděli, jak se Romům práce schází…”
“Je třeba je rekvalifikovat a nechat se znovu učit!” doplnil Kocáb další nesmysl, jak lze rekvalifikovat a doučovat někoho, kdo nikdy do žádné školy nechodil a nikdy neměl žádnou kvalifikaci. A jediné, co sí většina z nich vroucně přeje, není práce, ale prachy…
Podnikatel a předseda sdružení Romů na severní Moravě Milan Ferenc volal po zaměstnanosti Romů, aniž by sám prozradil, jestli jde on sám příkladem a zaměstnává nějakého svého Roma. Že Romové nechodí do školy? Prý kdo by měl myšlenky na vzdělávání, když nemá žádnou práci…
To mi připomnělo mé zážitky s černochy v JAR, kteří se dožadovali peněz jako mají bílí, když v bance jen zastrčí kartičku a randy jim samy vyjedou na dlaň. Mandela přece slíbil, že budou mít všecko, co mají běloši. Asi jim ale v rámci předvolebního shonu jaksi opomněl říct, že napřed musejí pracovat a penízky si vydělat…
Byl to prostě moc zajímavý pořad, jak pan Kocáb vedl obecné plky plné frází, jak rozdával státní miliony a neustále zdůrazňoval, jak má rozpracované své projekty na desítkách stran, mlel donekonečna něco o vzdělávání a bezplatných službách pro Romy, ale skutek utek a zbyla jen pachuť diskriminace gadžů a z ní vyrůstající extrémismus.
V jeho projektech opomněl nějaký návrh zákona, který by zakazoval a trestal lichvu, která je základem většiny romským potíží. Paní senátorka Janáčková pohotově zareagovala, nač je nám tedy Kocábovo ministerstvo, když jím propagovaná milionová Agentura ho hravě zastoupí? Nač ten ministerský moloch ještě rozšířovat za čtyři sta dalších melounů…?
Natáhl jsem si budíka na půlnoc; musel jsem si to sci-fi povídání pana Kocába ještě jednou poslechnout. Znám se; ráno bych se probudil a nechtěl bych věřit svým očím a sluchu. Tolik demagogie během dvou hodin, to se hned tak neslyší.
Dobře jsem udělal. Měl bych jinak profesionálně zvládnutý pořad Otázky Václava Moravce jen za mimořádně tragikomický divoký sen…
http://olser.cz/