Ústava by se neměla znásilňovat ani v případě voleb, ani v případě Lisabonu, pane prezidente a Romane Jochu
Co se týče kauzy předčasných voleb, výjimečně nesouhlasím s panem prezidentem, a výjimečně se ztotožňuji s Ústavním soudem. Jsem totiž konstitucionalista a jsem toho názoru, že Ústava České republiky, která je základním dokumentem české státnosti a suverenity a de facto jakýmsi základním dokumentem „společenské smlouvy“, který má zaručovat, že zde nebude zítra anarchie a nebudeme se vraždit na ulicích, je „posvátná“. Ústava se má podle mě ctít.
Ústava má (relativně) jasná pravidla a má v sobě zabudovány pojistky, které mají zabránit centralizaci moci a vzniku tyranie. Ústavou jsou daná obecná pravidla fungování institucí státu a je vykolíkováno hřiště. Důležitá je rovněž dělba moci a princip brzd a rovnováh.
Tím, že je přijat jednorázový ústavní zákon, jsou porušena obecná pravidla hry, která by se měla v konstitučním právním státu respektovat. Ústava by také měla vykolíkovávat, kam až stát může zasahovat, a kde končí jeho moc a kde nemá právo zasahovat do občanských svobod jednotlivce.
Podle precedentu, který předvedl Parlament při vyhlášení předčasných voleb, tedy může Parlament vyhlásit příště ústavní zákon: „Zabavuje se majetek všech židů“, nebo třeba: „Prezident je zbaven svého úřadu“, „Lisabonská smlouva vstupuje v platnost“ nebo „Norimberské zákony vstupují v platnost.“ (Divím se, že si prezident neuvědomuje dvousečnost svého postoje, který se může obrátit i proti němu). Nebo nakonec by mohl být přijat i ústavní zákon: „Ústavní soud je zrušen“. Poměrně dobře to ve svém článku popisuje Roman Joch:
http://www.euportal.cz/Articles/4971-vivat-ustavni-soud-.aspx
K článku Romana mám však několik výtek: Je nesmysl, co tvrdí Roman Joch, totiž že v konstitučním státě neexistuje suverenita a suverén.
Zdrojem moci a suverénem je lid, jehož moc je však rozdělena do několika složek, aby se nestala tyranskou. V americké ústavě je napsáno, We, the People, tedy My, Lid (v české ústavě se píše:
Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní). (O suverenitě též
http://www.euportal.cz/Articles/4082-sdilena-suverenita-evropske-unie-je-podvod-pane-jelinku.aspx )
Suverénem je lid a státu předává moc lid. Ta je pak ústavou rozdělena mezi jednotlivé státní moci (zákonodárná, soudní, výkonná), které se navzájem omezují a kontrolují. Ústavou je nakonec omezena moc jako celek, tedy i lid omezuje moc předanou státu, protože státu svěřuje jen určité konkrétní úkoly. Zbytek si lid ponechává pro sebe mimo stát (jednotlivým jedincům). Avšak jeli rozhodnutí jedné, nebo druhé státní moci v souladu s ústavou, lze říci, že je rozhodnutí suverénní a že jím prostřednictvím zástupců lidu, ať už ve složce výkonné, zákonodárné či soudní byla vykonána vůle lidu.
Proto je ústava tak důležitá a je špatné, když si ji politici, ale i soudci ohýbají ve svůj prospěch. V případě vyhlášení předčasných voleb podle mě ústavu pošlapávala moc zákonodárná a částečně výkonná prostřednictvím prezidenta republiky. Brzdou v pozitivním slova smyslu byl nyní Ústavní soud ( i když na finální verdikt si musíme počkat).
V případě Lisabonské smlouvy byla ústava pošlapána jak mocí zákonodárnou, tak i výkonnou (vládou), tak i soudní (Ústavním soudem). Brzdou-pojistkou je nyní prezident a podle mě by měl v zájmu ochrany české ústavnosti svého ústavního práva neratifikovat Lisabonskou smlouvu využít.
Není to totiž pouze tak, že zde jsou hodní ústavní soudci a zlí politici. Na příkladu Lisabonské smlouvy a na rozhodnutí Roe vs. Wade se totiž ukazuje, že znásilnit ústavu dokáží i ústavní soudy (americký Nejvyšší soud a český Ústavní soud). Právě proto je správné, že zde existuje pojistka ve formě neratifikace Lisabonu ze strany prezidenta, když ten se domnívá, že Lisabon je v rozporu s českou ústavou. Strážcem ústavnosti mají být všechny složky státní moci a jejich úkolem je navzájem se kontrolovat, zdali některá z nich neporušuje ústavu. Ústavní soud na to nemá mít monopol.
Lisabonská smlouva je v rozporu s naší ústavou, protože v české ústavě je totiž napsáno, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát a že Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Dále, že Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
A teď se podívejme na Lisabonskou smlouvu. Zdrojem rozhodování nejsou orgány českého státu vykonávající vůli českého lidu, ale orgány Bruselu. O 90 procentech zákonů, jak se shodli Topolánek a Paroubek, bude rozhodovat Brusel, nikoli český parlament dle české ústavy (nyní Brusel rozhoduje zhruba o 70 až 80 procentech zákonů). O zákonech navíc rozhodují zástupci exekutiv států EU, které se scházejí v Radě EU, což je porušením dělby moci. Přijetím Lisabonské smlouvy, ale i vlastně vstupem do Evropské unie, byly porušeny nejposvátnější prvky české ústavy, které praví, že Česká republika je svrchovaný a demokratický stát.
Jak prosím může být řeč o demokracii – vládě lidu– vládě českého lidu, když 90 procent zákonů bude z Bruselu a český parlament bude mít povinnost je přijmout? O jaké svrchovanosti, suverenitě, zde můžeme mluvit? Jestli mezi podstatné náležitosti české demokracie nenáleží to, aby o českých zákonech rozhodoval českým lidem zvolený parlament, tak nevím, o jaké demokracii tady hovoříme. Asi o nějaké EUorwellovské: Svoboda znamená otroctví a demokracie znamená diktaturu eurobyrokratů. (také zde http://www.euportal.cz/Articles/2109-evropska-unie-je-popiranim-demokracie.aspx )
Roman Joch i český Ústavní soud v případě předčasných voleb sice hájí českou ústavu, ale neštítí se ji naprosto flagrantně pošlapávat v případě Lisabonské smlouvy. Jejich chování je pokrytecké a odporné. Navíc, je faktem, že v případě vyhlášení předčasných voleb ústava porušena byla, ale v případě přijetí Lisabonské smlouvy je ústava de facto zrušena a zůstává společně s ústavními orgány kdysi demokratického státu pouhou kamufláží a fasádou, která má zakrýt faktickou vládu bruselské diktatury.
P. S. Pamatuji si, jak jsme na jedné debatě pořádané Konzervativní stranu v Brně společně diskutovali s Romanem Jochem právě o Lisabonské smlouvě. On tam naprosto v rozporu s tím, co napsal ve zmíněném článku, řekl, že Lisabonská smlouva je v souladu s ústavou, protože ji přijala 3/5 (ústavní) většina poslanců a senátorů! Kampak se pak poděla rigidita české ústavy? Rigidní, jen když se Vám to hodí, Romane? Roman Joch je potom buď nekonzistentní, nebo nepoctivý. V každém případě není obhájcem české ústavy.
P. S. 2 Je zvláštní, že pan Melčák přišel se stížností těsně před volbami, ačkoli to mohl udělat dřív. Jistě to není samo sebou a někdo na tom měl zájem. Pochybuji o tom, že by pan Melčák pilně studoval Listy federalistů.