ŽHÁŘSTVÍ VE VÍTKOVĚ A DIKTATURA RELATIVISMU
Podpálit dům, kde spí malé dítě, je bezpochyby bestialitou těžkého kalibru. Na pachatele tohoto činu v severomoravském Vítkově vůči cikánské rodině by plně sedla Spasitelova slova o mlýnském kameni, jenž by jim měl být uvázán na krk. Dvouletá Natálka přežila jen o vlásek a následky si ponese celý život.
Jenže připomenul jsem si v této souvislosti jiný případ, který se udál před pár lety v USA. Jedna zdravotní sestra, zaměstnaná na potratové klinice, odcházela z práce domů a najednou uslyšela na dvoře ústavu srdceryvný dětský pláč. Zjistila, že vychází z kontejneru. Otevřela jej a ejhle - tam chlapeček s těžkými popáleninami kůže. Případ byl jasný: nezdařený potrat v posledním měsíci těhotenství. Lékař vstříkl do útrob ženy látku, která měla děťátko spálit. Po vypuzení z těla matky bylo vhozeno do kontejneru, aniž kdo zkoumal, jestli už je mrtvé či nikoliv. Sestře přišlo chlapečka líto. Vzala jej a donesla lékařům, aby mu poskytli pomoc. Odmítli a přikázali vhodit jej zpět mezi odpadky. Dotyčná sestra tím byla tak otřesená, že podala výpověď a stala se vášnivou obhájkyní nenarozeného života.
Logická otázka zní: Nejsou tito lékaři stejnými žháři a vrahy jako ony zrůdy, které vrhly ve Vítkově zápalnou směs na dům, kde spala dvouletá holčička? Malá Natálka měla alespoň to štěstí, že se jí okamžitě dostalo kvalifikované lékařské péče a dá-li Pán Bůh, tak bude žít. Chlapeček z kontejneru dopadl podstatně hůř. Rozhodnutím lékařů (toto slovo zní málem jako rouhání) byl odsouzen k smrti. Ať mi někdo kvalifikovaně vysvětlí, jaký je mezi vítkovským případem a tím z USA kvalitativní rozdíl? Já žádný nevidím, obojí je stejnou žhářskou vraždou - odpuzující, bezcitnou, sadistickou a bestiální. Pouze s jediným rozdílem: V tom druhém případě nikdo nebyl potrestán a ani se toho obávat nemusí. Šlo přece o legální potrat!
Naše postmoderní relativistická společnost si potrpí na diferenciaci. Když dva dělají totéž, nesmí to nikdy být totéž. Proto jedna zrůdná vražda nemůže být tou samou jako druhá tohoto typu, byť kvalitativně identická. Proto se vymýšlejí prapodivné přívlastky, které mají demonstrovat "rozdíl". Nejen média, ale i justiční orgány operují s pojmem "rasově motivovaná vražda", což má být přitěžující okolnost. To zaznívá i ve vítkovské kauze. Jako by zrůdná vražda (v případě Vítkova naštěstí nevydařená) z rasových důvodů byla něčím horším než tentýž zvěrský čin z důvodů nerasových, např. náboženských, národnostních, třídních nebo z jednoduchých důvodů osobní nenávisti, pomstychtivosti nebo obyčejného loupežného přepadení. Jestliže začneme takto diferencovat, kde se potom tento výčet "rozdílů" zastaví? Lze se pak divit, že vražda dítěte po narození "už" je zločinem, ale vražda v matčině lůně "ještě ne"? Dokud nepřijmeme, že úmyslná vražda malého dítěte v kterémkoliv věku a v kterémkoliv stupni těhotenství je pokaždé obzvlášť surovou bestialitou bez ohledu na motivaci, dotud vězíme až po krk v pohanské "diktatuře relativismu", o níž mluvil těsně před svojí volbou papežem kardinál Ratzinger.
http://www.stjoseph.cz/index.htm