Soudcokracie nebo zodpovědní ochránci ústavnosti?
1. Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2008, že Lisabonská smlouva v příslušných ustanoveních zpochybněných Senátem Parlamentu ČR není v rozporu s ústavním pořádkem.
Ze stenoprotokolu Poslanecké sněmovny:
Mirek Topolánek (ODS): Ústavní soud vznikl jako pojistka, pojistka proti návratu totality, pojistka proti parlamentnímu či vládnímu puči, proti neústavním zásahům do občanských svobod momentální většinou, pojistka proti demontáži demokratického řádu a lidských práv. Ústavní soud má tedy dosti výlučné postavení a velice striktně omezené pravomoci a působnost, z čehož plyne, že by nikoho nenapadlo vymýšlet pojistku proti pojistce.
Jiří Paroubek (ČSSD): Ústavní soud vykročil na novou cestu samostatného politického subjektu stojícího nad zákonodárnými sbory, prezidentem, vládou a hlavně lidem této země. … Jediný, kdo si fakticky může přisvojovat více práv než která mu ústava dává, je Ústavní soud, jehož rozhodnutí nepodléhá žádné jiné kontrole a nad nímž - zdá se - nestojí už nikdo.
2. Plénum Ústavního soudu 1. září 2009 rozhodlo, že vykonatelnost rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny se odkládá.
Z tiskových prohlášení a ze sněmovny:
Mirek Topolánek (ODS): Výrok Ústavního soudu … beru na vědomí. Nicméně i nadále očekávám, že odborná a veřejná debata bude pokračovat.
Zdeněk Jičínský (ČSSD): Žádný autoritativnější názor, než je názor Ústavního soudu, tu není. …
Pokud máte dojem, že příslušné citace ze stenoprotokolu Poslanecké sněmovny jsou jednotlivým rozhodnutím Ústavního soudu přiřazena opačně (byť by možná byly vhodnější), máte pravdu. Pokud máte pocit, že politici se vyjadřují nekonzistentně, nezodpovědně a tak, jak se jim zrovna hodí do krámu, máte pravdu také.