Zavládnou právo a spravedlnost v Polsku?
"Lech Kaczyński je člověk s přehledným životopisem a stabilními názory, které věrně odrážejí tradiční horizont polské katolicko-národovecké pravice. Už dlouhá léta patří ke kultivovanějším kandidátům na jejího vůdce. Hovoří o hrdosti a vlasti, nebezpečích a nepřátelích, mravnosti a solidaritě, právu a spravedlnosti, o pravdě a Bohu", napsal Tomáš Zahradníček v TÝDNU a svůj komentář uzavřel slovy, která jsou mezi kritiky "zabedněných" Poláků spíše výjimkou: "Je příliš brzy na rozhodné soudy, tím spíše na odsudky".
Mohou být nedávné parlamentní a presidentské volby v Polsku nadějí pro dnešní postkřesťanskou Evropu, jak se těší mnozí konzervativní aktivisté a komentátoři? Stalo se totiž to, v co po debaklu německé pravice doufal málokdo - navzdory tlaku politických elit, navzdory médiím a navzdory varováním ze zahraničí se celá země ocitla v rukou konzervativců.
Nový polský president Lech Kaczyński (*1949) je polské veřejnosti znám již od dětství, kdy společně se svým bratrem dvojčetem Jaroslawem ztvárnili hlavní role v populárním filmu Dva, kteří ukradli měsíc.
Dnes čestný předseda a spoluzakladatel strany Právo a spravedlnost má kromě řady akademických úspěchů za sebou i bohatou politickou kariéru: on i jeho bratr v uplynulých patnácti letech spoluutvářeli polskou politickou scénu, byl senátorem, poslancem, ministrem, generálním prokurátorem, starostou.
Už od mládí se oba angažovali v opozičním hnutí, za výjimečného stavu v roce 1981 se Lech ocitl na několik měsíců ve vězení. V roce 1990 bratři opustili Solidaritu, tehdy již příliš liberální a založili stranu Dohoda středu, což jim vyneslo obvinění ze štěpení pravice. Požadavky na lustrace a zúčtování s exponenty minulého režimu oběma vyneslo nálepku fanatických antikomunistů a nepohodlných kverulantů na okraji veřejného dění. Lech se do vysoké politiky vrátil až v roce 2000, kdy byl jmenován ministrem spravedlnosti v pravicové vládě Jerzyho Buzka. Díky svému energickému vystupování "osamělého šerifa" v boji proti zločinu se záhy stal nejpopulárnějším členem velmi neoblíbeného kabinetu. V roce 2002 byl zvolen starostou Varšavy a svým nekompromisním postojem ke kriminalitě a korupci si získal velké sympatie.
"Sociální konzervativec" Kaczyński se rád srovnává s francouzským prezidentem De Gaulem, chce být advokátem "morální obnovy národa" a návratu ke křesťanským hodnotám, bojovat proti nezaměstnanosti a zločinnosti a také proti sociálnímu rozpolcení společnosti. Domnívá se, že k ozdravení země je nutné rozbít vlivné mocensko-oligarchické struktury a omezit vliv lidí spjatých s minulým režimem. Polsko chce přebudovat na "čtvrtou republiku" se silným důrazem na národní, katolické a rodinné hodnoty.
"Je to špatná zpráva pro celou Evropu" Tak přivítal zvolení Kaczyńského německý deník Frankfurter Rundschau, a zřejmě tím vystihl pocit velké části evropských elit. Svou nespokojenost neskrývala ani Evropská komise, když si pospíšila připomenout, že mezi základní hodnoty EU patří zákaz trestu smrti a odstranění jakékoliv diskriminace homosexuálů, čímž narážela na pověst Kaczyńského jako "tvrdého šerifa", který jako varšavský primátor zakázal průvod oslavující homosexualitu (tzv. gay pride). To může být v rozporu s čl. 6 Smlouvy z Nice, podle něhož členské státy musejí chránit práva menšin. Podle čl. 7 země, jež porušuje takto definovaná lidská práva, může být zbavena voličských práv, připomněl mluvčí a dodal: "Budeme velmi pozorně sledovat situaci v Polsku". Podobnými výroky nešetřili ani jiní: předák socialistické europarlamentní frakce se nechal slyšet, že Kaczynski je "ve zkušební lhůtě" a dodal, že doufá, že tento muž bude jiným presidentem, než byl kandidátem.
Není pochyb o tom, že v zahraniční politice bude Kaczynski více dbát na zájmy vlastní země, než na pochybné hodnoty euro - ideologie; zřejmý je rovněž tvrdý kurz vůči dvěma hlavním sousedům Německu a Rusku a důraz na dobré vztahy s USA. Dá se očekávat, že Polsko bude brzdit snahy o další unifikaci Evropy, odmítat euroústavu, přinejmenším v její nynější podobě, a nejisté je rovněž přistoupení k euru.
Vítězná strana Právo a spravedlnost je v kontextu hodnotově vyprázdněné evropské politiky jevem nepochybně zajímavým. Vznikla v roce 2001 a v tehdejších volbách do Sejmu získala 9,5 % hlasů. Formovala se jako pravo-středová strana založená na křesťanských hodnotách, oblibu si získala pravicovým a přesto sociálním programem, jejímu vzestupu napomohly i korupční aféry polské levice. V loňských evropských volbách obdržela 13 % hlasů.
"Program IV. republiky dostal zelenou", prohlásil lídr PiS Jaroslaw Kaczyński s tím, že PiS bude podporovat "zásadní proměny systému infikovaného postkomunismem". Tato slova lze jen uvítat, sluchu našince znějí jako rajská hudba.
Zatímco v morálně - kulturních a zahraničně - politických otázkách si PiS udržuje správný instinkt, v ekonomických otázkách se staví nalevo víc, než by si konzervativec přál. Podporuje silnou roli státu, odmítá rovnou daň, školné i privatizaci státních monopolů, ošívá se nad myšlenkou hloubkových reforem, zejména v zemědělství, kde by jich bylo potřeba nejvíc. O to hlasitěji mluví o vymýcení korupce a klientelismu a velmi sází na vykořenění vlivu bývalých komunistů, v nichž vidí jejich hlavní příčinu i nositele.
V této souvislosti lze jen litovat, že očekávaná koalice mezi PiS a Občanskou platformou, která skončila ve volbách jako druhá a od které si mnozí slibovali vyvážení populistických tendencí konzervativců liberálně reformním svěžím větrem, se vzdaluje v nedohlednu.
Přesto však zůstává Právo a spravedlnost velkou nadějí pro morální obrodu Polska - přejeme jí v tom hodně úspěchů!
www.konzervativniklub.cz