Postmoderní Kosovo nebo islamistická Albánie?
V souvislosti s vyhlášením nezávislosti Kosova a jeho uznáním ze strany USA a řady evropských států se vyrojily obavy, že se tím posílí odštěpenecké tendence a vznik nových státních útvarů i v jiných částech světa (Abcházie, Osetie, Baskicko, Vlámsko, Palestina). Jakkoli je tento argument pádný, jeho opakované zdůrazňování zastínilo jiné stinné stránky vzniku, slovy G. Bushe, „nezávislého kosovského státu“. Plynou z faktu, že ve skutečnosti žádný nezávislý kosovský stát nevznikl.
Takzvané suverénní Kosovo je postmoderní fikcí. Stejně jako budoucí evropský superstát je i nové Kosovo státem bez národa. Kdo si pozorně prohlédl fotografie slavících obyvatel Kosova, nemohl si nevšimnout, že naprostá většina vlajek v jejich rukou byla albánská, nikoli kosovská. Kosovská vlajka, stejně jako stát Kosovo, jsou artefaktem postnárodní Evropské unie. Proto státní vlajku tvoří šest bílých hvězd na modrém podkladu, vyjadřujících svoji odvozenost od projektu “společného evropského domu“. Není proto ani žádným překvapením, že hymnou, hranou při oficiální ceremonii vyhlášení nezávislosti, byla hymna EU, Beethovenova 9. symfonie.
Obyčejní „Kosované“, oslavující odtržení od Srbska, po žádném samostatném Kosovu neprahnou, jejich dlouhodobým cílem je vytvoření Velké Albánie. Zcela v souladu se současnou americkou zahraniční politikou, jejíž údajný boj proti islamismu a Al Kajdě přispěl výraznou měrou (bez přímé podpory USA by k odštěpení Kosova nedošlo) ke vzniku druhého muslimského státu na Balkáně. Tzv. mezinárodní společenství, tato další fikce postmoderní politiky, si může přát, podobně jako v případě Bosny a Hercegoviny, vznik odnárodněných států bez vlastní identity. Tento cíl však bude moci prosadit pouze silou, neboť odporuje přirozeným danostem vzniku a vývoji lidských společenství.
Podobně jako v Bosně a Hercegovině bude na papíře a v politických proklamacích stvrzená suverenita nových státních institucí popřena faktickou mocí institucí bruselských. Čili žádné „nezávislé Kosovo“, ale jen satrapa Evropské unie. Nechají si to albánští muslimové líbit? V Případě Kosova tu tedy máme výbušnou směs dvou křesťanství nepřátelských ideologií – islámu a postmoderního liberalismu. Která z nich převáží? Stane se Kosovo rejdištěm radikálních islamistů a vývozcem „náboženství míru“ do jiných evropských států nebo tu zvítězí multietnicko-multikulturní sociální inženýrství sekularizovaných politických elit Evropské unie?
Kosovští Albánci se v posledních letech museli tvářit, že je možné po obou cestách kráčet současně. Budu s napětím sledovat, zda a jak dlouho se jim to bude dařit. Vejde v platnost návrh ústavy, na němž spolupracovaly různé nevládní organizace a který předpokládá odstranění všech bariér, chránících nenarozený lidský život? Bude „kosovský národ“ souhlasit s návrhem na přiznání zvláštních práv na základě „menšinové sexuální orientace“? Ať už zvítězí kterákoliv z obou možností, bude to jen další z hřebíků do rakve křesťanské Evropy.