Snad to Britové číst nebudou
Doufám, že článek Michala Mocka („Na náš účet Londýn šetřit nesmí“, MFD 1. 12) nikdo nepřeloží do angličtiny. „Co je to za lidi, ti Češi?“, řekl by si asi leckterý Brit. „Proč jsme je vlastně do té Unie brali?“
Michal Mocek se nijak netají tím, že mu jde o peníze. Po přečtení jeho článku nenajdete ani náznak toho, že by Česká republika mohla mít ke vstupu do Unie i ně-jaký jiný motiv. Nevím, zda název článku vymyslel přímo pan Mocek nebo redakce, ovšem už sám název je zavádějící. Aby odpovídal obsahu článku, musel by znít: „Na náš účet Londýn přispívat musí“. V tom se ovšem pan Mocek mýlí. Nemusí. Rozpočet Unie je věcí dohody, nikoli automatických nároků nových členů.
Pan Mocek sám s jistou bezelstností přiznává, že kdysi byla Británie jedním z chudších členů Unie. Nyní je jedním z nejbohatších. Co však vedlo ke změně, nebyl penězotok z Unie do Británie. Byly to odvážné a velmi tvrdé reformy, kterou provedla paní Margaret Tchatcherová. Opakuji: velmi tvrdé reformy. Nevím, proč by měla Bri-tánie mít chuť podporovat zrovna Českou republiku, jež je zřejmě odhodlána žít si nad poměry a do žádných reforem se nepouštět?! Kdyby se Británie chovala stejně jako Francie a Německo, které reformy odmítají, měla by dnes stejné, ne-li větší pro-blémy.
Do se týče zemědělské politiky, existuje řada pádných důvodů, proč ji refor-movat. Nejen že je demoralizující dostávat od Evropské unie peníze na pěstování plodin, které pak – za další peníze od Evropské unie – likvidujeme jako nadbytečné. Jistě, možná se na tom vydělat dá, ale jak si takový zemědělec může sám sebe vážit? Mnohem vážnější ale je, že štědře dotované evropské zemědělství je velice nespra-vedlivé vůči chudým zemím třetího světa. Evropská unie je pro volný obchod tam, kde se jí to hodí. Země třetího světa nechť nevztyčují žádné bariéry proti evropské-mu zboží. Bohužel, neplatí to obráceně. To, co se by se k nám z chudých zemí mohlo dovážet, dovážet nelze, protože Evropská unie si svůj trh chrání. Je to možná „vý-hodné“, leč hanebné.
Nápad vydírat Británii stažením vojsk z Iráku není ničím jiným než dokladem naprosté bezzásadovosti pana Mocka. Ano, můžeme oprávněně diskutovat, zda jsme do Iráku jít měli nebo neměli. Můžeme diskutovat o tom, zda tam zůstat a zda se stáhnout. Učinit ale tuto otázku prostředkem vydírání je ubohá krátkozrakost. Je to nejen bezzásadové, je to i hloupé. Ve vztahu k Iráku jde o příliš mnoho. Rozhodně o víc než o peníze pro české zemědělství.