Vyvrhel Schwippel aneb štvavá kampaň po česku
Tuto reakci píšu pouze pro pár myslících čtenářů na EUportálu, protože ostatní pro mě nejsou tolik důležití.
Článek v časopisu Týden1 je velmi manipulativní, neúplný a nepravdivý. Celý časopis je nadepsán „Jak si poslanci přilepšují v době krize“. Není však pravda, že bych se z peněz daňových poplatníků jakkoli obohatil. Poplatek za správu bytu, který vlastním v pražských Holešovicích (a jehož vlastníkem jsem se stal teprve v průběhu výkonu poslaneckého mandátu), platím já, jak je možno dokázat příslušnými výpisy.
Není rovněž pravda, jak je uvedeno prostřednictvím popisků fotografií elektronického vydání časopisu, že „Jan Schwippel dostává na byt v Holešovicích 17 tisíc“ ani že „Jan Schwippel není jediný, kdo si nechává platit byt v Praze“. Na můj byt v Praze nesměřuje ze státního rozpočtu ani jediná koruna.
Není ani pravda, jak je v článku údajně na základě informace „jedné z nájemnic“ (viz fyzické vydání časopisu) naznačováno, že bych tento byt pronajímal (a tím se obohacoval) a není ani pravda, že „další poslanecký byt“ (jak je uvedeno v článku) dle tvrzení šéfredaktora „prokazatelně nepotřebuji“.
Můj byt v Holešovicích užívá dlouhodobě moje neteř, která mi pochopitelně neplatí žádné nájemné a hradí pouze náklady za elektriku a vodné. Když mne v průběhu mého druhého volebního období byl Kanceláří Poslanecké sněmovny nabídnut byt, který je vzdálen cca 30 min. pěší chůze od sněmovny (což je velká výhoda v případě dopravní kalamity), a to na základě mého trvalého bydliště, které mám v Zadní Třebani (tj. mimo Prahu), kde také dlouhodobě bydlím, této nabídky jsem využil z toho důvodu, že mi umožňuje při týdenních schůzích se rychleji dostat do sněmovny. Nevlastním řidičský průkaz a ačkoli na grafice v časopise je uveden autobus, žádný autobus ze Zadní Třebaně do Prahy nejezdí (!). Do sněmovny jsem dříve (tři roky!) denně jezdíval vlakem, který má ovšem častá zpoždění, někdy i více než hodinu, jak dosvědčí všichni, kteří pravidelně touto tratí do Prahy jezdí.
Nabídku sněmovny jsem přijal hlavně proto, abych zabránil pozdním příchodům (a ze sněmovní statistiky lze vyčíst, že patřím k poslancům s nejnižší nepřítomností na hlasováních). Mým „zločinem“ tedy je leda to, že jsem z mého bytu nevykázal mou neteř, která v příslušné době neměla (a dosud nemá) jinou možnost adekvátního ubytování. Případně že jsem čerpal příspěvek na bydlení za ubytování, jež mi bylo nabídnuto sněmovnou a kterého jsem se nijak nedomáhal.
Podle sdělení Kanceláře sněmovny nepředstavuje skutečnost, že vlastním v Praze nemovitost, která je však dlouhodobě obývána někým jiným, právní zábranu čerpání příspěvku na bydlení. Pokud se z mé strany jednalo a jedná o opomenutí, je to jistě politováníhodné. Trvám ovšem na tom, že jsem se nedopustil a nedopouštím ničeho protiprávního ani nečestného a už vůbec si nijak „nepřilepšuji“ ani se neobohacuji na úkor daňových poplatníků, jak je v článku opakovaně tvrzeno s tím, že jsem si „myslel, že mi to projde“ atd.
Ze strany časopisu Týden se jedná o šíření pomluvy, a to velmi závažným způsobem - prostřednictvím médií - , takže bych se dle mého názoru mohl (teoreticky) domáhat odškodnění žalobou na ochranu osobnosti. Nejde však o první pomluvu na konto (náhodou?) „neposlušných“ poslanců a právní nápravy se domáhat nebudu. Na to, že se jí nelze efektivně nijak domoci ze strany těch médií, které ať už z důvodu zvýšení nákladu anebo snad na něčí objednávku „nevyzpytatelné“ poslance očerňují, jsem si (nejen já) bohužel již dávno zvyknul.
Ale jedno bych chtěl českým voličům vzkázat: zachránil jsem vám 83 miliard! Taková byla částka navržená (bývalou) vládní koalicí za restituce církví, která i díky mému hlasu neprošla. Oproti tomu jsou nějaké náhrady poslancům nic.
A ještě jednu věc: to, že nepřišel žádný Marek Dalík a neřekl: „o tom Schwippelovi to radši nepublikujte“, je snad definitivní důkaz, že jsem nebyl a nikdy nebudu nikým koupen…
Odkaz: