„Nikdy jsem netvrdila, že nejsem ambiciózní.  Ale to, co mě posledních pár let motivuje, nejsou jen ambice. Jsou to vážné obavy o budoucnost naší země,“ říká vážně razantní žena, kterou lidé buď milují  nebo nenávidí.  A mluví o tématu, o kterém ostatní mluvit odmítají. 

 

Ani trochu. Jen vidím to, co jiní nevidí nebo vidět nechtějí. Reálnou možnost, že ČR ztratí suverenitu, část území a její občané v pohraničí střechu nad hlavou.

 

Tak toto je věčný omyl – novinářů, politiků, politologů, řady právníků, zákonodárců a dalších lidí, kteří významně ovlivňují veřejný prostor. Mnohdy nejde ani o omyl, ale o záměrné podsouvání nepravd lidem. Fakt je, že jde o velmi silnou mocenskou skupinu, kde nehrají prim řadoví a leckdy i nezúčastnění Němci, odsunutí po válce z našeho pohraničí. Ten hrají zájmové skupiny, kterým jde o velký byznys a velké majetky šlechtických rodů po válce zkonfiskované dekrety prezidenta Beneše na základě jejich spolupráce s nacisty.  Nejen, že jsou tyto skupiny velmi mocné jak v Rakousku, tak v Německu, ale dokonale si postupně od roku 1990 omotaly kolem prstu i naší politickou scénu. 

 

S nadsázkou bychom mohli říci, že to vše začalo s knížetem Schwarzenbergem. A pokud nebudou lidé v těchto volbách ostražití, tak to s ním i zdárně skončí (zdárně ne pro nás, ale pro potomky odsunutých sudetských kolaborantů). Schwarzenberg to byl, kdo coby poradce vedl ruku Václavu Havlovi, když se v jednom z prvních projevů omlouval sudetským Němcům. Zásadně tak zpochybnil odsun, dekrety prezidenta Beneše i historickou pravdu a spravedlnost, podle které se oběti viníkům neomlouvají.

 

Jako kancléř byl pak kníže klíčovým architektem Havlovy hradní politiky, jejímž cílem vždy byly významné mocenské pozice pro politické subjekty spřízněné se zájmy sudetoněmecké elity, které Miloš Zeman trefně nazýval pátou kolonou (KDU-ČSL, ODA, US-DEU). Šlo o strany, které neměly velkou podporu voličů, ale které byly díky zákulisním machinacím Hradu v centru dění a obsazovaly strategické posty – ministerstvo zemědělství (pozemky), kultury (historické památky), privatizace (největší přesun majetku v novodobé historii ČR), obrany (útlum českého zbrojního průmyslu ve prospěch německých a rakouských společností) atd.

 

Však jim také celá léta Hradem podporovaní a sudetoněmeckou elitou zaúkolovaní političtí trpaslíci úspěšně okopávali kotníky. V roce 1997 se jim dokonce podařilo poté, co nezlomili Václava Klause na masivní restituce majetků svých chlebodárců, shodit jeho vládu.

 

Zdánlivě. Kauza byla na světlo světa vytažena poté, co se Václav Klaus nedohodl s koaličními partnery (KDU-ČSL a ODA) ohledně restitucí. Toto zákulisí rozkryla v tisku bývalá Klausova poradkyně Řepová. Aby kauza nezanikla, o to se mediální masáží postarali lidovci. Posunuli kampaň do roviny „krize důvěry“ a usilovali o pád vlády. Nakonec z vlády vystoupili poté, co přiměli část lidí z ODS vyzvat Václava Klause k rezignaci. Jan Ruml a Ivan Pilip pak založili Unii svobody a začlenili se do hradní „stáje“. Následovala Tošovského vláda a vydání některých majetků exekutivním rozhodnutím. To jsou ale jen jednotlivosti. V celku jde o mnohem víc – slovníkem sudetoněmeckých elit řečeno „o právo na vlast“, tedy o asi tak třetinu území ČR se vším, co tam stojí a leží.

 

Je to dlouhá léta deklarovaný základní cíl sudetoněmeckých krajanských sdružení. Nalezneme ho například v tzv. Eichstättské deklaraci: „Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by také byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalistického uspořádání Evropy.“ Tyto záměry pak deklarují sudetoněmečtí předáci každoročně na svých sudetoněmeckých dnech.

 

Myslíte setkání Ackermannovy obce, jejíž odnož v ČR šéfuje lidovec Talíř? Setkání, kterého se účastnil i mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu Posselt, který protestoval proti přijetí ČR do EU právě kvůli Benešovým dekretům, protože sudetským Němcům brání získat zpět území a majetky? Setkání, na kterém samozřejmě nemohl chybět ani kníže Schwarzenberg, který si před rokem vysloužil Posseltovu pochvalu za to, že neváhal dát rovnítko mezi vyvražděním Lidic a Ležáků a excesy při odsunu Němců? A vycházíte snad z informací knížetem roky ovládaného časopisu Respekt, který se o tomto setkání vyjádřil tak pochvalně? Jistě, že v období, kdy se Schwarzengerg uchází v roli šéfa TOP 09 o přízeň voličů, nebudou jeho sudetoněmečtí partneři Čechy dráždit na domácí půdě. To by bylo netaktické. Další politická páka ve sněmovně se přece vždycky hodí. I když dnes už je spíš jen do počtu. O zájmy sudetoněmecké elity se dnes už vydatně starají ODS i ČSSD svou podporou Lisabonské smlouvy (LS).

 

Tento zásadní problém není přímo v Lisabonské smlouvě. Spočívá v Listině základních práv EU, která se stala součástí LS. A předáci sudetských Němců to moc dobře vědí. Proto ji tak vehementně podporují. Před měsícem, na sjezdu landsmanšaftu v Augsburku  Posselt s uspokojením konstatoval, že Lisabonská smlouva  přináší sudetským Němcům právo evropské národní skupiny a právo na vlast. Zdůraznil, že Listina základních práv EU je první zárodek práva národnostních skupin, protože zakazuje diskriminaci příslušníků národnostních skupin a je podle něj důležitá i proto, že obsahuje zákaz kolektivního vyhoštění a je tedy krokem k evropskému právu na vlast.

 

Ne, to určitě není. Máme k dispozici právní studie, které jednoznačně potvrzují riziko prolomení Benešových dekretů po přijetí LS a možnost úspěšného tažení proti majetku ČR a jejích občanů žijících v pohraničí. A ze zkušenosti sama vím, jak to v současnosti v pohraničí vypadá – jaké výzvy k vydání majetku dostávají starostové tamějších obcí, jak složitý život ve srovnání s jinými regiony tam mají čeští podnikatelé, kterým banky už preventivně raději nedávají úvěry. I obchod s nemovitostmi tu vázne mnohem víc než mimo tzv. sudetské okresy. Stačí se podívat na ceny – přesto, že Ústí nad Labem má perfektní dopravní dostupnost, byt či domek zde koupíte za zlomek ceny stejného bytu či domku například v Hradci Králové nebo v Českých Budějovicích. A stejně ho majitel prodá málokdy.

 

To je omyl. Řada poslanců to patrně ví už léta. Koncem loňského roku byl zveřejněn průzkum, kam „tečou“, respektive „netečou“ peníze na podporu regionů v rámci schvalování státního rozpočtu. V období 2003 – 2007 dostaly ze všech regionů nejméně severozápadní Čechy. Nejnižší hodnota byla zjištěna u okresu Ústí nad Labem – čtrnáct procent průměrné hodnoty ČR. Logika poslanců je jasná – proč sypat peníze do regionu, jehož krajské město se v budoucnu už nebude jmenovat Ústí nad Labem, ale Aussig?

 

reklama