Benešovy dekrety: odpovědnost politiků, ne právníků
Běžně nečekáme, že by náš dům smetla povodeň, či že by nám do něj uhodil blesk. Přesto si necháváme uzavřít pojistku proti živelným katastrofám.
Běžně nečekáme, že s námi na služební cestě spadne letadlo. Přesto máme uzavřenou životní pojistku.Pojistka je zkrátka jakési záchranné lano, které využijeme v případě, kdy neočekávaně dojde k nějakému vážnému problému. A stejné je to i s pojistkou proti prolomení Benešových dekretů, kterou požaduje prezident Klaus. Snad s jedinou výjimkou – v případě Benešových dekretů se vážné problémy dají očekávat…
Všemožní právní experti nás sice celý víkend uklidňovali, že prolomení Benešových dekretů nehrozí. Bodejť by neuklidňovali. Takové uklidňování je nic nestojí, protože expert za své expertízy žádnou politickou či hmotnou odpovědnost nenese. Mám takový nápad - vezměme si papírek a tužku a jména dotyčných expertů si pečlivě zapisujme. To abychom věděli, za kým máme jít, kdyby se, nedejbože, „Fritzům z Landsmannschaftu“ začal houfně vracet zabavený majetek...
Jistota těchto právních expertů mne fascinuje. Právo není exaktní věda a žádné 1+1=2 tady neexistuje. Jen si vzpomeňme: když český Ústavní soud zrušil předčasné volby, rozdělili se právní experti na dvě skupiny. První tvrdila, že Ústavní soud rozhodl správně, druhá skupina s rozhodnutím ÚS nesouhlasila. To, že jedna skupina expertů souhlasila, zatímco druhá byla proti, nebylo dáno tím, že by jedni experti byli méně fundovaní, než ti druzí. Bylo to dáno tím, že na základě znalosti práva a Ústavy dospěli experti k různým právním názorům. Konec konců, při sledování nejrůznějších soudních procesů je jasně vidět, že mnohdy vůbec nejde o spravedlnost, ale jde právě o to, kterému ze dvou odlišných právních názorů bude dáno zapravdu.
A v nemalé řadě případů je spravedlnost, co si budeme povídat, jen otázkou šikovnějšího právníka. Žádné 1+1=2 v právu skutečně neplatí a pokud se jedna skupina expertů tváří, že zrovna v případě Benešových dekretů je tomu jinak, že zrovna v případě Benešových dekretů je vše jasné, jednoznačné a nezpochybnitelné, pak to na mne působí značně podezřele...
Neumím si totiž dost dobře představit, jak mohou čeští experti na evropské právo předjímat výsledky případných budoucích žalob, podaných u ESD, tím spíše, že nikdo z oněch expertů v ESD nezasedá. Navíc, kdo alespoň trochu zná a sleduje judikatury Evropského soudního dvora ví, že tento orgán už vydal řadu rozsudků nad nimiž, mírně řečeno, zůstává rozum stát…
Povinností českých politiků je pojistit se proti možnosti prolomení Benešových dekretů. Je jejich povinností se proti této možnosti pojistit, a to bez sebemenšího ohledu na to, jak moc nepravděpodobně a nereálně se nyní tato možnost může jevit. Přesněji řečeno, bylo to povinností politiků již v době vyjednávání Lisabonské smlouvy. Topolánkova vláda však na vyjednávání jakýchkoli výjimek rezignovala – mimo jiné proto, že koaliční partner Strana zelených, byla důrazně proti. Nyní je tato strana důrazně i proti výjimce, týkající se dekretů.
Není to tak dávno, co si Dana Kuchtová nechala své aktivity proti jaderné energetice v ČR financovat od rakouských aktivistů. Nebylo by proto divu, kdyby i tyto aktivity Strany zelených byly někým financovány…(třeba nejmenovaným obtloustlým chlapíkem z Landsmannschaftu).
Strana zelených je však již definitivně mrtvá a proto se názorem SZ prakticky nikdo zaobírat nemusí. Povinností ostatních politických stran a politiků však je, se o přijetí pojistky, kterou prezident požaduje, zasadit. Byli by to totiž právě politici, kdo by v případě problémů nesl tu hlavní zodpovědnost. Byli by to volení politici, nikoli nezávislí právní experti z Otázek Václava Moravce…