Bruselské oko Mordoru se upřelo na Lisabon v Česku
Bruselské oko Mordoru se nyní upřelo na malou zemi v srdci Evropy. Pokud si připustíme, že Brusel je Barad-durem, jsme v příběhu Pána prstenů. Lze si převést i jednotlivé postavy naší dnešní reality o Lisabonské smlouvě do Tolkienova příběhu Středozemě. Samozřejmě někdy bude v naší realitě trochu problém s přesnou identifikací postav.
V případě prezidenta Klause lze uvažovat o tom , zda-li je jeho role rolí Gandalfa či Froda. Asi nebude sporu o tom, že nyní je na něm, zda síly Saurona zvítězí či ne, ale zároveň lze i dovozovat, že to nebude právě on, kdo by případně ten Jeden prsten svrhl do pukliny Hory Osudu.
Stejně tak může nastat problém s identifikací role stávajícího předsedy ODS Topolánka. Není jasné, zda ho lze považovat za postavu Gluma, který je stejně jako předseda ODS posedlý prstenem moci, či Sarumana, který na počátku, stejně jako pan Topolánek, stál na jedné straně a který nyní spojil svoji politickou existenci s vítězstvím strany druhé - Mordoru.
Takto je možné se pokusit obsazovat i další role, například: pan Jakl by mohl být Samem nebo Pipinem, či Jiří Paroubek by mohl představovat černokněžného krále Angmaru (Pána Nazgulů). A jistě by se takto dalo s trochou fantazie pokračovat i u dalších postav.
V naší realitě stejně jako v Tolkienově Pánovi prstenů dochází k různým bitvám, ve kterých vítězí tu jedna a tu druhá strana. V průběhu těchto bitev padne mnoho kladných hrdinů, ale i Mordor utrpí své ztráty. Přesto převaha Mordoru je drtivá a celkový výsledek závisí jen na pár odvážných…
Pokud učiníme pokus o nalezení dějového místa v tomto pohádkovém příběhu, které by odpovídalo reálné současnosti, našli bychom jej asi při obléhání Gondoru. Z toho vyplývá, že nás ještě čeká dlouhá cesta, než dorazíme k rozuzlení příběhu. Na rozdíl od toho Tolkienova, který je již napsán, ten náš na svůj konec ještě čeká.
Pán prstenů je typickým příběhem o boji zla s dobrem. Ve srovnání s příběhem Lisabonské smlouvy se samozřejmě jedná o značnou metaforu. Avšak nesrozumitelnost a složitost LS, nejasné důsledky z ní vyplývající, neochota vysvětlit nesrovnalosti v ní obsažené a v neposlední řadě i tlak, vyhrožování až diktát ze strany politiků velkých zemí EU by nás rozhodně neměl naplňovat důvěrou v tento dokument a měl by vyvolávat obavy z důsledků jeho přijetí.
Rozhodně nelze opominout ani fakt neochoty a strachu politiků nechat v této věci rozhodovat občany jednotlivých zemí. Pokud ještě naplňujeme jeden ze základních prvků pro existenci národa, tedy národní hrdost, pokud máme ještě alespoň trochu národního sebevědomí, měli bychom být velmi obezřetní k přijímání dokumentů typu Lisabonská smlouva. Vždyť ono konečně nejde o nic jiného než o ten náš Kraj, o naši Roklinku, o naši budoucnost.
