O smrti Lisabonské smlouvy a Čtvrté říši aneb replika na Petra Zavadila
Tento článek jsem posílal jako repliku do Lidových novin přímo panu Zavadilovi. Ten se nenamáhal ani odpovědět a sdělit mi, že LN nedají prostor druhé straně a že mi článek neotisknou. Holt ta naše objektivní média.
Doplnění: Pan Zavadil mi 15. října v 10:53 odpověděl, že sám by mou reakci otiskl, ale rozhodnutí je na jeho kolezích z oddělení názorů. Osobně jsem rád, protože pana Zavadila jsem vždy považoval za rozumnějšího ze zastánců evropské centralizace.
Oceňuji, že pan Zavadil došel nakonec správně k závěru, že neplánuji smrt Barrosa, Sarkozyho, Merkelové ani Topolánka a že se pouze podílím na smrti Lisabonské smlouvy. Výzva „
Právně závazné garance formou protokolů k Lisabonu, nebo smrt!“ není inspirována, jak píše pan Zavadil, guevarovským či castrovským „
Patria – eventuálně
Socialismo – o muerte!“, ale provoláním amerického vlastence Patricka Henryho z doby americké války za nezávislost: „
Je život natolik drahý a mír natolik sladký, že je máme nabýt za cenu okovů a otroctví? To nedopusť, všemocný Bože! Nevím, jaký osud si zvolí ostatní, ale já za sebe říkám: Dejte mi svobodu, anebo mi dejte smrt!“ Tím byl inspirován i původní odmítavý polský postoj k euroústavě, jejímž je Lisabon klonem. Polský premiér tehdy říkal: „
Nice, nebo smrt!“
Musím ubezpečit pana Zavadila, že jsem na rozdíl od takových velkých architektů evropské centralizace, jako jsou Gerhard Schröder, Tony Blair, Joschka Fischer, José Barroso či Daniel Cohn-Bendit, velkého „Che“ a jiné jeho soudruhy nikdy neobdivoval a nepobíhal jsem po barikádách s jeho podobiznou stylizovanou na rudém praporu.
Dále bych jen doplnil, že postoj prezidentova tajemníka Ladislava Jakla s největší pravděpodobností vyjadřuje i postoj prezidenta Václava Klause. „Tajemník prezidenta republiky odpovídá v rozsahu daném zmocněním prezidenta republiky a na základě jeho přímých pokynů za styk prezidenta republiky s veřejností,“ píše se na stránkách Hradu.
Ten svůj článek jsem zamýšlel i jako určitý vzkaz prezidentovi, že my, autentičtí euroskeptici a zastánci parlamentní demokracie v národních státech, se nějakou právně nezávaznou deklarací nedáme uchlácholit a že doufáme, že tak neučiní ani prezident.
„Ještě k EUportalu samotnému. Je to alarmující čtení. Články se hemží výrazy jako ´Čtvrtá říše´, ´Mnichov´, ´zrada´, ´domácí quislingové´. Chápu sice, že se nedá polemizovat v understatementech, jak kdysi pravil Václav Klaus. Stejně mi ale tato forma dělá problémy brát názory přispěvatelů vážně. Jako třeba když Jana Bobošíková tvrdí, že Česko po Lisabonu přijde o pohraničí a Ústí nad Labem se bude jmenovat Aussig. Ale snažím se,“ napsal na závěr pan Zavadil.
Předně bych řekl, že v komentářích či titulcích se často jedná o určitou nadsázku, která však vychází z reálií. Když se předseda českého Ústavního soudu Pavel Rychetský zpovídá německému velvyslanci nebo když německý europoslanec Jo Leinen požaduje impeachment českého prezidenta, předák sudetských Němců Berndt Posselt se ohrazuje proti naší žádosti o právně závazný opt out z Lisabonu a když Lisabonská smlouva zhruba dvojnásobně zvětšuje hlasovací váhu Německa a Česka naopak dvakrát zmenšuje, tak holt člověka napadnou různé historické paralely.
A k paní Bobošíkové. Já osobně například nemusím souhlasit stoprocentně se vším, co na EUportalu vyjde, ale někdy je možná lepší důrazněji varovat, než pak pozdě hasit konkrétní problém. O tom by mohl vyprávět Winston Churchill, který varoval před německou rozpínavostí, avšak byl označován za germanofoba a válečného štváče. Já bych také nečekal, že 20 let po pádu komunismu, bude pocházet 70 procent u nás platné legislativy z centrály Evropského svazu v Bruselu a po případném vstoupení Lisabonu v platnost bude toto číslo již 90 procent, jak přiznal sám velký obhájce Lisabonské smlouvy Jiří Paroubek.