Spal to, co jsi uctíval
„Palba částečně pokračovala do 4 : 30, když bylo vítězství oznámeno…Lord vikomt Nelson, viceadmirál a hlavní velitel, poté zemřel na svá zranění.“
Tak stojí ve stručném záznamu lodi HMS Victory z jedenadvacátého října 1805, dni Trafalgaru, jedné z největších námořních bitev v historii, v níž admirál Horatio Nelson, strůjce vítězství královského námořnictva nad francouzskou a španělskou flotilou, ztratil svůj život.
V měsíc dvoustého výročí bitvy, která ukončila hrozbu Napoleonovy invaze, je sváděna bitva o Trafalgarské náměstí, kde stojí sto osmdesát pět stop vysoký sloup vítězství, na jehož vrcholu je socha velkého vládce moří, který dovedl britskou flotilu k triumfům u Copenhagenu a v bitvě na Nilu.
Londýnský starosta Ken Livingstone, přezdívaný tiskem pro své ostře levicové názory „Rudý Ken“ chce v srdci Trafalgarského náměstí umístit devět stop vysokou sochu jiného Nelsona – Nelsona Mandely.
Westminsterská rada vehementně nesouhlasí.Tvrdí, že Mandelova socha, která jej zobrazuje ve volném triku s rukama zvednutýma v jakoby oduševnělém rozhovoru by mohla být umístěna před ambasádou JAR.
Paul Drury, konzultant konzervativní skupiny Anglické dědictví, argumentuje tím že tato údajně „neformální, skromná socha“ Mandely v těsné blízkosti válečných hrdinů, jejichž sochy zde stojí nyní „by byla určující a trapnou změnou v příběhu tohoto náměstí“
Livingstone k tomu poznamenává : „ Nemám ponětí, kdo tito generálové jsou nebo co dělali.“
Těmito hrdiny jsou generálové sir Charles James Napier a sir Henry Havelock. Napier oblehl a dobyl Sindh, když pohanská Evropa konvertovala ke křesťanství. A toť oč tu běží – o přechod k novému významu.
„Nechtějí vidět zobrazeno to, co ( socha Mandely – pozn. překl.) reprezentuje“ říká Livingstone „protože na tomto náměstí Nelson znázorňuje století britského impéria a sto let globální dominance…Nelson Mandela by však znamenal mírový přechod k multirasovému a multikulturnímu světu a já bych byl hrdý, kdyby v Londýně stál.“
Ale čí je vlastně náměstí ? Rudého Kena nebo zdejších lidí ? Komu si Britové přejí vzdávat úctu ?
To koho uctíváme, vypovídá také o tom kdo jsme. Bitva o Trafalgarské náměstí je bitvou, které Rudý Ken instinktivně rozumí, na rozdíl od mnoha jeho krajanů. Jde přesně o to, co Thomas Stowell nazývá „střetem vizí“
Rudý Ken chce Mandelovou sochou oslavit konec jedné éry a příchod nového světa, v němž Londýn již nebude sídlem mocného impéria, nad nímž slunce nikdy nezapadá, ale stane se spíše mnohojazyčným kosmopolitním městem, kde každý hrdina bude ctěn rovnocenně a idea nadřazenosti britského lidu a kultury či civilizace bude odpuzující.
V tomto novém věku Západ přijal roli, v níž se musí donekonečna omlouvat za tato „ hanebná století rasismu, imperialismu a kolonialismu.“
„Chceš – li obraz budoucnosti, představ si botu šlapající na lidskou tvář – navždy“ řekl O´Brien Winstonovi v knize 1984. V tomto tvrdém obrazu budoucnosti se západní člověk bez přestání kaje a platí daň za hříchy otců.
Právě o tom je spor „Nelson vs. Nelson“ na Trafalgarském náměstí.
Posílajíce své slavné jednoslovné latinské hlášení : „Peccavi“ – „Zhřešil jsem“ velel Havelock potlačení povstání Indů roku 1857.
Oba tito váleční hrdinové, Napier a Havelock, pomohli ubránit korunní klenot britského impéria pro budoucí indickou panovnici – Viktorii.
Jeden by si představoval, že Rudý Ken přesně ví, kým tito generálové jsou a co udělali a to je důvodem proč je chce z Trafalgarského náměstí odstranit – a nahradit je svým hrdinou Mandelou, strůjcem vlakových bombových útoků Afrického národního kongresu, za něž Mandela strávil sedmadvacet let ve vězení.
Rudý Ken není mužem impéria.Nicméně Trafalgarské náměstí je velkým prostranstvím, kde se vzdává čest britským válečným hrdinům. A protože Mandela není ani Brit ani válečný hrdina, co by měl pohledávat na Trafalgarském náměstí ? Jeho socha tam nepatří stejně jako nepatří na náš „Washington Mall“
Ale Livingston a reverend Jessee Jackson , který vstoupil do sporu svou podporou Mandelovy sochy „ přivádějící toto mezinárodně důležité veřejné místo do jedenadvacátého století“ hrají do budoucna jinou hru.
Brity svrbí nos za to, že ve skutečnosti je jejich impérium mrtvé, že odešlo a že hrdinové, kterým vzdávali úctu jsou nahrazováni bohy globalismu. V budoucnu namísto soch evropských dobyvatelů, zdobících hlavní města asijských a afrických kolonií, které si podmanili, budou vztyčovány sochy vládců ze třetího světa v metropolích starých mateřských zemí.
„Spal co jsi uctíval, uctívej to co Tě spaluje !“ tak byl kdysi Clovis požádán biskupem, aby pokřesťanštil své armády…
Pat Buchanan
Z originálu Burn what You worshipped
Zdroj: American conservative magazine ( www.amconmag.com.) říjen 2005
Přeložil Marek Skřipský