Před rokem, kdy Ústavní soud zkoumal několik bodů Lisabonské smlouvy, zda jsou v souladu s českou Ústavou, trvalo to sedm měsíců. Nyní, když by měl Ústavní soud prozkoumat kompatibilitu celé Lisabonské smlouvy s českou Ústavou, stačí na to Pavlu Rychetskému pouhých 27 dní. Od data, do kdy se mají Ústavnímu soudu doručit zdůvodněná stanoviska zúčastněných stran stačí Supermanovi v taláru na přezkum pouhých osm dní. Ďábelské tempo, má-li se porovnávat zhruba 600 stran prakticky nesrozumitelného textu.

Euronadšenci, tedy spíše eurohujeři, tvrdí, že prý Ústavní soud už vše přezkoumával v loňském roce a tudíž není zapotřebí nyní tolik času. Fakta jsou ale neúprosná, a tak vyjádření samotného Pavla Rychetského v Otázkách Václava Moravce dne 30.11.2008 usvědčuje eurohujery ze lži: "...z hlediska mezinárodního postavení země a rychlostí ratifikačního procesu, pak náš je postup praktický, protože kdybychom posuzovali kompletně celých, já nevím, osm set stran textu Lisabonské smlouvy, tak bychom čekali ještě několik let na ten výsledek, protože bychom se museli i v té písemné podobě s každým bodem vypořádávat a říct: Je v souladu proto a proto a tak dále."

Vida, takže Pavel Rychteský přiznal, že Ústavní soud nezkoumal soulad celé Lisabonské smlouvy, jak se snaží někteří eurohujeři veřejnosti namluvit. O to úžasnější je tempo, kdy se najednou s tímto dokumentem dokáže Ústavní soud vypořádat během jednoho měsíce. Že by k tak závratné rychlosti přispěla návštěva německého velvyslance? Tomuto podezření se bude Pavel Rychetský těžko vyhýbat.

Senátoři, kteří podávali ústavní stížnost už spekulují s informacemi, že prý Ústavní soud jejich stížnost kvapem zamítne s odůvodněním, že tato stížnost jde mimo Ústavní soud. Tuto variantu naznačil i Pavel Rychetský, který přezkum stížnosti na Lisabonskou smlouvu přidělil sám sobě. Premiér vytrubuje a slibuje do Evropy, že ratifikace bude ukončena do konce roku, aniž by vyčkal na rozhodnutí Ústavního soudu.

Vezměme si už jen ten fakt, že Ústava je prvním zákonem svrchovaného státu. Jsou v ní vymezeny oblasti kompetencí, byť mnohdy poněkud vágně a povolující několikerý výklad. Ústava určuje pravomoce, které mají všechny instituce vázané k základnímu chodu státu - moc zákonodárná, výkonná a moc soudní.

Nyní přichází Lisabonská smlouva, která byť coby jen mezinárodní smlouva má být nadřazena naší Ústavě. Už to samo o sobě je jednoznačný nesoulad mezi Ústavou a Lisabonskou smlouvou. Eurohujeři tvrdí, že pokud bude někde rozpor, má se prý přizpůsobit naše Ústava. Netvrdím, že je dokonalá a že by občas nepotřebovala zpřesnit, ale nemělo by to spíše být tak, že se má přizpůsobovat mezinárodní smlouva platným Ústavám svrchovaných států?

Při svém projevu v Senátu uvedl v květnu 2009 Mirek Topolánek k Lisabonské smlouvě mimo jiné:
"Smlouva rozšiřuje množinu oblastí ve které se bude hlasovat kvalifikovanou většinou o celkem 68. V 19 oblastech se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování a ve 49 se kvalifikovaná většina zavádí nově. Jedná se například o tak citlivé téma, jakým je volný pohyb osob. V historii Evropské unie se jedná o dosud bezprecedentní posun. Co víc, hlasování kvalifikovanou většinou se má stát standardním mechanismem hlasování, zatímco jednomyslnost má být spíše výjimkou, tak jak vyplývá z čl. 16 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, který říká, že nestanoví-li Smlouva jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou a také z čl. 294 Smlouvy o fungování EU, který mluví o kvalifikované většině jako „řádném legislativním postupu“. Hrozí reálné nebezpečí, že budeme nuceni do naší legislativy implementovat a posléze i nuceni vykonávat opatření, s jejichž výslednou podobou jsme nesouhlasili nebo budou pro naši zemi nevýhodná."

K tomu ještě dodal: "...poklesne relativní váha hlasů České republiky při rozhodování v Radě ministrů ze současných 3,5% na 2,07 %, a to ve prospěch lidnatějších států Unie. Na této změně velkým zemím silně záleželo a má vyrovnat jejich mocenskou ztrátu kvůli rozšíření Evropské unie. Nemám iluze, že tato principální změna měla za cíl zmírnit tzv. „demokratický deficit“. To je pouze líbivá rétorika. ... zvyšuje rizika rozhodování kvalifikovanou většinou a má potenciál výrazně omezit suverenitu České republiky v jejím politickém rozhodování, je možnost přijímat opatření nad rámec unijních kompetencí, „je-li to nezbytné k dosažení některého z cílů stanovených Smlouvami“ podle článku 352 odst. 1 konsolidovaného znění (doložka flexibility). Na rozdíl od stávajícího znění se navržené ustanovení neomezuje na oblast regulace vnitřního trhu, je de facto bianco šekem pro další přelévání evropských komunitárních kompetencí na národní půdu. ... A v neposlední řadě jde o paserellu – zjednodušený postup pro přijímání změn primárního práva. Ta umožňuje změnit zakládající smlouvy o EU pouze rozhodnutím Rady Evropské unie. Pouze rozhodnutí Rady může měnit společný rámec pravidel pro všechny – dosud byla tato výsada svěřena mezivládním konferencím a summitům, kde probíhaly dlouhé a velmi pečlivě vybalancované debaty o tomto výsostně citlivém tématu." (text zkrácen)

Eurohujeři také popírají, že by Lisabonská mlouva měla něco společného se zamítnutou Euroústavou. Na to snad postačí pár citátů z června 2007:
Bertie Ahern, irský premiér: "Nikdy se nepřestanu divit, co může některé lidi uspokojit... Bylo fascinující tam sedět a slyšet, jak se vše může změnit odstraněním symbolů. Vyhodili jsme Beethovena, vyhodili jsme vlajku a vyhodili jsme článek 8. Nemyslím, že na tom záleží. Ale když je to pro ně tak důležité, je to z ústavy venku…“
Angela Merkelová, německá kancléřka: "Zásadní části Ústavy se podařilo udržet."
José Luis Rodríguez Zapatero, španělský premiér: "Většina Evropské ústavy je obsažena v nové smlouvě."
Jo Leinen, německý europoslanec: "Obhájili jsme podstatu Ústavy..."
Valéry Giscard d'Estaing, otec Euroústavy v rozhovoru pro  EUobserver.com: "Nová evropská smlouva je totéž, co odmítnutá ústava - jen formát se změnil, aby bylo možné vyhnout se referendům... Všechny institucionální návrhy ústavní smlouvy ... lze najít v kompletní podobě v Lisabonské smlouvě; jsou jen v jiném popřadí a vloženy do starých smluv."

Takže abychom se dobrali stručnému konci. Lisabonská smlouva sebere České republice právo veta v 68 oblastech. EU bude většinově rozhodovat, třeba i proti naší vůli o pravidlech pro legální přistěhovalectví, o pravidlech boje proti změně klimatu, o dopravních předpisech, o veřejném zdraví, o energetické politice, o předpisech pro cestovní ruch, o předpisech pro policejní a soudní spolupráci.

Většinové hlasování EU se stane standardem a právo veta bude jen výjimečné. Členské státy tak budou mnohdy postaveny před hotovou věc - zavádění do praxe u věcí, se kterými ten který členský stát nesouhlasí nebo mu dokonce škodí. Získáme sice právo na vystoupení, ale budou s ním muset souhlasit všechny ostatní členské státy a tento proces bude trvat dva roky, po které bude ten který členský stát podroben mohutnému nátlaku, aby neodcházel.

Samotný fakt, že po přijetí Lisabonské smlouvy si budeme moci naši Ústavu vetknout za klobouk a o našem státě se bude většinově rozhodovat v Bruselu by měl Ústavnímu soudu naprosto stačit k tomu, aby konstatoval, že se Lisabonská smlouva neslučuje s naší Ústavou. O co, že nás Ústavní soud Bruselu zaprodá?

http://polanecky.blog.idnes.cz/