Podlost Topolánkovy vlády nemá hranic
Bývalý vicepremiér Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu, o problému Listiny věděli. Jsem pobouřena bezcharakterností, s jakou čelní politici ČR lžou v přímém přenosu (Nedělní Partie a OVM) do očí občanům ČR, že neměli žádné informace o problému, který nyní veřejně odkryl prezident ČR Václav Klaus v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy.
Právní studii k možnému prolomení Dekretů prezidenta Beneše v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv EU, včetně výjimky, kterou si vyjednaly Polsko aVelká Británie, jsem zaslala ještě jako poslankyně EP členům vlády ČR, Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu ČR dne 2. dubna 2008 a opakovaně 30. listopadu 2008. Členům Senátu Parlamentu ČR, mezi nimiž je i proradný Alexandr Vondra, jsem studii poslala ještě 6. května 2009, v předvečer hlasování o ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Dále – od 28. dubna 2009 je veřejně k dispozici odborný článek s názvem: "K problematice dekretů prezidenta republiky ve vazbě na Lisabonskou smlouvu.", který napsala Mgr. Vladimíra Pejchalová Grünwaldová, LL.M., která působí v Praze v Parlamentním institutu (poradní orgán Parlamentu ČR). Článek najdete v plném znění v časopise Právní rozhledy 8/2009, vydaném 28. dubna 2009 na stranách 267-304.
O problému, který ohrožuje majetkové vztahy v ČR byli politici informováni. Kdo tvrdí, že nebyl, neumí číst nebo záměrně lže.
Předseda ODS Mirek Topolánek a senátoři Vondra a Schwarzenberg neplnili usnesení vlády, které byli členy. O riziku, jaké pro občany ČR představuje Listina základních práv přitom prokazatelně věděli, dokonce jen v roce 2007 projednávali na zasedání vlády.
Přiložené dokumenty (schválené usnesení 471/2007 a Pozice ČR) toto tvrzení jasně dokládají. Topolánkova vláda se na jaře 2007 usnesla , že Lisabonská smlouva by neměla obsahovat Listinu základních práv s tím, že by její přijetí mohlo přinést ohrožení ochrany práv některých skupin občanů. Schválila Pozici vlády České republiky v rámci jednání o institucionální reformě Evropské unie, ve které se uvádí: "Aby byl zajištěn evropský standard ochrany lidských práv, tak jak je zakotven v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (Řím, 4. listopadu 1950, dále jen „Evropská úmluva") a k němuž se EU přihlásila v ustanovení čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii, je především třeba umožnit přistoupení EU k Evropské úmluvě. Tím bude zajištěn jednotný evropský standard lidských práv a svobod, aniž by hrozila určitá partikularizace ochrany prostřednictvím přijetí právně závazné Listiny základních práv. Nový smluvní základ EU by tedy neměl obsahovat samostatnou Listinu základních práv, ale zajistit přistoupení EU k Evropské úmluvě, čímž bude jasně vymezen standard ochrany ve vztahu k činnosti Evropské unie a jejích orgánů." Tuto pozici měli dle usnesení vlády prosazovat premiér Topolánek a ministři Vondra a Schwarzenberg.