POMOŽME KLAUSOVI – PRO NAŠI BEZPEČNOST
Václav Klaus, president Česka, z obavy před možnými nároky sudetských Němců a Maďarů požaduje, aby Evropská unie udělila záruky, které vyjednalo Polsko (usnesení sejmu, dolní komory polského parlamentu, z r. 2004, přijaté z iniciativy Katolicko-národního hnutí a s podporou strany Právo a spravedlnost) a Velká Británie. Stojí za to tuto iniciativu využít.
Díky Václavu Klausovi se na unijní forum opět vrátila otázka německých nároků. Mám za to, že stojí za to tuto iniciativu presidenta České republiky využít, aby tak bylo možné jednou pro vždy ukončit otázku nároků německé strany ve vzájemných polsko-německých vztazích. Je nutno mít na paměti, že i kdyby Evropská unie souhlasila a president Klaus získá záruky hovořící o tom, že Češi nebudou muset používat Chartu základních práv – tak není záruka, že otázka německých nároků bude uzavřena.
Tato otázka se v budoucnu může vrátit, navzdory tomu, že použití Listiny zákl. práv bude vyloučeno mimo a navzdory britskému protokolu. Jako příklad nechť poslouží nařízení Rady ES 2201/2003 z 27 listopadu 2003 roku ve věci "příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti ", kde se objevil zápis následujícího znění: "Toto nařízení ctí základní práva a zachovává zásady Listiny základních práv Evropské unie. Zejména se snaží zajistit dodržování základních práv dítěte stanovených v článku z 24 Listiny základních práv Evropské unie UE".
Čili i kdyby Listina základních práv jako taková byla pominuta, její jednotlivá ustanovení či navazující ustanovení mohou být využívána v nařízeních unie. Jako Nikdo nezaručí, že se v jiných aktech neobjeví návaznosti na Chartu, a důkladné sledování takových informací je procesem neobvykle složitým a obtížným.
Mám za to, že stojí za to podpořit českou iniciativu a společně na unijním foru vyzvat Němce aby jednou pro vždy uzavřeli tuto záležitost, tak aby se německá strana zavázala, že nároky svých občanů vezme na sebe. Polsko není zcela bezpečné vzhledem k absenci reprivatisačních předpisů. Navrhovaný premiérem Tuskem zákon předpokládá, že osoby, které budou mít právo na zadostiučinění musely v době vyvlastnění mít polské občanství. Zakládající dohoda Evropského společenství konkrétně v čl. 12 hovoří totiž o tom, že nikdo nesmí být diskriminován z důvodu své státní příslušnosti. Proto i kdyby navrhovaný reprivatisační zákon nabyl platnost, nelze vyloučit, že spolu s ním vyvstanou nové komplikace vyplývající z kolise ustanovení tohoto zákona s reformní smlouvou.
Je nutno pomyslet o definitivním uzavření této otázky. Na tomto místě stojí za to připomenout usnesení polského sejmu ze dne 10. září roku 2004 roku ve věci práva Polska na německé válečné reparace a ve věci protiprávních nároků vůči Polsku a polským občanům vznášených v Německu. Polská dolní komora "apelovala na orgány Spolkové republiky Německo aby uznala neoprávněnost a protiprávnost německých nároků na odškodnění vůči Polsku a aby přestaly odesílat německé občany k soudům či správním orgánům v záležitostech týkajících se nároků vůči Polsku". A dále, cituji: "Sejm Polské republiky vyzývá vládu Polské republiky, aby tato přijala rozhodné kroky ve věci definitivního uznání Spolkovou republikou Německo případné odpovědnosti za odškodnění za škody, které utrpěli němečtí občané následkem přesídlení a ztráty majetku po druhé světové válce, což vyplývalo z ustanovení Postupimské dohody a následných repatriačních procesů."
Resumé je následující: Otázka německých nároků navzdory positivního pro Polsko nálezu Evropského soudu pro lidská práva ve Strasburgu není definitivně uzavřena a rovněž iniciativa presidenta Česka Václava Klause (pakliže získá záruky, které obdrželo Polsko) neznamená, že otázka těchto nároků bude jednou pro vždy vyřešena. Jistá ustanovení Listiny základních práv se mohou objevit v evropských nařízeních, které jsou v podstatě zákony platnými ve všech členských zemích, a de facto všechny členské země je musí dodržovat. Proto ustanovení Listiny zákl. práv týkající se vlastnického práva může být záminkou pro návrat tématu německých požadavků. Mám za to, že iniciativa českého presidenta by měla inspirovat stejně tak Polsko, jako i Slovensko, které již vyjádřilo zájem o tuto otázku, aby vznikla větší koalice, jež by mohla shodně s duchem usnesení polského sejmu z 10. září 2004 definitivně ukončit kapitolu požadavků německých občanů.
Stefan Hambura dla Niezalezna.pl, 26-10-2009 18:57
(známý polský advokát působící v Německu)
Přeložil Vladimír Petrilák