Pane prezidente, podnikněte prosím kroky k vystoupení České republiky z EU
Autor:
LP | Publikováno: 5.11.2009 | Rubrika:
Politika
Prohlášení EUportal.cz k podpisu prezidenta republiky Lisabonské smlouvy
shrnutí: EUportal.cz je zklamán ratifikací Lisabonské smlouvy ze strany prezidenta republiky Václava Klause. Na druhou stranu nechceme být k prezidentovi nespravedliví a uznáváme, že v odporu k evropské centralizaci a pro obranu suverenity národních států EU toho vykonal nejvíc ze současných státníků. EUportal je proto připraven podpořit ty prezidentovy kroky, které budou vést k obraně zbytků české státnosti. Vyzýváme prezidenta, aby podniknul veškeré možné politické kroky k tomu, aby Česká republika obnovila svou samostatnost a vystoupila z Evropské unie.
(prohlášení k přijetí Lisabonu zde: http://www.euportal.cz/Articles/5237-byli-jsme-i-pred-unii-budeme-i-po-ni-boj-za-samostatnost-naseho-statu-bude-probihat-i-po-lisabonu.aspx )
EUportal.cz je zklamán ratifikací Lisabonské smlouvy ze strany prezidenta republiky Václava Klause. Klaus složil totiž ústavou předepsaný prezidentský slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Pokud se při svém nejlepším vědomí a svědomí domníval, že Lisabonská smlouva je v rozporu (či není v souladu) s českou ústavou, porušil, minimálně morálně, ratifikací Lisabonské smlouvy svůj slib, na jehož základě se ujal funkce.
Všichni víme, že prezident Klaus v odporu proti Lisabonu udělal mnoho, ale ve finále Lisabon, byť s nechutí, nakonec podepsal. Ratifikace je jeho odpovědností a jeho vlastním rozhodnutím. Jeho podpis pod smlouvou prostě je a navěky tam zůstane. A on přitom smlouvu podepsat nemusel (fyzicky by ho nikdo nedonutil).
ALE
Na druhou stranu je fakt, že rozhodnutí Ústavního soudu posunulo záležitost poněkud jinam. Ústavní soud z ratifikace učinil pouze formální povinný prezidentův podpis (i pro všechny budoucí mezinárodní smlouvy). Soud si uzurpoval právo "psát" ústavu a říkat za ústavu navíc věci, které v ní napsány nejsou. Ústavní soud znásilnil ústavu a po jeho judikátu je zřejmé, že by prezident svým nepodpisem schválení Lisabonu nezabránil. Tento fakt poněkud modifikuje naše dřívější postoje (zde a zde). Ústavní soud provedl státní převrat, ustavil svou diktaturu pod protektorátem Bruselu.
(Z rozhodnutí ÚS k LS:
„K tomu se přidružuje v rovině práva vnitrostátního, resp. ústavního, povinnost prezidenta republiky bez zbytečného odkladu ratifikovat (tzn. formálně navenek potvrdit řádný průběh vnitrostátní schvalovací procedury) mezinárodní smlouvu, která byla řádně prezidentem republiky nebo vládou z jeho pověření sjednána a s jejíž ratifikací vyslovil souhlas demokraticky zvolený zákonodárný sbor, zejména jde-li o mezinárodní smlouvy podle čl. 10a Ústavy schvalované kvalifikovanou ústavní většinou poslanců a senátorů. Je to jenom a pouze jenom řízení před Ústavním soudem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy, které s ohledem na kvalifikovaně vznesené pochybnosti o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem ex constitutione odkládá okamžik ratifikace až na dobu po jejich odstranění autoritativním rozhodnutím Ústavního soudu, případně, byl-li shledán rozpor, po odstranění nesouladu změnou ústavního pořádku (§ 71e odst. 3 zákona o Ústavním soudu).“)
Na druhou stranu, byť by Klausův nepodpis nezabránil vstoupení Lisabonu v platnost, jeho nepodpis mohl mít obrovský symbolický význam. Klaus se mohl zapsat do dějin jako velký státník a jako novodobý Churchill, který čelil celé Německem sjednocené Evropě a diktatuře českého Ústavního soudu. Už tomu tak nebude.
EUportal dříve rovněž silně kritizoval, že prezident nakonec přistoupil na „irské záruky“, i když původně ústy svého tajemníka Ladislava Jakla prosazoval právně závazné protokoly. Po judikátu Ústavního soudu se však ukazuje, že prezident opravdu dosáhnul maxima, protože kdyby prosazoval protokoly, jejich ratifikace by přišla na řadu v delším časovém horizontu, trvala by dlouho a Ústavní soud by sám nějakým způsobem zařídil, že by byla Lisabonská smlouva v Česku mezitím ratifikována (a neměli bychom ani ty malé „irské“ záruky). Například by rozhodnul, že smlouvu podepíše-ratifikuje premiér nebo by rozhodl, že ratifikace proběhne i bez podpisu prezidenta po uplynutí určité lhůty.
Čili tedy, ačkoli je fakt, že „irské záruky“ asi nejsou to pravé ořechové, nakonec se ukázalo (až po judikátu ÚS), že to je maximum možného. Je fakt, že možná Klaus něco takového očekával a chtěl mít raději vrabce v hrsti než holuba na střeše. Každopádně Ústavní soud takto podkopal případné snahy Česka vyjednat právně závazné protokoly.
Na druhou stranu přes veškerou svou kritiku nechceme být k prezidentovi nespravedliví a uznáváme, že v odporu k evropské centralizaci a pro obranu suverenity národních států EU toho vykonal nejvíc ze současných státníků. EUportal je proto připraven podpořit ty prezidentovy kroky, které budou vést k obraně zbytků české státnosti (například zachování národní měny) či obnově české suverenity. Třeba časem prezident svou chybu napraví.
Precedens vidíme právě i v přístupu Ladislava Rašína, který sice tvrdě kritizoval prezidenta Beneše za jeho podpis Mnichovské smlouvy, ale spolupracoval s ním v odboji na obnově předmnichovského státu. Ačkoli nezakrýváme pocit osobní hořkosti, blaho vlasti stavíme na první místo a za jeho účelem jsme ochotni prezidenta nadále podporovat.
Potěšilo nás navíc prohlášení prezidenta, že „vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem. Tato změna – pro dnešek i pro budoucnost – legitimizuje snahy té části naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat“.
Doufáme, že nyní je pan prezident ochoten přiznat, že koncept takzvaného eurorealismu, který věří, že je možné EU reformovat, selhal (zde). Tomu, že lze Evropskou unii ještě reformovat, může po našem soudu věřit jenom velmi naivní člověk. A věříme, že pan prezident naivní není.
Věříme, že prezident už přestane neustále opakovat, že členství v EU nemá alternativu. Všichni víme, že má minimálně několik alternativ ( zde). Vyzýváme proto prezidenta, aby podniknul veškeré možné politické kroky k tomu, aby Česká republika obnovila svou samostatnost a vystoupila z Evropské unie (a vstoupila například do EFTA). Tímto může prezident smazat svůj podpis Lisabonské smlouvy a zapsat se do dějin jako obnovitel české státnosti a novodobý „otec vlasti“.
