Jiří Oberfalzer: Ústavní soud si ohýbá pravidla podle vlastní potřeby
Vyčerpali jste již všechny možnosti, jak vyjádřit nesouhlas s Lisabonskou smlouvou?
Naše možnosti, jak dosáhnout nějaké změny, pokládáme verdiktem ÚS za vyčerpané. Žádné další kroky již na tomto poli podnikat nebudeme. Pokud jde o možnost obrátit se na evropský soud pro lidská práva, to budeme zvažovat, protože si myslíme, že nám nebyl dopřán spravedlivý proces. ÚS pravomoc či povinnost posuzovat ústavnost přenesl na navrhovatele a sám se tedy v podstatě z této úlohy, která je mu dána ústavou, vyvlékl.
Ve zdůvodnění opakovaně zazněla výtka, že si nelze z instituce, jakou ÚS je, dělat diskusní fórum. Jak vnímáte tuto připomínku?
Já nemůžu bránit ústavním soudcům, aby hodnotili náš postup. S tím názorem hrubě nesouhlasím. ÚS přistupuje k posuzování eurokonformně, tedy jakýmsi předpojatým pohledem, že evropské integraci je třeba nebránit. Myslím si, že by měl ÚS postupovat opačně, že by se měl především ujistit, že neexistuje sebenepatrnější skulinka, kterou by jakákoli mezinárodní smlouva mohla omezit zásady ústavního pořádku v ČR.
Co vám při posuzování stížnosti nejvíce vadilo?
Ústavní soud, když potřebuje, tak tvrdí, že nemůže přijímat žádná rozhodnutí, ani interpretační, nad rámec petitu čili nad rámec vlastního podání, tedy návrhu navrhovatele. Dnes nám však předvedl pravý opak. Dnes nám řekl, co má dělat prezident, dnes nám řekl, jak rychle máme postupovat. Nic takového však v našem návrhu nebylo. Myslím, že Ústavní soud si ohýbá pravidla podle okamžité potřeby. Nelíbí se mi ale, že si soud stanovuje svoje vlastní pravidla, která nemají oporu v ústavě. Výsledek musíme brát na vědomí. Není proti němu odvolání. EU se v ČR nemá čeho bát. Domnívám se ale, že se ÚS opírá o velkou míru interpretační volnosti. Nemohu se zbavit pocitu, že na začátku stál závěr a pak se hledaly argumenty. To je ale můj soukromý pocit.
Jiří Oberfalzer, předseda OS Beroun a senátor PČR
04.11.2009, Právo