Pomohla české ekonomice koruna?
Česká republika se dočkala pochvaly, že nespěchala s přijetím eura – tuto zprávu přinesly tento týden na první stránce Lidové noviny. Podle hlavního ekonom Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) Erika Berglofa se tím vyhnula hlubším dopadům světové finanční krize.
Pomohla České republice vlastní měna, anebo jí spíše uškodila? Když se budete ptát českých exportérů, importérů nebo investorů do zahraničních akcií, budou si svorně všichni stěžovat na měnové riziko a tvrdit, že výkyvy koruny jsou zlořád a klacek pod nohami. A všichni budou dávat za příklad Slovensko, které již euro dokázalo přijmout.
Jenže věc se má tak, že samostatná měna české ekonomice zřejmě skutečně pomohla. A to navzdory kursovému riziku, což je věc nepříjemná a mnohdy velmi nákladná. Jenomže i tato nepříjemnost má své kladné stránky. Díky měnovému riziku totiž (a) české banky zůstaly prosté rizikových instrumentů typu CDO nebo ABS; (b) totéž platí pro české penzijní fondy, pojišťovny a většinu podílových fondů; (c ) prakticky 100 % českých hypoték je v domácí měně; (d) česká úvěrová expanze byla během let 2002-07 částečně omezena, což je velmi dobře.
Měnové riziko tedy skutečně zachránilo český finanční trh před krizí. (Nikoli ekonomiku před recesí, ale finanční krize je zcela jiný jev než hospodářská recese.) Díky němu nemusí česká vláda věnovat ani korunu na sanaci bank. Co by za to dali takoví Irové nebo Španělé, o eurofilních Lotyších nebo Litevcích ani nemluvě!
Irsko a Španělsko vstoupí do učebnic financí jako příklady zemí, kde předčasné zavedení eura způsobilo nejprve nafouknutí obrovské úvěrové bubliny – a následně její nákladné a bolestivé prasknutí. „Keltský tygr“ během 80. a 90. let profitoval ze snížení daní a z orientace na informační technologie. Když Irsko přijalo euro, boom pokračoval – roli informačních technologií jakožto motoru ekonomiky převzalo stavebnictví financované levnými eurovými půjčkami. Od prosince 2002 do září 2008 vzrostl objem úvěrů nefinančním podnikům o šílených 250,1 %!
Takto neuvěřitelně rychlá úvěrová inflace se neobejde bez vzniku velkého procenta špatných úvěrů. Kdyby Irsko mělo vlastní měnu, mohlo se tomuto nákladnému omylu vyhnout. Pro srovnání, za totéž období vzrostl objem úvěrů v Německu jen o 10,4 %. Je zřejmé, že co je dobré pro Německo, nemusí být dobré pro jiné země.
Podobným příkladem je Španělsko. Euro zde zlevnilo úvěry tak, že jejich objem narostl v období prosinec 2002 – září 2008 o 181,9 %. Betonářský boom sice snížil nezaměstnanost, ale jen dočasně. Nyní se španělská míra nezaměstnanosti pohybuje kolem 20 % se stoupající tendencí. Španělské bankovnictví je ve stavu klinické smrti, jen umělá výživa a umělý krevní oběh je drží nad vodou. Toto je odvrácená tvář eura, do které naivní optimisté nechtějí pohlédnout.
A co Slovensko? Mělo velké štěstí, že přijalo euro dostatečně pozdě, aby se vyhnulo bublinám typu Irska nebo Španělska. Zároveň euro Slovensku pomohlo odfiltrovat krátkodobé měnové turbulence, což byla nepochybně výhoda. První rok s eurem se tedy daří. Nikdo ale neví, jak bude vypadat následující desetiletí. Kdyby Irové a Španělé v roce 1999 tušili, že euro jim po deseti letech užívání způsobí nejdražší a nejtěžší krizi od začátku 30. let, asi by se do experimentu se společnou měnou tolik nehrnuli.
Zpět k České republice. Skutečnost, že jsme se vyhnuli úderu finanční krize, ještě neznamená, že máme vyhráno. Oficiální statistiky vypovídají o postupném nárůstu špatných úvěrů. Rok 2011 nebude snadný. Neoficiálně se říká ještě mnohem více, ale nechci tady šířit poplašné zprávy. Spokojme se s konstatováním, že na recesi v eurozóně těžce doplácíme, ačkoli jsme ji opravdu nezavinili.
PS: Kdyby nějaký mudrlant chtěl šermovat Islandem, tak to je úplně jiný příběh.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pavel-kohout.php