Mladý pan Jakub Lysek nám personifikuje mladé lidi, jejichž „fenotyp" jsem vídával ještě před nějakými 30 lety. Tehdy takoví s jiskrou v oku nejen vstupovali, ale aktivně působili v SSM. Pozor, nemám na mysli žádné hlupáky ani jen prospěcháře. Byli prostě produktem režimu, jeho školství a společenské výchovy.

Dnes vypadá nepatřičné poukazovat na to, že marxismus-leninismus byla velmi dobře propracovaná ideologie. Znal jsem spoustu inteligentních lidí, jimiž jsem však opovrhoval, kteří této ideologii propadli. Ne všichni to dělali pro kariéru. Byli přesvědčenými stoupenci jako Jakub Lysek.

Tací si ani neuvědomovali, že jim byly vymyty mozky. Naopak se cítili jako avantgarda, která chápe zákonitosti, které jiní nebyli schopni v plném rozsahu pochopit. Někteří měli i hodně nastudováno. Na pracovišti jsem jich poznal několik. Záhy jsem pochopil, že diskuse s nimi byla zbytečná, protože jim stačilo memorovat propracované poučky, aniž by o nich zapochybovali.

Veřili vědeckému komunismu jako Písmu svatému. I zanícení bylo podobné. Místní farář by to lépe nezvládl. Mnohokrát jsem od nich slyšel tirády o zákonitém vítězství komunismu nad kapitalismem. Také vnějšími okolnostmi vždy ospravedlňovali naše područí Sovětskému Svazu. Byli to přesvědčení internacionalisté.

Nepřipomíná vám to něco? Dnešní rozsah evropského kosmopolitismu je ještě agresivnější než ten předchozí. Tehdy by se nikdo neodvážil argumentovat dělenou suverenitou, vše probíhalo skrytě tak, aby vlastenecké cítění Čechoslováků nebylo zbytečně uráženo. Dá se také říci, že tehdejší vývoj tyto neblahé závislosti v čase spíše rozvolňoval. A nikdo by si nedovolil zpochybňovat samotnou existenci státu, jako se to děje dnes.

Uplynulo 20 let a dorostla nová generace. Vyrůstá v atmosféře, jako by jejich rodiče žili v obdobě KLDR. Cílem je, glorifikonat dnešní dobu a nevidět opakování chyb. Ideologie se změnila, ale ta skupina lidí náchylných propadat konformní ideologii zůstala obdobná. Momentálně věří na evropskou integraci, kterou analogicky obhajují vnějšími okolnostmi, jež nyní mají podobu globálního světa. Udělali z toho mantru, přes kterou nejede vlak.

Tehdy se strašilo americkým imperialismem, dnes čínskou ekonomikou a ruskou rozpínavostí. Jen to jde ještě dál, protože vlastní stát se podceňuje, zpochybňuje a oslabuje. Považuje se zpozdile prý za překonanou záležitost v globálním světě. Ať to zkusí říct Američanům, Francouzům nebo Němcům. Dva posledně jmenované národy právě na úkor malých evropských států rozpínají své národní zájmy, i když to ještě nemá tu agresivní formu. Ale stačí více hyperambiciózních politiků s komplexem, jako je Sarkozy, vhodné podmínky a bude zle.

Ale neodpustím si říci, že současné oslavy pádu Berlínské zdi, charakterizující konec rozděleného Německa, považuji za naivní a stimulující německý nacionalismus. Na jedné straně padlo zlo, na druhé straně zeď byla důsledkem 2. světové války. Přitom sjednocení Německa, které dopustil Gorbačov a může se Evropě ještě vymstít, docela hovoří proti přemrštěným obavám z Ruska. Navíc nejsme Litva, Lotyšsko, Estonsko, Gruzie, Bělorusko ani Ukrajina. I Slováky více ohrožuje Maďarsko než Rusko.

Přesto naše vymyté hlavičky budou strašit hrozbami fiktivními a být slepí vůči hrozbám aktuálním. Stačila jedna generace a jako bychom zapomněli, do jakých zahnívajících vod horlivě směřujeme. Nebyl bych věřil, že po našich historických zkušenostech si můžeme nechat líbit tak vysoký stupeň regulací a sociálního inženýrství, který nám zvenčí dekretuje Evropská unie. Všechny takové pokusy neodvratně povedou k zaostávání. A jak ukázala RVHP s lidnatým Sovětským svazem, kvantita k prosperitě nevede.

Je to kvalita, založená na konkurenci, která posouvá svět dopředu. Náhrady žárovek neekologickými zářivkami a výbojkami, podpora nehospodárné solární energie a mrhání zemědělskými kapacitami na výrobu bionafty jdou právě proti zdravé ekonomice. Navíc jako všechny direktivy „osvícených" - a neodpovědných! - se obrací i proti svému ekologickému smyslu a nadto klientelismem zamořují podnikatelské prostředí. Mnohem nebezpečnější jsou však všechna ta opatření proti osobní svobodě. Snahy monitorovat telekomunikační prostor a dokonce i internet jsou toho důkazem.

Když k tomu přidáme efekty „politické korektnosti", která zákonitě znamená zásahy do přirozeného konkurenčního prostředí a do podnikatelských svobod, tak není těžké uhodnout, kam máme nakročeno. Za některé nápady by se nemusel stydět ani Lukašenko. Potíž je v tom, že ve světovém měřítku nás nikdo pozitivně diskriminovat nebude.

Mohl bych dlouho mluvit o nesmyslném přerozdělování, deficitu demokracie, rozpuštění národních tradic, kterých bychom se neměli vzdávat. Zemědělství je takovou dobrou alegorií celé té absurdity. Zatím, co my jsme přišli o cukrovou řepu a cukrovary (na úkor řepky olejné), Francouzi zvesela z unijních - tedy i z našich - prostředků dotují svou malovýrobu. Kde je elementární spravedlnost? Kdyby Francouzi vyráběli pivo, tak by se nestalo, že má nejvyšší spotřební daň. Víno je od ní v EU osvobozeno. Hádejte, proč asi?

Ať mě nikdo neposílá do Běloruska. Já nejsem ustrašený čecháček, který běduje, že pokud se neschová pod sukně Evropské unie, tak neobstojí. Nejen první republika prokázala, čeho jsme schopni, když máme relativní samostatnost a svobodu. A nebuďme paranoidní, nikdo po nás nejde. Tedy s výjimkou EU, která to předvedla v ratifikačním procesu nejlépe.

Jestli však převládne i do budoucna názor, který jsem personifikoval jedním studentíkem, tak nás všechny „Bělorusko" nemine. Příznačné je, že EU k onomu Bělorusku přístup velmi zevstřícněla. Nakonec Lukašenko je v porovnání s Thaćim "demokrat".

Vážení, myslíte, že už dnes máte větší vliv na to, kdo bude „prezidentem" EU, než voliči v Bělorusku, kteří volí „milovaného" Lukašenka?

PS To všechno, co jsem napsal, nevylučuje, že to Jakub Lysek dotáhne daleko.Třeba až do Brusele. Ale já se stěhovat z rodné země nechci. Tak ať mě nikdo nevyhání! Mám tady práci a vlastenecké poslání ;-)

http://streit.blog.idnes.cz/