Kde začíná zítřek: Klaus varuje před návratem utopismu a socialismu
Prezident republiky Václav Klaus v úterý představil v Grand Café Praha svou novou knihu „Kde začíná zítřek“. Klaus začal psát knihu již před pěti lety, ale dle svých slov neměl kvůli svým prezidentským povinnostem čas na její dokončení. Výročí 20 let pádu komunismu je však pro něj příhodnou dobou pro publikování bilanční publikace.
Po delší době se také jedná o celistvější pojednání a ne pouze soubor novinových článků či rozhovorů. V této knížce se prezident republiky ohlíží za posledními dvěma desetiletími vývoje naší společnosti a analyzuje ekonomickou a politickou transformaci Československa, respektive České republiky od pádu komunismu v roce 1989 po současnost.
„Základním rámcem mého uvažování je svoboda – čili úsilí o minimalizaci vměšování státu do života lidí – jako nejvyšší kritérium pro hodnocení minulosti, přítomnosti i budoucnosti našich životů, jako výchozí pohled na komunismus, tranformaci, dnešek i budoucnost,“ píše Klaus.
První kapitola s názvem „Předvčerejšek“ se vrací k éře komunistického režimu. Druhá kapitola s názvem Včerejšek se zabývá výkladem polistopadových transformačních kroků. Zde prezident analyzuje rozdíl mezi takzavným havlismem a liberalismem.
Ve třetí kapitole „Dnešek“ se Klaus dotýká dnešní situace, kvality našeho politického a ekonomického systému. Konstatuje, že na naší politické scéně vymizel pravolevý konflikt.
„Za významný faktor našeho polistopadového vývoje považuji to, že se po odchodu první polistopadové generace politiků do čela stran na pravici i na levici prosadili osobnosti a skupiny bez hlubokých ideových kořenů, kterým stav ideového vyprázdnění nevadí,“ píše prezident.
Něco podobného již ostatně zmínil prezidentův vicekancléř Petr Hájek ve své knize Smrt ve středu, kdy podle něj v současnosti vymizel souboj levice a pravice a vše se pohybuje v pomyslném mýtickém středu, který je však kamufláží levicových a utopických myšlenek.
Dále se Klaus například pozastavuje nad příčinami dnešní ekonomické krize, a speciálně se věnuje kritickému zamyšlení nad fenoménem EU.
„To, že se rozhoduje na dálku, nesmírně oslabuje zájem jednotlivých občanů, kteří mají pocit, že nemohou vůbec nic ovlivnit, a o to více se odvracejí od politiky... Jsem proto přesvědčen, že je – v mnou vymezeném smyslu – čistý efekt evropského integrování záporný. Politický systém parlamentní demokracie je tím výrazně poškozován,“ tvrdí o EU Klaus.
Poslední kapitolou „Zítřek“ zakončuje svou bilanci pokusem upozornit na „dnešní tendence a ideje, které budou určovat realitu zítřejšího světa“: jsou jimi podle něj směřování ke globální vládě, konstruktivistické oslabování národního státu jako osvědčené a ničím nenahraditelné pojistky demokracie, mimoparlamentní svět nevládních organizací, soudcokracie (uzurpování politické moci justicí), vstup dalších zemí a částí světa do světového ekonomického systému, posilování pozice Asie, multikulturalismus a prudký nárůst a zdokonalování technologií.
Ideologie multikulturalismu se podle Klause snaží setřít přirozené, staletým vývojem vzniklé rozdíly a odlišnosti mezi národy, státy, etniky a civilizačními a kulturními okruhy, a to vše ve jménu globálního lidstva řízeného planetární vládou. Avšak imigrace a multikulturní koktejl bude podle prezidenta nestravitelný a povede k napětí a ke střetům mezi rozdílnými kulturními a civilizačními okruhy. Podle Klause se stylově podlední kapitola blíží antiutopii.
Euro 10. 11. 2009