Boj států USA o suverenitu aneb nezávislý Texas

Zákonodárné sbory, parlamenty už osmi států - Arizona, Hawaii, Montana, Michigan, Missouri, New Hampshire, Oklahoma a Washington, takto v abecedním pořádku -  na pořad svého zasedání zařadily přijetí rezoluce, zdůrazňující  suverenitu jednotlivých států, s odvoláním na desátý dodatek (10th Amendment) federální ústavy. Ten totiž zaručuje, že „Práva, jimiž ústava výslovně nepověřuje Spojené státy a nejsou jednotlivým státům zakázána, zůstávají ve výlučné pravomoci těchto států nebo jejich občanů.“ Jinými a snad srozumitelnějšími slovy: jednotlivé státy a jejich obyvatelstvo jsou páni, kdežto Kongres a Bílý dům ve Washingtonu by měly být jejich služebníky. Státy si vytvořily tento Washington a nikoliv naopak.

       A praktický dopad takové iniciativy je jaký? „Bouře v konvici čaje,“ asi by řekl Angličan.  Jím není významný ekonom, černošský profesor Walter E. Williams, autor pojednání s názvem „States Rebellion Pending“, o rebelii hrozící, dosud nevyřízené (Townhall, 25.3.2009). (*celý článek je připojen pod čarou) Současně ale předpovídá, že ve Washingtonu vládní větev jak zákonodárná, tak výkonná, Kongres i Bílý dům, se těm rezolucím vysmějí, poněvadž mají k dispozici mocný trumf - ruku na měštci. Vypůjčenými fondy zejména od čínských věřitelů si dosud zaručují potřebnou disciplinu, například podrobení se federálním příkazům o bezpečnostních pásech ve vozidlech nebo zpřísnění povoleného maxima alkoholu v krvi řidiče.

       Mezi oněmi osmi státy jmenován ale nebyl Texas, jehož parlament v Austinu tuto suverenitu zdůrazňující rezoluci - jako HCR 50 - s odkazem na desátý ústavní dodatek dal 9.dubna 2009 na pořad jednání. K pěti jeho autorům se přidal guvernér státu Rick Perry, jehož předchůdcem v úřadě býval ve světě tolik neoblíbený ex-prezident George W. Bush.
 

       Texas se poslední dobou těší značné mediální pozornosti. Vlivný britský The Economist ho učinil hlavním tématem svého vydání z 11.července 2009. Úspěšný, zdárně si počínající Texas versus závažně churavějící Kalifornie. Porovnejme, změřme svaly rivalů: Kalifornie s  počtem 23 milionů obyvatelstva v roce 1980, od té doby ze zmnoživších na 37 milionů, magnet zájemců do značné míry ilegálních, valících se ze sousedního Mexika. Do země pronikají s realistickou nadějí, že za nynějšího politického poměru sil, s notnou Obamovou podporou se podaří prosadit jejich legalizaci a tím ještě víc zmohutní podpora pro Demokratickou stranu. Přibývá též všelijakých pošuků, podivínů. (Zde na našem východním atlantském pobřeží lze slyšet poťouchlé komentáře, že jeden rok pobytu v Kalifornii způsobí úbytek jednoho stupně IQ – kvocientu inteligence.)

       Dočítám se, že mocnou injekcí vzrůstu byla druhá světová válka, když vojáci z všemožných konců země čekali v Kalifornii na nalodění směrem k bojištím v Pacifiku a při vyčkávání pod sluncem, v klimaticky přitažlivém prostředí se jim natolik zalíbilo, že mnozí z přeživších po návratu z války učinili Kalifornii svým domovem. Na jedné straně oceán, na té opačné náramné hory, plno záviděníhodné scenérie, kde ale ochránci přírody jako například Sierra Club úspěšně brání hospodářskému rozmachu.

       Nic příliš vábného v plochém, dost fádním Texasu, rozlohou větším než kterýkoliv stát v Evropě, s výjimkou Ruska a stejně tomu i v Americe, s výjimkou Aljašky. Texas disponuje prostorem větším než deset států včetně Kalifornie a New Yorku dohromady. Obyvatel má 24 milionů, početně tam nejvíc mohutní španělsky vesměs či jen výlučně mluvící tzv. Hispanics, Texas je jeden ze čtyř států Unie, v níž běloši již nejsou většinou.

       Další zajímavý kontrast : zatímco v prezidentských volbách 2008 Obama nad McCainem v Kalifornii značně zvítězil poměrem 61% -37%, v Texasu vyhrál McCain o 12 bodů.

       V Texasu neexistuje daň z příjmu, kdežto v Kalifornii velmi existuje.

       V Texasu státní rozpočet už řadu let končí přebytkem, zatímco v Kalifornii hrozí bankrot do té míry, že z důvodů šetřit za každou cenu, z kriminálu tam na svobodu vypouštějí 18.000 zločinců (Financial Times, 2.9.2009).

       Texas zaznamenává přírůstek 150.000 přistěhovalců ročně, kdežto z Kalifonie 100.000 jich odchází. Hodně se jich odstěhovalo po ošklivých rasových rebeliích v Los Angeles, metropoli na stovky kilometrů rozlezlé. Nynějším převážným popudem jsou hospodářské potíže. Mnohé boháče vypuzují vysoké daně, leckoho jiného pak vysoké ceny nemovitostí. A podnikatel kapitalista odjede s celou továrnou, aby unikl restrikcím, byzantinsky komplikovaným úředním požadavkům. V sousední neřestné Nevadě, státní daň z příjmu je neznámá. Tamější úřady vábí k přesunu, což už vyvolalo kalifornskou protikampaň s prezentací kontrastů – nepopiratelným  přírodním bohatstvím, nádherou národních parků a proti tomu prázdná poušť s ojedinělým suchým stvolem.

       Zdroj Fortune 500: Texas jako svou hlavní adresu si vybralo víc předních společností, hospodářských gigantů, též z Kalifornie přivábených, než je tomu v kterémkoliv jiném státě. Texas poskytuje většinu (70%) nových pracovních příležitostí v celé Unii. Z deseti největších měst USA, tři jsou v Texasu - Houston, Dallas, San Antonio. Houston, ačkoliv 80 kilometrů ve vnitrozemí, je druhým nejpilnějším námořním přístavem země. Po New Yorku a Los Angeles má největší počet konzulátů. Je to město Asiatů, Hispánců, černochů, bělochů with no discernible racial tensions („bez postřehnutelného rasového napětí“). Po kolapsu v New Orleans zásluhou hurikánu Katrina, Houston zvládl přijmout a postarat se o sto tisíc uprchlíků.

       V Austinu, hlavním městě Texasu, kupole budovy kongresu je o poznání vyšší než ta ve Washingtonu, sídle federace. Na rozdíl od Washingtonu, texaský parlament zasedá jen 140 dní a to pouze každý druhý rok, snad s inspirací Reaganova principu, že stát čím míň vládne, líp vládne. Lobbisté v Austinu jsou pak frustrováni celoroční absencí. V Texasu, když v úřadě guvernéra seděl George W. Bush, se podařilo prosadit tuze užitečnou reformu justičních praktik, aspoň částečně zvládnout mocnou lobby advokátských supů, s výsledkem, že došlo k poklesu tzv. defensive medicine, finančně ruinujících žalob, a návratu lékařů do státu, v němž původně svou praxi raději zavřeli.

       Texas má druhé nejnižší daňové břemeno, s vědomím, že progresivní daň je účinný zabiják produktivity. Též s vědomím, že Amerika je země hodně mobilních lidí, schopných  a ochotných odstěhovat do sebevětších dálav. Produktivitu rovněž nemohou příliš ohrožovat odborové svazy, v jejichž řadách je organizováno pouhých 4,5% pracujících (celkový průměr v USA je 12,4%).

       Po takových plusech se sluší přiznat některé minusy jako například značné příjmové rozdíly : na jedné straně magnáti multimilionáři zásluhou ropy, též oni  proslulí cattle barons, vlastníci farem velikosti středočeského kraje s MUDr.Rathem, majitelé mnohatisícových stád dobytka a proti nim zdaleka méně úspěšný plebs jakéhokoliv etnika. Zejména Hispánci zůstávají pozadu, polovina jejich mládeže ani nedokončí povinnou školní docházku. Vysoké školy nedosahují úroveň těch kalifornských, pouze jedna univerzita (privátní a značně drahá Rice v Houstonu,) se umístnila mezi předními dvaceti v zemi.
 

       Our Colonial ancestors petitioned and pleaded with King George III to get his boot off their necks. He ignored their pleas, and in 1776, they rightfully declared unilateral independence and went to war. Today it's the same story except Congress is the one usurping the rights of the people and the states, making King George's actions look mild in comparison. Our constitutional ignorance -- perhaps contempt, coupled with the fact that we've become a nation of wimps, sissies and supplicants -- has made us easy prey for Washington's tyrannical forces. But that might be changing a bit. There are rumblings of a long overdue re-emergence of Americans' characteristic spirit of rebellion.

       Eight state legislatures have introduced resolutions declaring state sovereignty under the Ninth and 10th amendments to the U.S. Constitution; they include Arizona, Hawaii, Montana, Michigan, Missouri, New Hampshire, Oklahoma and Washington. There's speculation that they will be joined by Alaska, Alabama, Arkansas, California, Colorado, Georgia, Idaho, Indiana, Kansas, Nevada, Maine and Pennsylvania.

       You might ask, "Isn't the 10th Amendment that no-good states' rights amendment that Dixie governors, such as George Wallace and Orval Faubus, used to thwart school desegregation and black civil rights?" That's the kind of constitutional disrespect and ignorance that big-government proponents, whether they're liberals or conservatives, want you to have. The reason is that they want Washington to have total control over our lives. The Founders tried to limit that power with the 10th Amendment, which reads: "The powers not delegated to the United States by the Constitution, nor prohibited by it to the States, are reserved to the States respectively, or to the people."

       New Hampshire's 10th Amendment resolution typifies others and, in part, reads: "That the several States composing the United States of America, are not united on the principle of unlimited submission to their General (federal) Government; but that, by a compact under the style and title of a Constitution for the United States, and of amendments thereto, they constituted a General Government for special purposes, delegated to that government certain definite powers, reserving, each State to itself, the residuary mass of right to their own self-government; and that whensoever the General Government assumes undelegated powers, its acts are unauthoritative, void, and of no force." Put simply, these 10th Amendment resolutions insist that the states and their people are the masters and that Congress and the White House are the servants. Put yet another way, Washington is a creature of the states, not the other way around.

       Congress and the White House will laugh off these state resolutions. State legislatures must take measures that put some teeth into their 10th Amendment resolutions. Congress will simply threaten a state, for example, with a cutoff of highway construction funds if it doesn't obey a congressional mandate, such as those that require seat belt laws or that lower the legal blood-alcohol level to .08 for drivers. States might take a lead explored by Colorado.

       In 1994, the Colorado Legislature passed a 10th Amendment resolution and later introduced a bill titled "State Sovereignty Act." Had the State Sovereignty Act passed both houses of the legislature, it would have required all people liable for any federal tax that's a component of the highway users fund, such as a gasoline tax, to remit those taxes directly to the Colorado Department of Revenue. The money would have been deposited in an escrow account called the "Federal Tax Fund" and remitted monthly to the IRS, along with a list of payees and respective amounts paid. If Congress imposed sanctions on Colorado for failure to obey an unconstitutional mandate and penalized the state by withholding funds due, say $5 million for highway construction, the State Sovereignty Act would have prohibited the state treasurer from remitting any funds in the escrow account to the IRS. Instead, Colorado would have imposed a $5 million surcharge on the Federal Tax Fund account to continue the highway construction.

The eight state legislatures that have enacted 10th Amendment resolutions deserve our praise, but their next step is to give them teeth.

/titulek článku Oty Ulče EUportal/

www.otaulc.com 

2784 čtenářů | 4 komentáře | 

|  

Twitter  Linkuj  Google  Facebook  Vybrali SME