V magazínu Christnet vyšel rozhovor s mons. Tomášem Halíkem, ve kterém tento populární kněz stihl předvést celý svůj repertoár. Na poměrně malém prostoru dokázal:
1) upozornit na důležitost vlastní osoby, své schopnosti dialogu a svou nepostradatelnost pro Církev v ČR -
…jsem po papežské návštěvě dostal ohromné množství milých dopisů, telefonátů a e-mailů také od mně neznámých lidí z nejrůznějších koutů naší vlasti – a to nejen od věřících, ale také od lidí, kteří se sami deklarovali jako „nevěřící“ a napsali mi, že jsem jim během papežské návštěvy mnohé z křesťanského světa srozumitelně přiblížil.
2) poukázat na svou skromnost a nezištnost -
Já jsem kůň tažný, který si už dávno odvykl čekat z určitých kruhů doma alespoň „zaplaťpánbůh“ – a naštěstí na těchto pochvalách, odměnách a střapečcích nejsem už vůbec závislý.
3) předvést svou intelektuální převahu nad českými biskupy -
My jsme před papežskou návštěvou dostali tři pastýřské listy, jejichž myšlenkové bohatství lze shrnout do věty „přijede Svatý otec a my jsme tomu rádi“. V kostelech se masově rozdávala infantilní přípravná modlitbička, která nás nabádala, abychom byli hodní a tím dělali Svatému Otci radost. Po návštěvě následoval pastýřský list, jehož hlavním sdělením bylo, že Svatý otec nás má rád a odnáší si nás v srdci. Se solidní reflexí a rozpracováním velmi důležitých myšlenek, které papež u nás pronesl, jsem se nesetkal.
4) označit se za vhodného kandidáta na uvolněný stolec sv. Vojtěcha -
[Nový pražský arcibiskup by měl] být věrohodným a kompetentním partnerem dialogu s agnostickou většinou české společnosti. K tomu samozřejmě potřebuje důkladné vzdělání, osobní jiskru a umění jasně a srozumitelně a s respektem mluvit s těmi, „kteří s námi nechodí“. Musí dobře znát specifické „pražské prostředí“, nemít strach a komplexy z těch obávaných „pražských intelektuálů“ a umět se pohybovat i v tom prostředí, jemuž se pražský arcibiskup nemůže vyhnout: média, diplomaté, politici.
5) vystavit psychiatrickou diagózu českým ”konzervativcům” -
V naší domácí církvi máme zkušenost s „konzervativismem“, který je spíše projevem provincionalismu, nevzdělanosti, prázdného triumfalismu a hádavé útočnosti, překřikující vlastní úzkosti a komplexy méněcennosti.
6) předvést lekci dialektické logiky -
…soudobé křesťanství a sekulární liberalismus se potřebují navzájem, aby v čestném dialogu vzájemně korigovali své jednostrannosti.
Otče Tomáši Halíku: DĚKUJEME ZA KRÁSNÉ SVĚDECTVÍ!
http://aktualityhvezd.wordpress.com/2009/11/09/halik-jak-ma-byt/