Tak k tomu je třeba říct, že bezvýznamný Island EU oprvadu nepotřebuje k ničemu, ale Island, který v minulosti EU hrdě odmítl, byl v důsledku krize ekonomicky rozdrcen, jeho koruna znehodnocena a on jaksi potřebuje půjčky a nem malé, může si půjčit od Norů nebo od EU.
Jin. žádná možnost není.

Islandští euroskeptici se mohli na vlastní kůži přesvědčit o chabosti národní měny, o chabosti EFTA a o nebezpečnosti oriemtace na USA.

To k čemu nás vybízí mach na Islandu, který nemá výhradní postavení ve financích či ropě, jako švajc a Norsko, zkrachovalo.

Ostrůvek prosperity, Machův vzor se potápí ke dnu.

Příčinou islandského pádu byl - jak překvapivé - sociální stát. Příčinou pádu bylo např. "právo" každého manželského páru na vlastní dům, získaný darem od státu.

Je-li Island něčím zajímavý, pak jako mene tekel. Jako předzvěst toho, co se stane v celé socialistické Evropě.

Feldstein: Některé země se eura vzdají
13. listopadu 2009 Lidové noviny

PRAHA: Společnou evropskou měnu čeká dramatická doba. Jeden z deseti nejvlivnějších ekonomů světa, člen sboru poradců Baracka Obamy a profesor Harvardu Martin Feldstein včera řekl, že některé země mohou být v dohledné době pod tlakem okolností nuceny opustit eurozónu a vrátit se k lokálním měnám.

inzerce | redakce | historie LN
Feldstein: Některé země se eura vzdají
13. listopadu 2009

PRAHA Společnou evropskou měnu čeká dramatická doba. Jeden z deseti nejvlivnějších ekonomů světa, člen sboru poradců Baracka Obamy a profesor Harvardu Martin Feldstein včera řekl, že některé země mohou být v dohledné době pod tlakem okolností nuceny opustit eurozónu a vrátit se k lokálním měnám.

„Může se to přihodit jedné, nebo dokonce více zemím. S eurem se nebudou schopny dostat z ekonomické krize,“ řekl Feldstein v exkluzivním rozhovoru pro Lidové noviny. Feldstein přijel do Prahy debatovat s guvernérem ČNB Zdeňkem Tůmou o euru na konferenci pořádané nadací exministra Vladimíra Dlouhého Prague Twenty.

Pro některé hospodářsky slabší země může být prý euro příliš „tvrdou“ měnou, kvůli níž nebudou schopny udržet svou konkurenceschopnost. „Nechci teď ukazovat konkrétně, ale velké problémy může mít Řecko nebo Španělsko.“ Vývozcům z těchto zemí by se s tvrdým eurem nemuselo dařit obstát na zahraničních trzích, protože budou příliš drazí.

Pokračování na straně na 13

Dokončení ze strany 1

Právě v takové chvíli by se objevily úvahy o ústupu od eura. V italských médiích se před časem rozjela debata o návratu k liře a devalvaci, která by ekonomice ulehčila. „Mohlo by se jednat třeba jen o dočasný odchod z eurozóny. Nemám teď v ruce konkrétní scénář, jak by takový dočasný návrat k vlastním měnám mohl vypadat,“ říká Feldstein. „Lidé by si mohli podržet své úspory a účty v eurech, ale obchodovalo by se v místních měnách. Evropská centrální banka by měla začít na krizovém plánu dočasného ústupu od eura začít pracovat. Je to výrazně bezpečnější, než kdyby se takové plány rodily živelně,“ upozorňuje. Už dnes panují podle něj v eurozóně příliš velké rozdíly v ekonomické síle, nezaměstnanosti a inflaci. Jednotné úrokové sazby Evropské centrální banky tak mohou být pro některé země nebezpečně vysoké a pro jiné naopak příliš nízké. „Vstup dalších zemí ze střední a východní Evropy, které mají slabé ekonomiky, situaci ještě zhorší,“ domnívá se Feldstein.

Razantně tak vstupuje do nové vlny debaty o euru, kterou před týdnem odstartoval na konferenci v Londýně hlavní ekonom Evropské banky pro obnovu a rozvoj Erik Berglof. Ten upozornil, že země střední Evropy, které se nechystaly na rychlé přijetí eura, vyšly ze současné krize lépe než ty, které své měny s eurem pevně svázaly. Díky volně plovoucí koruně se česká ekonomika dostala do méně hluboké recese než například pobaltské země nebo Maďarsko.

Martin Feldstein patří dlouhodobě k nejtvrdším kritikům eura. Už před jeho startem publikoval několik velmi varovných článků v prestižních médiích jako The Economist nebo Foreign Affairs, v nichž varoval před třemi hrozbami. Výhody eura z pohodlných obchodů podle něj převáží nepříznivé dopady vysoké inflace a nezaměstnanosti v některých zemích. Společná měna navíc může zhoršit vztahy v Evropě i mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Článek v Foreign Affairs nesl v roce 1997 titulek „Evropská měnová unie a válka“. Rizika podle Feldsteina přetrvávají i po dvanácti letech, dopady ekonomické krize je navíc mohou vyostřit.

Velký rozhovor s M. Feldsteinem čtěte v sobotních LN

Jenže Feldstein i řada dalších mohou mít stokrát pravdu (např. v případě Španělska je euro opravdu obrovský problém, ekonomika rozhodně nemůže stačit tempu např. Nemecka a devalvace měny by v dnešní dramatické situaci španělskému hospodářství velmi pomohla). Euroelity považují euro za politický nástroj nejméně stejně jako ekonomický a zemím, které neplní pakt stability (letošní deficit Španělska bude letos zřejmě přes 12% oproti 2% povoleným v eurozóně), EK ale samozřejmě všem pohrozila prstem a dala jim pár let, aby s tím něco dělali. Někdo to bude muset zaplatit, otevřeně dluhopisy či skrytě v inflaci. A pokud jde o Island, ONI klidně vyrobí další krizi a Island do hejna přiženou. Následování norského příkladu už nebude připuštěno. Osobně jsem přesvědčen, že Island do EU přivleče třeba násilím Velká Británie, spousta Britů a hlavně britských finančních ústavů totiž investovala za nerealistických podmínek v islandských bankách, jednání o členství Islandu v EU je příležitostí, jak tyto díry zalepit s využitím unijních (našich) peněz a ztráty Britů spravedlivě rozložit na ostatní, přitom deklarovaným motivem bude chválihodná snaha sanovat bankovní systém kandidátské země.

První příznaky islandského vývoje jsou již v Evropš pozorovatelné. Například dramaticky chudnoucí Německo. Analyzuje to a tvrdými fakty dokládá např. P. Robejšek, šéf hamburskéhu Ustavu pro ekonomickou politiku a poradce německé vlády. Myslícím lidem doporučuji jeho článek Zdroje německého blahobytu vysychají.

Jste eurohujerský hnus.

Island toho vstupem do EU opravdu moc nevyřeší. Naopak bude mít spíše víc problémů, zejména třeba s rybolovem, kde bude vystaven obrovskému tlaku různých ekosocialistů. Islanďané by se neměli ukvapovat. Krize se nakonec vyřeší a pokud začnou šetřit a rozumněji hospodařit, bude pro ně jistě lepší být mimo EU než uvnitř.