Posselt, Roithová a feministky: pranice v Evropském parlamentu
Že je pokrokářská a proevropská levice agresivní až bojovná, můžeme z různých zpráv tušit již dlouho, ostatně to má v sobě zakódované již od dob francouzské revoluce. Vzpomeňme jen na téměř rok staré hlasování o návrhu ústavní smlouvy, se slavnostní výzdobou, jásavými transparenty a eurooptimistickými slogany, připomínajícími doby prvomájových průvodů. Jakmile však svá hesla proti ústavě (Not in my name) vytáhli názoroví oponenti těchto „proevropských“ poslanců (převážně britští konzervativci), se zlou se potázali a na místě operující ochranka jim na příkaz euronadšenců vytrhávala transparenty z rukou. Několik lidí bylo tehdy i zraněno, mimo jiné asistentka jednoho z euroskeptických zastupitelů. Takové okamžiky vypovídají o demokracii v EU více, než sebedelší projevy politiků či zprávy bruselských dopisovatelů.
Nebylo tomu jinak ani při nedávné události, za kterou by nikdo nehledal nic výbušného - výstavě. Polská konzervativní pravicová strana Liga polských rodin (LPR) připravila na půdě evropského parlamentu ve Štrasburku výstavu kritizující interrupce. Autoři výstavy použili působivé propojení fotografií nenarozených dětí a záběrů z koncentračních táborů nacistického Německa, aby ukázali zrůdnost obou zločinů - potrat je pro ně stejně ohavným skutkem (protože vraždou), jakým byla systematická likvidace židovského etnika, včetně dětí.
Levicovým feministkám však podobné přirovnání připadlo odpuzující a spustily hysterickou reakci. Portugalská poslankyně Ana Gomesová, sotva plakát s lidským plodem spatřila, jala se ho – se slovy „Já sama jsem šla na potrat a odmítám, aby mě někdo přirovnával k nacistům" - ze stojanu strhávat a pustila se tak do potyčky s dvěma nablízku stojícími zástupci LPR, kteří se jí v jejím počínání snažili bránit.
Strhla se tak několikaminutová scéna, které se zúčastnila i česká europoslankyně Zuzana Roithová (nutno podotknout, že jako správná lidovkyně feministkám čelila) či kulaťoučký a růžolící, u nás svými sudetskými nároky nechvalně proslulý, Bernd Posselt. I přes jejich snahu spor urovnat však byla fotografie roztrhána.
Typickým zakončením sporu byl postoj evropského parlamentu - pobouřené ženy se dočkaly zastání a fotografie z osvětimského koncentračního tábora musely jít pryč. LPR si to však nenechala líbit a prázdná místa vyplnila textem „Cenzurováno kvůli netoleranci". Tedy opět – více než výmluvná výpověď o tom, jak EU respektuje odlišné názory, než jsou ty její…