Evropa jako islámská kolonie?
Prezident Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu a my se můžeme jen domýšlet, co se teď ještě na nás z Bruselu či Štrasburku sesype. Zřejmě to nebude posílení pravomocí národního parlamentu, ani nižší počet Bruselem předžvýkaných zákonů, či větší váha českého hlasu při unijním rozhodování. Vypadá to spíše na více direktiv, předpisů, zákazů a možná i trestů od evropských soudů.
Názornou ukázkou, čeho se lze dočkat, je čerstvé rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Podle něho v učebnách státních škol suverénního státu Itálie nesmějí viset na zdech kříže. Kříž s tělem ukřižovaného Ježíše Krista je symbolem křesťanského světa už téměř dva tisíce let. Vyjadřuje příslušnost Evropy ke křesťanskému civilizačnímu okruhu a je skutečně záhadou, co na tomto evropském symbolu sedm evropských soudců v listopadu roku 2009 shledalo závadného. Podle jejich verze je vystavování křížů porušením svobody náboženského vyznání a vzdělávání. Vyhověli prý jisté dámě ze severní Itálie, která si stěžovala na italský stát, že neumožňuje výchovu dětí v sekulárním prostředí. Tato dáma, stěžující si na Itálii, má ovšem nápadně neitalské jméno, a není jisté, zda jí vlastně nevadí to, že ve škole hostitelského státu nevisí islámský půlměsíc s hvězdou. Nebo jestli za svou stížnost nedostala dobře zaplaceno v rámci importované protikřesťanské akce.
Školství v Itálii Italská vláda se proti šokujícímu verdiktu "lidskoprávního" soudu samozřejmě odvolala a bude zajímavé sledovat, jak s jejím odvoláním naloží evropská soudní mašinérie. Co si však už teď můžeme myslet o "lidskoprávních" soudcích, kteří místo toho, aby respektovali lidská práva 57 milionů obyvatel tradičně katolické Itálie, vyhověli jedné nesnášenlivé ženě využívající nedomyšlenou legislativu k soukromé ideologické diverzi? Snad pány soudce vrátí do reality odpor většiny Italů, kteří se za přítomnost křížů ve svých školách rezolutně postavili. Jak napsal list Corriere della Sera, "verdikt štrasburského soudu způsobil malý zázrak – vytvořil téměř celonárodní jednotu k obraně symbolu křesťanství". Pokud by ale Štrasburk Italům neustoupil, otevřel by cestu další diskriminaci křesťanských symbolů v celé Evropě. Kříž je ve státním znaku čtrnácti ze sedmadvaceti členských států Unie. Na státní vlajce jej má třináct evropských států: Dánsko, Finsko, Island, Malta, Norsko, Řecko, San Marino, Slovensko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Vatikán. To budou všechny křesťanské kříže – i na chrámech a kulturních památkách – na základě stížností nějakých fanatiků opravdu vyhazovány na smetiště a vymazávány ze srdcí desítek milionů Evropanů?
Nebylo by obtížné zjistit, kdo by za podobnou "kulturní revolucí" mohl stát. Odkud vítr fouká, bylo zřejmé už před dvěma lety, když turecký právník Baris Kaska podal žalobu na Inter Milán kvůli křížům na dresech milánských fotbalistů. V této úsměvné kauze Kaska tvrdil, že jde o urážku islámu, a když Inter Milán porazil turecký tým Fenerbahce Istanbul 3 : 0, žádal dokonce UEFA, aby výsledek kontumovala ve prospěch Fenerbahce. Marné byly protesty činovníků klubu, že kříž je ve znaku města Milán. Podle Kasky šlo o symbol templářských rytířů, který připomíná křižácké války. Diskutující na serveru Aktuálně.cz už tehdy připomněli, že kříže na milánských dresech jsou od templářských úplně odlišné a pokud přesto někomu připomínají křížové války, pak jedině v souvislosti s obranou před muslimskými invazemi na křesťanská území.
Muslimové při modlitbě
V dnešní době, kdy v řadě západoevropských států žijí miliony muslimů, z nichž se tisíce aktivizují jako stoupenci džihádu a muslimského práva šaríja, jsou na místě obavy, že po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost můžeme být těmito státy v imigrační politice přehlasováni a islámští přistěhovalci budou směrováni k nám. Budou-li v Česku muslimové uplatňovat stejně nesnášenlivé a agresivní postupy jako např. v sousedním Rakousku, mohou se tři miliony českých křesťanů brzy octnout v nezáviděníhodném vnitřním exilu. Totéž se týká i dalších menších zemí střední a východní Evropy. Byl by to po dvaceti letech svobody smutný výsledek evropské integrace.
http://www.ct24.cz/autori/ferdinand-peroutka-jr/