Baronka Ashtonová se s největší pravděpodobností stane vysokou představitelkou pro zahraniční politiku EU a viceprezidentkou Evropské komise. Tak se na ni trochu podívejme.
Paní Ashtonová byla v letech 1980 - 1982 místopředsedkyní hnutí "Kampaň za jaderné odzbrojení".
Tu dobu si mnozí z nás pamatujeme. Britské ženy poutající se řetězy k plotům amerických vojenských základen v Británii, blokující vjezdy do těchto zařízení a halasně brojící proti rozmísťování amerických raket Pershing.
Paní Ashtonová v tomto hnutí nebyla žádnou nulou. Měla na starosti finance. Účetnictví Kampaně za jaderné odzbrojení nikdy dobrovolně neprošlo auditem.
Až v roce 1983, po nátlaku veřejného mínění, provedla účetní audit firma Godfrey Lord&Co.
Tato společnost shledala, že u 38% ročního příjmu (L 176.197) nelze dohledat jejich původní dárce.
Osobou odpovědnou za vyhledávání možných dárců pro Kampaň za jaderné odzbrojení byl v té době jistý Will Howard - člen Britské komunistické strany.
Významný ruský disident Vladimir Bukovsky, který po léta sbíral informace o podpoře Sovětského svazu ve prospěch západních aktivistů pro jaderné odzbrojení, prokázal, že síť těchto protiamerických akcí byla řízena a financována buďto přímo ze Sovětského svazu nebo z některých zemí sovětského bloku prostřednictvím národních odnoží komunistických stran.
Paní Ashtonová byla poté obchodní ředitelkou v místním komunitárním programu na odstranění sociálních nerovností (jako baronce se jí přece tyto bariéry mezi sociálními skupinami lépe odstraňují).
Předsedala Úřadu na ochranu zdraví v hrabství Hertforshire, stala se postupně místopředsedkyní Národní rady pro rodiny s jedním rodičem, ve Sněmovně lordů "dozorovala" Lisabonskou smlouvu a zablokovala britské referendum o ní.
Na posledních 18 měsíců, na doporučení Gordona Browna, vystřídala v Evropské komisi britského komisaře Petera Mandelssona v křesle komisaře pro mezinárodní obchod.
Co je na tom zajímavé?
Baronka Ashtonová ve své kariéře nikdy nebyla nikým zvolena! Postupovala vzhůru strmě, aniž by se komu musela zodpovídat za svá rozhodnutí.
Je zcela nepolíbená základní demokratickou zkušeností: obhajovat své názory a být na základě politického programu zvolena (či odmítnuta).
Každá část jejího života je příběhem obcházení demokratického principu volby.
Za posledních 300 let se Evropané úporně snažili bojovat za to, aby jimi zvolení političtí vůdci byli při výkonu své funkce vždy kontrolovatelní a aby prostřednictvím volby mohli být hnáni k zodpovědnosti.
Baronka Ashtonová se tak svou minulostí stává prototypem nových evropských pořádků a vzkazuje nám: chcete-li dnes v Evropské unii dělat politiku,
-
musíte být radikálním levicovým antiamerickým aktivistou
-
vhod přijdou kontakty se strukturami vyrůstající z temné minulosti SSSR
-
příjemnou doložkou životopisu je poznámka, že "jste vždy odmítali Reaganovu politiku nukleárního zastrašování"
-
svoji společenskou nadřazenost je vhodné maskovat neupřímnými aktivitami, které vedou ke "smíření společenských tříd"
-
je podstatné, abyste zapomněli na přirozené principy staré dobré liberální Evropy - každý občan má právo volit a být volen.
A tahle žena bude po světě dělat "evropskou zahraniční politiku".
Jestli tenhle první viditelný důsledek přijetí Lisabonské smlouvy není všem jasný, tak si zasloužíme podřídit se otrocky "novému evropskému společenskému řádu".