„Císař je nahý“ se neříká! aneb Konec svobody slova v Čechách
Senát českého parlamentu odmítl nechat promluvit na své půdě Nizozemce Geerta Wilderse. Politika, jenž podle autora článku sice překračuje hranice populismu, není však žádným ultrapravičákem.
Politik, který nikdy neporušil zákon, nevyzývá k násilí, a naopak sám žije pod hrozbou smrti, nemůže vystoupit v Praze. Odmítl ho Senát, odmítli ho dva soukromí pronajímatelé. Měl totiž přijet extremista, ultrapravičák, xenofob, fašista…
Nizozemský politik Geert Wilders vede Stranu svobody, která momentálně vítězí v průzkumech veřejného mínění. Je pro větší práva zvířat, udílení azylu pronásledovaným homosexuálům z Íránu či křesťanům z Iráku. Je přítelem Izraele, kde dva roky žil. Cítí se být „stovky mil daleko“ od Le Pena či Mussoliniho pohrobků v Itálii a Britskou národní stranu označil za nechutnou. Takhle vypadá agenda ultrapravičáka?
Ale pravda, nálepku extremisty a fašisty si Wilders vysloužil především požadavkem omezit imigraci z muslimských, kulturně odlišných oblastí. Imigrantů je podle Wilderse už příliš a nevratně mění kulturní mapu Nizozemska. „Projděte se ulicí a sledujte. Už se necítíte jako ve své vlastní zemi.“ To jsou ovšem v pokrokových kruzích vysmívané tradiční potřeby člověka. Cítit se „mezi svými“, mít pocit „kulturní blízkosti“…? Jak přízemní oproti světlé vizi multikulturní společnosti. Že přitom imigranti sami utvářejí uzavřená ghetta? O tom se jaksi nemluví.
Na tenkém ledě Wilders ovšem imigranty nechce postřílet ani narvat do dobytčáků. Požaduje na pět let zastavit imigraci z „nezápadních“ zemí. Chce v ústavě zakotvit kulturní dominanci židovsko-křesťanské a humanistické tradice a na pět let zastavit budování nových mešit. Zakázat kázání v jiném jazyce než v holandštině. Uzavřít radikální mešity a vyhostit extremistické islamisty. Vyhostit kriminální přistěhovalce. Kromě toho chce snížit daně, obnovit úroveň tradičního vzdělání a respekt k učitelům, policistům či lékařům. Snížit pravomoci Evropské unie a holandský příspěvek do unijního rozpočtu. Wilders požaduje také zákaz nebo alespoň cenzuru koránu, resp. těch částí, kde se vyzývá k násilí. Označuje korán za „fašistickou“ knihu, totožnou s Mein Kampfem. A islám za totalitní ideologii, nikoliv za náboženství. Nejen tím se dostává na tenký led. Libertarián, který chce určovat, v jakém jazyce se bude kázat? Bojovník za svobodu slova chce zakázat knihu? Přes tisíc let starý, literárně mimořádně zdařilý náboženský text – který dal vzniknout velké civilizaci – porovnává s literárním odpadem a takřka nečitelným podprůměrným politickým manifestem? Wilders se ale brání tím, že chce jen důsledně naplnit holandské zákony, zaměřené proti šíření nenávisti (na jejich základě byl v Nizozemsku zakázán Mein Kampf). Jako libertarián by je prý klidně zrušil a zákaz koránu pak nepožadoval. Wilders se také mýlí, když tvrdí, že islám není náboženství. Samozřejmě je. Má ovšem do jisté míry pravdu v tom, že islám není jen náboženstvím. Islám je v mnohem větší míře než křesťanství zároveň celostním životním návodem a politickým programem. Najdete tam vše – od předpisů o jídle, odívání, sexualitě až po jasný požadavek na ovládnutí světa a detaily postavení podmaněných příslušníků ostatních náboženství (tedy těch, kterým bude umožněno si za podmínky absolutní poslušnosti a druhořadého postavení zachovat svou víru).
Wilders přitom uznává, že většina muslimů jsou normální, slušní, pracovití a zákon ctící lidé. I když se to nezdá, Wilders bojuje i za ně. Oni se stanou další obětí islamistů, stejně jako i nyní drtivá většina obětí islámských teroristů jsou nevinní muslimové.
Ano, Wildersovy názory jsou kontroverzní. Jako ostatně všechno, co dnes nepluje na bezpečné vlně středového mainstreamu. Wilders si dovoluje říkat, že „císař je nahý“. Že se moc utrácí. Že klesá kvalita vzdělání. Že imigrantů je více, než je Nizozemsko schopno vstřebat. Že rozklad tradiční rodiny je vážným nebezpečím pro společnost. Říct tyto zjevné pravdy je už samo o sobě prolomením nepsaného tabu.
Konec svobody slova
Česká republika byla dosud zemí, kde politická korektnost neomezovala svobodu slova. Devatenáctý listopad 2009, kdy (pravicí ovládaný) Senát odmítl vpustit Wilderse na svou půdu, znamená symbolický konec této éry. Máloco dokazuje intelektuální úpadek ODS (zmatenými novináři občas nazývané „konzervativní“) jako její ostentativní distancování se od Wildersovy návštěvy. Jde prý o extrémní názory, které překračují meze svobody projevu a prohlubují extremismus ve společnosti. Bylo by zajímavé vědět, který vykuk v centrální kanceláři ODS tyhle perly vymýšlel. Je totiž vskutku půvabné, jak hodně se levicově-aktivistický tón prohlášení ODS podobá prohlášení, kterým ČSSD odsoudila založení frakce „Evropští konzervativci a reformisté“, ve které zakotvili právě europoslanci ODS.
Ano, Wilders zachází v některých svých výrocích za hranici populismu. Nabízí někdy moc jednoduchá řešení. Ale není ultrapravičák. Stejně jako další kritici muslimské imigrace v Nizozemsku jako Pim Fortuyn (homosexuál, zastánce liberalizace drog a eutanazie) nebo Theo van Gogh (ateista, republikán a narkoman) či Ayan Hirsi Ali (zapřísáhlá ateistka a feministka)… Ne, ti také jen těžko zapadnou do obvyklé škatulky pravicového extremisty a xenofoba (zvláště, když Hirsi Ali je černoška původem ze Somálska…). Ti všichni jsou produktem holandské frustrace z toho, jak se bortí společenský konsenzus, založený na svobodě a toleranci.
Wildersovy kroky primárně směřují k záchraně liberálního řádu před těmi, kdo tento řád nectí. Kdyby to dělali ti, kdo byli v Nizozemsku posledních třicet let u moci, mohl být dnes Geert Wilders obyčejným poslancem vládních liberálů, kterým byl do roku 2004.
Bojí se někdo kdekoliv v Evropě pronajmout sál a tvrdit, že Západ je dekadentní, zločinný, prohnilý a imperialistický a křesťanství totalitní? Nebojí. A v tom je ten podstatný rozdíl. V liberálně-demokratické společnosti je totiž možné (tedy, ehm… bylo možné) kritizovat názory, ideologie či náboženství, pokud nevyzýváme k omezení práv jednotlivců. Tento zásadní rozdíl, který umožňoval svobodu slova a zároveň chránil práva a svobody jednotlivce, u nás devatenáctým listopadem padl. A nemusela k tomu přijít ani jedna jediná konkrétní výhrůžka ze strany islámských extremistů. Stačilo k tomu pár těch, které kdysi Lenin tak prorocky označil za „užitečné idioty“.
vyšlo v Lidových novinách, 1. prosince 2009