Barbaři přicházejí
Starý Řím podkopával svoji civilizaci tak dlouho, až zanikl. O zániku staré římské říše se sice vedou stále spory, ale některé věci jsou nesporné. Zprávy o chování římské společnosti v období císařů Nera a Caliguly jsou poměrně známé. Mimo jiné římská smetánka, potažmo na základě těchto vzorů i římský lid, provozovala homosexualitu jako módní záležitost. Bylo by zajímavé, kdyby některý historik odložil politickou korektnost ke stávajícímu zhoubnému levicově liberálnímu myšlení a odvážil se vystopovat frekvenci homosexuálních styků ve starém Římě. Ale jen z těch poznatků, které jsou v přístupné literatuře, je zcela zřejmé, že byly velmi časté. Ale ještě častější byly styky s obojím pohlavím, tedy bisexualita.
Určité poznatky o rozšířenosti bisexuality umocňují i zkušenosti amerických lékařů, kterým se dokonce podařilo „vyléčit“ některé homosexuály, dokonce se tvrdí, že celou polovinu homosexuálů – klientů. Víme, že léčit sexuální orientaci v podstatě nelze. Tito vyléčení homosexuálové byli svedení bisexuálové. Prostě někdy v jejich mládí je některý homosexuál svedl ke své praktice, tím vlastně spáchal zločin na lidské populaci, neboť bisexuálové se většinou vlivem výchovy orientují heterosexuálně, normálně žijí s partnerem opačného pohlaví a zakládají rodiny. Pokud je normální zdravé kulturní prostředí, homosexualita je považována za úchylku, homosexuální kultura je zakázána, homosexuální život není nikterak usnadňován, orientují se bisexuálové již v útlém mládí heterosexuálně. Pokud potom některý bisexuál tajně nějakou homosexuální praktikou si obohatí život, není společnosti nebezpečné. Někdo může říci, že je to pokrytectví, nicméně bez pokrytectví není život možný, to ví každý z nás – například není možno říci šéfovi, že je vůl, ač by to byla pravda, zákazníkovi, ať jde někam a neotravuje. Konformita je součástí života, záleží na tom, zda je vedena ku prospěchu společnosti nebo ne. Konformita vyvíjející se směrem k usnadňování homosexuality je pro společnost zhoubná.
Sklouznutí k homosexuální orientaci je pro biologického bisexuála snadné. Mladým chlapcům se nabízí homosexuálové za každým rohem. Styk s opačným pohlavím je komplikovaný, zatížený společenskými zábranami. Homosexualitu usnadňuje kamarádské jednání, na které jsou mladí lidé zvyklí z dětství, kdy ještě jsou pohlaví oddělena ve svých zájmech a dělí se při dětských hrách. Mladí lidé opačného pohlaví na prahu dospělosti k sobě hledají cestu obtížně, k jedinci stejného pohlaví bez problému. Záleží na společenském řádu a kultuře, jakou cestu mladý člověk najde. Záleží i na společenské odpovědnosti homosexuálů samotných. Pokud levicově liberální společnost povýšila individualizmus a honbu za osobním štěstím na náboženství, nebude ani homosexuál sebevíce zodpovědný považovat svoje chování za scestné, když bude bezohledně prosazovat svoje sobecké zájmy. Vždyť jiní to dělají také, proč on by bral ohledy na společenské zájmy a omezoval se! Společnost tedy od něj nemůže chtít něco, co v jiných případech nevyžaduje – společenskou odpovědnost. Na vině tedy nejsou homosexuálové v principu, je to celkový kulturní úpadek, úpadek mravů všeobecně a pravidla společenského řádu, která jsou již nastavena k zániku společnosti ve svých základních idejích – obětavost pro společenské zájmy je směšná.
Pohádku o Jezinkách známe. Dnes, více než kdy jindy, by bylo potřebné ji dětem vyprávět. Každý ví co to znamená: „jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme…“. Z prstíčků je celá ruka, potom další…… a jak to dopadne, víme. Dnes se většina poslanecké sněmovny na základě politické korektnosti ke zhoubným evropským úpadkovým idejím, prosazovaným Evropskou unií a bůhvíjakými mezinárodnímu organizacemi, za kterými mnohdy stojí kapitál z neprůhledných zdrojů, rozhodla povolit jen ty „dva prstíčky“. Přitom se poslanci dušují, že více to „opravdu“ nebude. Někdo si může opravdu ve své politické omezenosti myslet, že o nic nejde, vždyť je to jen jakési registrované partnerství. Jenže na tento krok se bude ještě dlouho vzpomínat, možná vejde do dějin. Poprvé se totiž zrovnoprávnila úchylná sexuální orientace s normální, praktika, která neplodí potomstvo a je pro společnost plevelná, s praktikou přinášející plody. Je to jakoby sadař přestal vyřezávat zplanělé výhony a podporovat plodné. Jak takový strom dopadne, víme. Přestane plodit kvalitní plody a postupně úplně zplaní. Plodné výhony jsou totiž zatíženy plody, obvykle hůře rostou, protože musí živit plod, musí mít podporu oproti těm, které nejsou zatíženy a žijí jen samy pro sebe. Přitom se v naší společnosti samozřejmě nejedná jen o podporu homosexuality, jde ještě o další opatření k zamezení plodnosti kvalitního ovoce a jeho dostatečného množství.
Zrovnoprávnění sexuálních orientací bylo tímto krokem zákonně potvrzeno. Poslanci mají obavy, aby si homosexuálové neosvojovali děti. To je jen zástupný problém, který jim někdo šikovně podvrhl. Vhodných dětí k osvojení je velmi málo a nestačí ani pro neplodné heterosexuální páry. Navíc se to dá obejít, jako téměř vše. Mnohem zhoubnější je homosexuální kultura získávající mládež. Ta tímto krokem již není zakázána, perverzní okázalé „sňatky“ homosexuálů budou vysílat senzacechtivé televizní stanice, různí umělci se budou honosit svojí odlišnou sexuální orientací, zažijeme určitě i rozvody heterosexuálů, aby se mohla přiznat homosexualita a zpochybnilo se tradiční manželství a vůbec všechny ty omezující, sice společensky zodpovědné, nicméně individuálně nevyhovující a svazující konzervativní instituce. Určitě zažijeme filmy, kde se budou homosexuálové líbat, a další kde už budou i přímé záběry homosexu. To vše umožnil tento krok. Výsledek – společenský rozvrat, konec tradiční rodiny, snížení natality a rychlejší zánik (který by sice v levicově liberální společnosti nastal stejně; nicméně jeho urychlení znamená, že se konzervativní síly nebudou mít čas vzpamatovat).
Levicově liberální rovnost všeho se vším znamená nespravedlnost, neboť konzervativní instituce vždy prosazovaly rovnováhu práv a povinností. Když někdo nekonal povinnosti, neměl práva. Např. když někdo neměl děti, neměl se o něho kdo ve stáří postarat. Musel tedy řešit problém, co bude ve stáří dělat, třeba si našetřit peníze. Pokud si je nenašetřil skončil v chudobinci na polévce a železné posteli. Dnes to nehrozí, o každého se postará stát. Čím více se stát stará, tím je více osočován, že se nestará. Každý se domnívá, že společnost se musí o něj postarat na vysoké úrovni. Jak on ovšem zajistil za svého život fungování společnosti? To už nikoho nezajímá. To znamená, že ti, kteří vychovali v náročném a drahém prostředí děti, které potom stát využívá k placení daní na ty, kteří si nezajistili nic, vše prohýřili a potom uplatňují práva na ohledy ke své osobě. Jak může dopadnout společnost, která si budoucnost nezajistí? Asi jako starý Řím?
Když nikdo nechce bojovat, nikdo zajišťovat dětmi budoucnost, každý se může odstěhovat kam chce tak, aby neměl problémy, nikdo není s nikým spojen citovými vazbami, každému jde jen o momentální prospěch nebo uplatnění nebo uznání, je možné pokračování společnosti? Je možné, samozřejmě že je. Lidstvo celé tímto nezanikne, zanikne jen Západní civilizace, západní národy a s nimi český národ. Někomu je to třeba jedno, jaká civilizace, jaký národ? Co to vlastně je? Hlavně, že se mám dobře a nikdo mne nesvazuje, mám svobodu? Ale s evropskou civilizací zanikne i svoboda, nezávislost, demokracie. Barbaři také neuznávali římskou civilizaci a rozvrátili ji. I my máme barbary před branami. Ukazují to i nedávné nepokoje ve Francii. Ovšem, kdo nechce vidět, nevidí. Prý je to jen „sociální“ problém. Ideologické brýle jsou jedním z atributů zániku.