Duch Che Guevary vládne v Bolívii
Bolívie je zemí s rekordním počtem vojenských převratů ve svých dějinách a místem, kde zemřel světoznamý revolucionář Ernesto Guevara.V této andské republice se před několika dny konaly prezidenske volby.Z nich vzešel jako vítěz levicový populista Evo Morales.Tohoto vůdce MAS /Movimiento al socialismo – Hnutí k socialismu/ favorizovalo několik skutečností.
Je obhájcem práv indiánů.Sám pochází z etnické skupiny Ajmarů a stal se tak prvním indiánským prezidentem Bolívie.Je zastáncem tzv. cocaleros, pěstitelů koky, proti americké antidrogové politice v Latinské Americe. Je známý svým antiamerikanismem a je zarputilým odpůrcem neoliberalismu, tržního hospodářství, které vidí jako hlavní překážku vymanění z „polokoloniální závislosti“ a hospodářského a sociálního rozvoje své země.Prostředekem
změny má být podle Moralese znárodnění zdrojů surovin a klíčového průmyslu.
S tímto politickým programem se podařilo Moralesovi zvítězit ve volebním klání nad svým konzervativním protivníkem Jorge Quirogou.
Zahraničními vzory nového bolivijského prezidenta jsou kubánský vůdce
Fidel Castro a venezuelská hlava státu Hugo Chávez, kteří jeho volební výhru vřele přivítali.S oběma politiky Moralese pojí kromě ideové spřízněnosti i osobní kontakty.Morales několikrár navštívil Kubu.Naposledy v dubnu tohoto roku, kdy se tam podrobil operaci kolene a poté se účastnil demonstrace u příležitosti 1.máje.Dobré vztahy s venezuelským režimem měly, podle některých zpráv, přinest finanční podporu Moralesových politických aktivit.
Jako platforma těchto styků slouží FSP /Fórum Sao Paolo/, což je decentralizovaná zastřešující struktura jihoamerické levice.Toto fórum bylo
poprvé svoláno Fidelem Castrem v r. 1990 do výše zmíněného brazilského města.Bylo to v době eroze východního bloku a SSSR, kdy bylo třeba nalézt
nová ideová východiska latinskoamerické levice.Byla proklamována rezignace na ozbrojený boj a optovalo se pro demokratickou cestu.Ta však rozhodně neměla být cílem, nýbrž pouze prostředkem k uchopení moci a provedení revoluce.Prvním velkým úspěchem toho hnutí bylo volební vítězství výše zmíněného Hugo Cháveze, který se stal venezuelským prezidentem v r.1998.Tento bývalý výsadkář se stal hlavním spojencem Fidela Castra na jihoamerickém subkontinentě.O jeho demokratickém přesvědčení svědčí nedávno konané volby ve Venezuele, které byly bojkotovány opozicí.Ač se k volebním urnám nedostavil dostatečný počet voličů předepsaný ústavou, Chávez se prohlásil za vítěze. Nyní se podobný scénář opakuje v Bolívii.
Obavy z následného vývoje vyjádřil analitik Latinské Ameriky a novinář Miami
Herald takto:“Domnívám se, že to je noční můra pro Washington, protože právě teď jsme svědky sílící aliance mezi Kubou a Venezuelou.Toto duo se teď stává triem.“K pouhému faktu přisoupení k této alinci je ještě nutné přičíst strategický význam Bolívie.Je to stát s velkým nerostným bohatstvím, mj. se nachází na přední příčce v těžbě zemního plynu.Navíc má Bolívie geograficky důležitou polohu, neboť se nachází usprosřed jihoamerického subkontinentu a hraničí s Argentinou, Paraguayí, Brazílií, Peru a Chile.Ne náhodou si v r. 1967 výše zmiňovaný Che Guevara vybral za místo svého revolučního tažení tuto andskou zem.Měla se stát výhodnou základnou pro šíření revolučního hnutí po celé Latinské Americe.Guevarovo úsilí tehdy ztroskotalo a to i díky tomu, že mezi
domorodým obyvatevem nenalezlo větší odezvu.Nyní, po téměř 40 letech, je jiná situace.Naplní se Guevarovo proroctví?