Británie si zadřela pěknou třísku do hýždě politicky korektním a multikulturně pokrokovým rozhodnutím soudu, kterému předcházelo politicky nekorektní a multikulturně nepokrokové chování několika policistů. Chování policie bylo správné z hlediska policejního řádu, ale chybné z hlediska praktického.

V tomto kontextu by rozhodnutí soudu bylo správné, nebýt toho, že se případ nesoudil z hlediska praktického, nýbrž náboženského a rasového. A tím otevřel precedent nekonečné vlně soudních sporů, v nichž bude Británie muset ustupovat zvykům a tradicím kdekterého starodávného či nového, skutečného či vymyšleného, domácího či importovaného náboženství.

Začalo to tím, že při nacvičování pořádkového zásahu, při jakých jsou policisté často v tvrdém fyzickém ohrožení, výcvikoví velitelé nařídili jednatřicetiletému konstáblovi síkského náboženství sundat turban a nasadit přílbu. Jednali zcela podle rutinního postupu, bezpečnostních zásad a policejní příručky, a když se proti tomu ohradil, připomněli mu, že to má v pracovní smlouvě. Konstábl Gurmeal Singh na ně za to podal žalobu za rasismus. Prý z toho dostal „panický záchvat, stres a pocení, zvýšený krevní tlak a bušení srdce, nemohl popadnout dech a onemocněl tak, že nemohl pracovat“.

S použitím trochy logiky a selského rozumu by se dalo namítnout, že člověk, který tak snadno propadne takovýmto poruchám, není zrovna nejlepší policejní materiál. A s trochou psychologické představivosti je těžké se ubránit podezření, že konstábl Singh si na asi už nevyhnutelný odchod od policie chtěl ještě trochu přivydělat. A tak své kolegy a nadřízené obvinil z „pronásledování, ostrakizace a ponižování“ a žádal finanční odškodnění. Turban je prý nedílnou součástí jeho náboženské a etnické identity, která byla rasisticky napadena, tvrdil u soudu. A vysoudil si tím odškodné 10.000 liber.

Kdo ale něco málo ví o síkském náboženství a síkském etickém kodexu a zná se s nějakými síky, toho brzy napadne, že konstábl Singh kromě poškození britského daňového poplatníka, policie a obecného britského práva taky ještě zostudil síkskou čest. Síkské náboženství je komunita hrdých bojovníků. Vzniklo v 17. století jako ozbrojená pohraniční ochranka Indie před postupujícím islámem, s nímž se zpočátku jeho duchovní vůdci přátelili, ale proti němuž se nakonec cítili za celou Indii povinni pozdvihnout obranný meč. Jeho zakladatel Guru Nanak do nového náboženství převzal většinu těch nejrozumnějších prvků všech náboženství a vynechal většinu těch nerozumných. Zvýraznil přikázání, která posilují morálku, soběstačnost, pracovitost, odpovědnost, statečnost a bojechopnost. Posílil povinnost překonávat ego a karmu a usilovat o trvalou jednotu s tvůrčí energií boží. Jednou z povinností síka jako pohraničníka byla nepřetržitá bojová pohotovost, proto k jeho výstroji v Indii patřil vždy přítomný kindžál u pasu a turban na hlavě.

Jenže ten síkský turban není náboženská relikvie, nýbrž bezpečná ochrana hlavy před seknutím i toho nejostřejšího meče. Británie je plná síků s obnaženými hlavami, pamětlivých výslovného příkazu Guru Nanaka v cizině se řídit zvyky hostitelských zemí. Ne náhodou síkové patří mezi ty nejlépe integrované imigranty a loajální britské občany a vesměs se to o nich ví. Za druhé světové války jich hodně sloužilo v britské armádě v Evropě i Tichomoří. I z tohoto důvodu je čin konstábla Singha tak nedůstojný a škodlivý a rozhodnutí soudu tak idiotské.

Idioty zde ale byli všichni účastníci. Konstábl Singh měl vysvětlit svým kolegům a velitelům, že turban jen tak sundat nemůže, protože v něm má svázaných několik metrů nikdy nestříhaných vlasů. Že právě jimi se síkský turban stává pro hlavu bezpečnější ochranou než ta nejdokonalejší vojenská či policejní přílba, která by se mu ostatně na vlasy nevešla. Policisté si měli vzpomenout, že před několika lety se už udělala výjimka pro síkské motocyklisty, kterým se odpustila přílba, neboť síkský turban byl uznán za její právoplatnou náhražku. Soudci měli policistům nařídit, aby konstábla se žádnou přílbou neotravovali a Singha od soudu vyhodit a pokutovat jako lháře a vydírače. Neučinili tak z už vždypřítomných obav, aby nebyli označeni za rasisty a xenofoby.

Jaký precedent tím vytvořili, je snadné si představit. Může-li nařčení z rasismu a náboženskou perzekuci u soudu vyhrát sík s turbanem, bude je moci od této chvíle vyhrávat kdokoli s jakýmkoli obyčejem a zvykem, který označí za nedílnou součást svého náboženství nebo etnicity, i kdyby porušovaly tradice a zákony domácí. Ty přece musí být fair ke každému. Kromě domorodců.

Vyšlo v týdeníku Euro

reklama