Jakl: Havel nemá dostatek úcty ke svobodě druhých lidí a ODS už není pravice
Ladislav Jakl, tajemník a poradce Václava Klause, vydal tento týden knihu, v níž glosuje politiku, život a svoji milovanou hudbu. Své názory přibližuje také v rozhovoru MF DNES.
* Ve čtvrtek vyšla vaše první kniha, která se jmenuje Rocker na Hradě. Na několika místech v ní říkáte, že nechcete hodnotit jednotlivé lidi, ale spíše myšlenky. Ovšem o jednom člověku tam hovoříte, a to velmi kriticky. Je to Václav Havel. Proč právě o něm? Není to kvůli jeho sporům s Václavem Klausem, pro kterého přes 12 let pracujete?
Není. Vyhýbám se v knize hodnocení jednotlivých lidí, zaměřuji se na hodnocení názorů. A Václav Havel je pro mě typickým příkladem myšlenkového konceptu, se kterým nesouhlasím od samého základu. Bez ohledu na to, kde pracuji.
* Proč?
Nevyčítám mu jednotlivé kroky, ty může udělat špatně každý. Problémem je jeho myšlenkové zázemí.
* Ale v čem konkrétně?
Myslím si, že nemá dostatek úcty ke svobodě druhých lidí.
* Cože? Vždyť Havel hovoří prakticky v každém svém projevu odjakživa o svobodě. Jak to myslíte?
On nesnáší kapitalismus. A ten je produktem svobodně myslících lidí. Jeho představy o polistopadovém vývoji byly úplně jiné. Představoval si řízenou společnost, kterou vedou lidi jako on. A ta měla podle něj směřovat k celkovému dobru.
* Ovlivnil tedy podle vás Havel směřování země po revoluci negativně?
Jsou s ním spojeny silné, bohaté a vlivné zájmové skupiny a ty měly obrovský vliv na směřování státu.
* Václav Klaus snad není spojen se žádnou zájmovou skupinou?
Ten není moc vhodný typ pro prosazování nějakého úzkého zájmu, protože pořád trvá na svých obecných názorech a myšlenkách. Naopak jeho přátelé z ekonomické sféry mu spíše často vyčítali, že jim nepomohl, jak leckdy čekali.
* Kromě jiného v knize tvrdíte, že až se sjednotí současná ODS, ČSSD, komunisté a další subjekty, vznikne sjednocená levice. ODS je podle vás dnes levicová strana?
No, říkám to trochu jinak. ODS ale podle mne opravdu už pravicová není. ODS jsem vytrvale po celou dobu její existence volil. Až do letoška. Při červnových eurovolbách už ne. Mám s ní problém. V té straně je mnoho slušných, poctivých a ideově vyhraněných lidí, ale převažuje tam poslední dobou trend k superpragmatismu bez větších myšlenek. To přináší i posun doleva.
* Je to posun do středu, či už doleva?
V některých aspektech určitě až doleva. Například ODS podpořila antidiskriminační zákon, což je krajně levicový koncept.
* Není to takové nálepkování - ten je tolik vpravo, ten je tolik vlevo?
Cílem mé knihy nebylo nálepkovat lidi. Chci hodnotit myšlenky, ideje, hodnoty. A v tomto je současná ODS skutečně už mimo můj pravicový obzor. Problémem české politiky posledních let je, že některé zájmové skupiny z ní vytlačily myšlenkovou podstatu. Vítězí typ politika, který o základních myšlenkách nemluví, ale opakuje něco o řešení. My máme ale chtít, aby nám politika a stát moc nepřekážely a svoje problémy si máme řešit sami.
* Slovo řešení bylo hlavním tématem ODS pro zrušené předčasné říjnové volby. Nesouvisí vaše kritika občanských demokratů pouze s tím, že prezident z ní loni vystoupil?
Nesouvisí. Nelíbí semi směr, kterým ODS jde. Strašně bych si ale přál, kdyby se ODS vrátila doprava, pak bych ji opět s nadšením volil.
* Když hovoříme o stranách, vy jste členem žádné nikdy nebyl, ale skutečně jste nikdy nepřemýšlel o tom, že byste do některé vstoupil?
Celý život se o politiku zajímám, tak jsem o tom mnohokrát přemýšlel. Několikrát jsem se k hranici, zda vstoupit po Listopadu do strany, přiblížil. Do budoucna to nevylučuji.
* Co třeba vstup do nové strany, kterou by založil Václav Klaus, až mu skončí funkční období na Hradě? On už to jednou naznačil.
Neomezuji se v tom na Václava Klause. Obrazně řečeno - přemýšlím, zda do květnových voleb nezaložit stranu „modrých“. Ta tady chybí. Stranu zelených máme a ta je snad nejničivější na naší politické scéně. Tomu by se měl někdo postavit. Co třeba „Strana modrých“?
* Když hovoříme o stranách - ve své knize kritizujete lidi, kteří byli členy KSČ. Je ta kritika stejná i v případě vašich rodinných příslušníků, kteří byli kdysi v této straně?
Každý má svůj vlastní osud, nesoudím jednotlivce, to už jsem říkal. Po druhé světové válce, a to se týká generace našich rodičů, podlehli někteří lidé hloupému závěru, že za rozvrat tehdy mohl kapitalismus. Měli pocit, že by se měli zasadit o lepší svět, a skočili na komunistickou ideologii. V sedmdesátých a osmdesátých letech už nešlo o ideologii, ale někteří lidé brali vstup do KSČ jako součást nějaké smlouvy s bývalým režimem.
* Jen jestli neměříte různým lidem různým metrem.
Ne. Nesoudím ty lidi. Zamýšlím se nad jejich motivy. A i dnes opakuji, že nemáme podléhat kolektivistickým ideologiím. Podobný problém jako naši rodiče řešíme i teď, jen přesně ještě svého nepřítele neznáme. Je snadné se dívat na svět v roce 1946 či 1948 dnešníma očima. Je tady ovšem jedna důležitá věc - v kritických obdobích našich dějin, které s komunismem souvisejí, se vždy našlo dost lidí, kteří tu myšlenku od začátku odvrhli a nějak se jí postavili. Takových lidí si vážím. Ale mělo jich být daleko víc.
* Nemáte obavu, že vaše kniha bude pokládána jen za „další hlas“ Václava Klause, který se objevuje?
Je to kniha vedená formou rozhovoru. Novinář Petr Žantovskými položil asi tisíc otázek, já jsem si je nevybíral a ani jsem je necenzuroval. Ptá se mě na můj život, protože mi bude příští týden padesát, ale také na názory na Václava Klause, s kterým spolupracuji. To je další hlas?
* V knize jsou i části, ve kterých jakoby vysvětluje názory prezidenta.
Protože jsem na to tázán. Tu vaši otázku, že jsem další hlas Václava Klause, dostávám docela často a považuji ji za komickou.
* Co je na ní komického?
Například bývalí i současní spolupracovníci Václava Havla o něm hovoří jako o jedné z největších osobností v českých dějinách, o velkém světovém státníkovi…
* …zřejmě si to myslí.
Ale o Václavu Klausovi takto nikdo z jeho spolupracovníků nemluví. A nemluvil. Přesto se o havlistech pořád dokola neříká, že papouškují Havla. To se má od nich za samozřejmé. Mít sám od sebe podobné názory s Václavem Klausem se ale novinářům zdá nemožné, tak pořád melou něco o papouškování.
* Možná budete Václava Klause také adorovat, až skončí ve funkci.
Nemám žádnou potřebu adorovat svého šéfa, jak to dělají spolupracovníci jiných, a jim se žádné tlampačování nevyčítá. Názory typu Václava Havla jsou jako hlazení psa po srsti, přijdou mnoha levičákům normální, přirozené. A reprodukují je novináři, z nichž jsou většina také levičáci. Když ale slyší jiný názor, tak si myslí, že ho nemůže mít někdo ze své hlavy. Jen od Klause.
* Ale na Hradě skutečně působíte jako husitská vozová hradba, která obklopila prezidenta. Vždyť máte velmi podobné názory jako on na všechno. To ani není možné.
A proč by ne? Vždyť s ním spolupracujeme. Ze své vůle. Jasně, že máme blízké názory, já bych jinak na Hradě ani nechtěl dělat. To by nedávalo smysl. Zacituji z knihy Rocker na Hradě: Nemám své názory takové, protože pracuji pro Václava Klause, ale protože mám určité názory, tak proto pro něj pracuji.
* Proč tedy v knize vysvětlujete údajné mýty kolem prezidenta vy, proč je někde nevysvětluje on sám?
Protože jsem používaný médii jako náhradní zdroj místo prezidenta. Dostávám v rozhovorech třeba i deset otázek po sobě, co si o čem myslí Václav Klaus. Proč mám ale mluvit za nepřítomného člověka?
* Já se ptám, co si myslíte vy, ne on.
Vy ano. Ale těm druhým někdy už odpovídám, že nevím, co si myslí, že jsem třeba s ním o některé věci nehovořil. Přesto je pak můj názor prezentován jako prezidentův, i když jsem k tomu řekl já svůj. Nenosím v kufru od něj žádný manuál s připravenými odpověďmi.
* Dovolil by prezident, aby na Hradě pracoval někdo, kdo by vášnivě hájil proti němu Lisabonskou smlouvu či byl příznivcem tvrzení, že globální oteplování zavinil člověk?
My tady nejsme žádní fanoušci, kteří se lehce přikloní k tomu, o čem hovoří jejich idol. Pracují zde lidé, kteří vycházejí z podobných hodnotových zdrojů jako on, to je důvod, proč společenské fenomény, jako je například Lisabonská smlouva, hodnotíme podobně.
* Nevede vás to na Hradě k autocenzuře názorů? Že říkáte schválně vždy podobné názory jako prezident, abyste s ním neměli problém?
Václav Klaus naopak cíleně vyvolává diskusi, a dokonce žádá oponentní názory. Lidi, kteří mu pouze kývají, nepotřebuje.
* Sám jste se v knize necenzuroval, když jste hovořil o prezidentovi?
Práce na knížce mě zcela pohltila, vůbec jsem o tom v tomto smyslu nepřemýšlel.
* A nemůže kniha hlavu státu dehonestovat? Hovoříte tam o pivu, o chlastu, ženách, vztazích, muzice, politice i dalších věcech. Nespojí si někdo vaše názory zpětně s prezidentem?
Možné to je, ale je to kniha o mně. Nepochybně je tam spousta věcí, které se mnoha lidem, dokonce i těm, co mě mají rádi, nebudou líbit.
* Pracujete pro Václava Klause přes 12 let, to je čtvrtina vašeho života, nebude o knize říkat: proboha, co to ten Láďa zase říká?
Sám si beru knihu do ruky s určitým chvěním, protože jsem hovořil upřímně a otevřeně. Určitě jsou tam věci, které vidí leckdo zcela jinak.
* V knize Rocker na Hradě hodně také rozebíráte otázky svobody. Existuje podle vás dnes něco, co ji u nás skutečně ohrožuje?
Sedíme tady na Hradě v Plečnikově salonu. Procházím jím vždy, když jdu za panem prezidentem a nesu mu k podpisu zákony. Jednou za to ale přijdu do pekla…
* …za co?
Za ty hrůzy, které mu dávám podepsat. Z 90 procent bych nikdy pro ty zákony nehlasoval, kdybych seděl v parlamentu. Přesto k vrácení navrhuji jen pět procent, protože prezident nemá být v konfliktu s parlamentem a vládou. Skoro každý nový zákon omezuje naši svobodu. Jsou jich stovky za rok. Už si to ani neuvědomujeme. Pro politiky je největším byznysem tvořit dobro. Podle nich vzniká tím, že se napíše na papír. Člověk se musí drbat za uchem, když čte zákony a říká si: Co to je za blbost? Proč další omezení? Proč další regulace? Dosáhnout dobra zákony je šílená touha.
* Většinu života se věnujete i hudbě, kde snad svoboda dál existuje. Hrajete se skupinou Folimanka Blues, která má příští čtvrtek velký koncert. Proč se ve svých textech nevěnujete vůbec politice?
Písničky a umění inspirované politickou realitou rychle stárnou. Za 15 let bývají směšné. Zatímco význam skladby o kapce potu na levém ňadru ženy je věčný. Bigbít se týká prožitků, emocí, vášní. Ty jsou tady po tisíciletí. Naopak aktuální politická témata jsou povrchní.
* Zpěváci a kapely se však někdy hodně angažují pro určité věci, spojují svoji uměleckou kariéru s politickými požadavky. Třeba Bono Vox. To vy ze zásady odmítáte?
Odmítám. Takoví lidé mají nutkání měnit svět kolem sebe. To jsou levičáci. Ze všech podobných levičáků se mi nejvíce líbí výrok Johnnyho Rottena ze skupiny Sex Pistols. Jednou se ho ptali, zda si myslí, že svými rebelskými písněmi změní svět. Odpověděl velmi nelevicově: „Ne, to si nemyslím, já se těmi písněmi snažím, aby svět nezměnil mě.“
* A to vy taky?
Muzika a tvorba nemají mít účel. Ani obrany proti politice. Píšu a skládám bez ohledu na nějaký záměr.
* Takže pravicový český Bono z vás nikdy nebude?
V životě by mě to ani nenapadlo. Svět hudby odděluji od veřejného života, protože jejich míchání by poškodilo oba tyto světy.
Mladá fronta DNES 12. 12. 2009