Kapitalismus je svoboda, ne systém
Tyto dny jsme si připomenuli dvacáté výročí ustavení první vlády po 41 letech, kde většinu již neměli komunisté. To byl asi okamžik, kdy český komunismus přišel o rozhodující kus moci.
A tak se i při této příležitosti rojí různé interpretace oněch památných dějů a celého tehdejšího velkého mocenského převratu. S jednou z nich přispěchali sami dnešní komunisté, ale kupodivu nejen oni. Podle této interpretace došlo vlastně před dvaceti lety k velikému podvodu na národu. Ten prý vyšel do ulic nikoli s cílem provést kontrarevoluci a restaurovat kapitalismus, ale pouze protestovat proti největším excesům totalitní zvůle a proti nekompetentnosti tehdejšího komunistického vedení. A najednou, než se probral, žil oběma nohama v celkem normálním kapitalismu se vším všudy. Se soukromým podnikáním, privatizací, politickým pluralismem.
Na té myšlence skutečně něco je. Co si budeme povídat, národ ohlupovaný po desítky let propagandistickou masáží by tehdy v hypotetickém referendu pro „kapitalismus západního střihu“, pro vnik podnikatelské třídy, pro volné ceny či pro nezaměstnanost asi opravdu většinově nehlasoval. Když jsme se 17. listopadu 1989 z Vyšehradu vydali dolů do centra na už nepovolenou část demonstrace, nebyl nejčastějším heslem požadavek obnovy soukromého vlastnictví výrobních prostředků, to opravdu ne. A v dalších dnech do ulic velkou část lidí skutečně dostala spíše obecná nespokojenost a především falešná informace o mrtvém studentovi na Národní třídě.
Pamětníci si jistě vzpomenou, že jedním z prvních požadavků Občanského fóra bylo odvolání některých členů předsednictva ÚV KSČ. Když pak k některým změnám v pátek 24. listopadu došlo, prohlásil druhý den Václav Havel na Letné, že nemůžeme být spokojeni s personálními změnami „našich stranických orgánů“. Jaké „našich“? Také jsem se tehdy motal kolem různých shromáždění a schůzí a rozčiloval se, proč nás má zajímat složení vrcholných orgánů totalitní strany. Ať si mají v čele třeba belzebuba, ale ať táhnou k čertu všichni, ať vypadne z vedení státu celá strana. Starostí o jejich vedení dáváme přece najevo, že uznáváme jejich vůdčí roli ve státě.
Možná to byla od Havla a jeho lidí šikovná taktika, jak nevyplašit národ, ještě nepřipravený na skutečný konec socialismu. Možná to bylo freudistické přeřeknutí, prozrazující, že mnozí mužové a ženy Listopadu také žádný definitivní konec socialismu nechtěli. V obou případech by se stoupenci teorie „podvedeného“ národa mohli cítit ve své teorii podpořeni.
Ani nevím, jestli to byl ještě Informační servis nebo už Respekt, ale pamatuji si, že jsem začátkem roku 1990 do té redakce mezi mnoha jinými malými texty přinesl text s titulkem Kapitalismus! Psal jsem v něm, abychom si přiznali, že toto je náš cíl. Jan Ruml, v té redakci sedící, mi ten článek nevzal (stejně jako článek o tom, že Václav Havel by v prezidentských volbách 1990 měl mít protikandidáta, stejně jako článek o tom, že Gorbačov není žádný demokrat ale pouze nezvolený diktátor, která se snaží zachránit komunismus). Jestli to odmítnutí článku o kapitalismu bylo z taktických důvodů (co to prozrazuješ, ty naivo), nebo z přesvědčení (my přece žádný kapitalismus nechceme), to už jsem se nedověděl. V obou případech by se stoupenci teorie „podvedeného národa“ opět mohli cítit podpořeni.
Přesto jsem si jist, že je tato teorie chybná. Předpokládá totiž, že kapitalismus je systém. Že to je jeden z možných konceptů společenské architektury. Ale ono to tak není, a to je jádro věci. Co lidé tehdy chtěli? Svobodu volby. A kapitalismus je pouze přirozeným vyústěním naplnění tohoto požadavku. Není to umělý systém, jehož restauraci kdosi komusi zatajil.
Proto nemají pravdu anarchisté, když brojí proti kapitalistickému „systému“. Kapitalismus není systém. Je to neutrální stav, je to automatický produkt spontánně a svobodně se chovajících lidí, ne cíl nějakého umělého projektu. Proto kdo útočí na kapitalismus, neútočí na něčí společenský koncept, ale na svobodu lidí. Společenský koncept jakéhokoli ne-neutrálního pojetí je prosaditelný pouze cestou omezování svobody.
Ale nerodí se nám přeci jen poslední léta ze svobodného kapitalismu jakýsi nový společenský systém? Nevzniká bruselská či globální sociální bezuhlíková shora organizovaná společenská struktura? Pak by opravdu byl důvod, abychom se po dvaceti letech cítili podvedeni. My jsme chtěli svobodu, ne systém.
psáno pro LN, nezkrácená verze