Der Spiegel: Kdo zachrání Řecko před kolapsem?
Tři dny Angely Merkelové. Tři dny jejího mlčení a poklesu kursů řeckých euro-dluhopisů. Kancléřka si byla vědoma, že něco říci musí, aby konečně strmý pád dlužních úpisů zastavila. Aby zneškodnila tikající bombu ohrožující Evropu a euro: možný bankrot Řecka, jednoho z členských států.
Ale ať už by řekla cokoli: tak úplně správně by to nemohla udělat za žádných okolností. Jenom méně špatně. Spekulanti v obchodních odděleních bank čekali na jasné znamení. Toužili vědět, jestli při egejské zemi v době jejích finančních obtíží budou její evropští partneři pevně stát. Čím déle čekali, tím hlouběji se řecké eurobondy propadaly. A tím bližší byl jeho státní bankrot.
Merkelová nevěří, že Řecko může své problémy vyřešit bez pomoci z Bruselu – a přitom nezáleží na tom, že Pakt stability a růstu takovou pomoc zakazuje. To aspoň opakovaně zdůraznila před několika nejbližšími v kancléřském úřadě. Ale každý příslib pomoci by snížil připravenost Řeků dostat pod kontrolu jejich přetékající deficit vlastními tvrdými opatřeními. A právě tomu se chce Merkelová vyhnout.
A tak vyzkoušela pomocné lano. „My všichni neseme společnou odpovědnost,“ pronesla německá šéfka vlády minulý čtvrtek těsně před setkáním hlav států a vlád EU v Bruselu, kde se zabývali právě řeckou finanční krizí. Když se jeden členský stát dostane do problémů, týká se to prý všech. Musí se proto diskutovat o tom, jak bude moci Společenství zasáhnout do dílčích politik těch členských zemí, které navršily obrovskou dluhovou hromadu, dodala.
Byl to jen slabý signál, ale pro daný moment stačil. Kursy řeckých dluhopisů se lehce zotavily poté, co se na začátku týdne masivně propadly; ratingová agentura Standard and Poor’s udělila Řecku týden předtím negativní očekávání, její konkurent Fitch o pár dní později výrazně snížil její úvěrovou důvěryhodnost: z A- na BBB+. Nejhorší hodnocení, které země vlastnící euro od jeho zavedení kdy měla.
A náhle byl znovu tady: strach z finanční krize. Z její druhé vlny, která by tentokrát nezasáhla banky, ale země, které nejsou s to platit své dluhy: nejdřív Dubai, pak Řecko, a kdo dál?
Nervozita se šířila i na burzách, kde klesaly kursy, v hlavních městech EU a na setkání ministrů financí v Bruselu, ve Frankfurtu a také ve Washingtonu, sídle Mezinárodního měnového fondu (MMF). Všude si kladli otázku: co se stane, jestliže stát, který je členem Evropské unie a eurozóny, zbankrotuje?
Vytlačit z eurozóny – a tím ponechat vlastnímu osudu – EU každopádně Řecko nemůže, jakkoli se roku 1999 propašovalo do společné měny s použitím zfalšovaných státních dat, alespoň tolik již konstatoval Axel Weber na zasedání evropské Centrální banky.
Jak na pováženou situace je, ukázal už MMF tím, že se o ni začal aktivně zajímat. Návštěva Řecka příslušným štábem v několika příštích týdnech bude mít povahu zvláštního šetření na místě, jak zaznělo z německého ministerstva financí.
MMF má hluboké pochybnosti, jestli deficit, vyšroubovaný Řeckem na začátku roku z původních 6 na 12,7% HDP, odpovídá realitě, nebo zda je ve skutečnosti ještě mnohem vyšší. Berlínští vládní a frankfurtští bankovní úředníci tento pohled sdílejí, někteří z nich označují ohodnocení BBB+ dokonce za „přinejmenším lichotivé“. Podle měřítek platných pro soukromé osoby by totiž Řecko již dnes bylo v platební neschopnosti, přestože dosud všechny dluhopisy řádně obsluhuje. Důvodem jsou enormní závazky řeckých vládních míst u soukromých firem. Požadavky vystoupaly na více než deset miliard euro, z toho jen německým společnostem dluží Řeci více než dvě miliardy. Tyto částky by nechaly v případě splacení řecký deficit ještě pořádně nabobtnat.
„Na krytí těchto závazků jsme vytvořili rezervní fondy,“ tvrdí však řecký ministr financí Giorgos Papakonstantinou. Poukazuje na snahy nové vlády kolem premiéra Georgiose Papandrea deficit v příštím roce výrazně snížit a obnovit důvěru finančních trhů.
Důvěry v řecké sliby se ostatně nedostává ani uvnitř EU – až příliš často totiž Řekové slibovali zlepšení již v minulosti. V Berlíně a Bruselu se proto politici čím dále častěji zabývají otázkou, jak jim přece jenom pomoci. Otázka „zda“ je, jak se zdá, již vyřešena, jde koneckonců o budoucnost eura a celé Evropy. Měla-li by totiž EU skutečně jen přihlížet tomu, jak se jeden z jejích členských států propadá do platební neschopnosti, hrozila by řetězová reakce: Standard and Poor’s už dávno zařadili na seznam zemí, jimž hrozí snížení finanční bonity, i Španělsko. Také Portugalsko, Irsko a Itálie by se mohly snadno ocitnout na sestupné stěně spirály zadlužování, zvyšování úroků, dražších dluhů a tím i dalšího prohlubování deficitu. K tomu se přidružuje se 175 miliardami liber dluhové povodně i Velká Británie, země tvrdého jádra kontinentu, i když tam se ještě eurem neplatí.
Jednu bankrotující zemi by si snad Evropa ještě mohla dovolit – tak, jako si USA mohou dovolit platební neschopnost Kalifornie. Ale několik? Potom by nastalo to, před čím euroskeptici již dávno varují: společná měna evropských společenství by se zhroutila. A nejenom ona: kdyby se dosud za spolehlivé platící eurobondy staly bezcennými, zakolísaly by i zotavující se banky. Jenomže potom už by se nedostávalo žádných států dostatečně silných na to, aby je mohly podpořit.
Ale i osamocený řecký bankrot by byl sám o sobě dost špatný – hospodářsky i politicky. Už dnes probíhají v Řecku násilné demonstrace a v případě prohloubení finančního chaosu by se tak politické nepokoje nedaly ani zdaleka vyloučit.
Co se tedy dá dělat, aby se zabránilo řecké tragédii? Ve Spolkové bance panuje jasný názor: pokud země zbankrotuje, nesmí Evropa v žádném případě pomáhat. Pakt stability a růstu by se pak totiž stal jenom cárem papíru bez jakékoli relevance pro současnost, neřku-li budoucnost. Když už mají pomáhat další státy a mezinárodní instituce, ať tak učiní MMF. Tento druh pomoci je koneckonců jedním z hlavních úkolů Fondu.
Mnozí šéfové vlád a států, mezi nimi i Angela Merkelová, si však přejí zabránit jakýmkoli zásahům Fondu uvnitř eurozóny. Především protože se domnívají, že Evropané si musejí své měnové problémy vyřešit sami - jinak by se podlomila důvěra v euro. Místo toho pléduje kancléřka pro myšlenku vytvořit i na evropské úrovni instrumentárium obdobné tomu, kterým již vládne MMF. To jest: peníze tečou jenom jako protihodnota pro tvrdá a dalekosáhlá zadání. Suverenita státu tak bude výrazně omezena. Tak by se mohlo například stát, že by Řekové museli akceptovat evropského rozpočtového dohlížitele – nebo by mohli být donuceni své daně zvýšit tak, aby se vytvořily předpoklady pro předepsanou úroveň dodatečných příjmů.
Ale jestli by to stačilo, jestli by dokonce i taková opatření nepřišla již příliš pozdě, to dnes neví nikdo. Protože Řecko již vězí v dluzích až po krk – nejenom u majitelů svých dluhopisů, ale také u zahraničních firem. Například u dceřiné firmy ThyssenKrupp HDW: 22. dubna 2004 pokřtila Evangelia Vassiliki, potomkyně řeckého národního hrdiny Dimitriose Papanikolise, vysoce moderní ponorku na pohon palivových článků jeho jménem. Od té doby plavidlo rezaví v přístavu v Kielu: nebylo dosud zaplaceno. Koncernu ThyssenKrupp řecký stát dluží více než 550 milionů eur. Zahraniční závazky se týkají i tří dalších v Řecku postavených ponorek. Řecká vláda se rozpakuje moderní v Kielu dlící zařízení převzít. Tři podobné v Řecku kvůli chybějícím financím neabsolvovaly ještě ani zkušební jízdy.
Ve spolkovém finančním ministerstvu jsou si více než jisti, že za řeckou zdržovací taktikou tkví ve skutečnosti účetní trik. V březnu 2006 EU totiž upravila svá účetní pravidla. Výdaje za vojenská zařízení jsou totiž realizovány teprve tehdy, když dojde k jejich fyzickému převzetí. Dokud tedy Řekové odmítají převzetí, nemusejí částku za kompletní projekt zahrnout do své rozpočtové statistiky. Tedy nejenom dosud splatných 550 milionů euro, ale ani těch již zaplacených 1,5 miliardy.
Ani 300 milionů ze zakázky na 170 „leopardích“ tanků u firmy Kraus-Maffei Wegmann nebylo dosud uhrazeno. Bojová vozidla již byla se vším všudy dodána, u tuctu z nich však technicky nebylo převzetí ještě úplně dokončeno. Podobně je tomu u „eurocopterů“. Řecká vláda objednala 20 vrtulníků NH90 u dceřiné firmy Donauwörther EADS, ale dosud nezaplatila, jednání však pokračují, jak sdělil koncern. Američané měli podobné problémy s letadly Hercules a vrtulníky Apache.
Ale nejen v oblasti zbrojení si budou zahraniční firmy muset na uhrazení závazků počkat. Především ve zdravotnictví jsou již dnes závazky enormní. Evropská zastřešující organizace farmaceutických firem své členy nedávno informovala o mizerné platební morálce řeckých vládních míst. Podle něj dosahují tyto závazky jenom za zdravotnické prostředky a léky ke konci roku 2008 celých 2,7 miliard euro. „Jsme Řekům vydáni na milost a nemilost,“ stěžuje si berlínský lobbista farmaceutických firem, „protože nemůžeme jednoduše zastavit dodávky. Závisejí na nich lidské životy, to není jako u automobilů, kde můžete říci: když neplatíte, zastavíme dodávky."
Zcela obdobná je situace i u zdravotnických přístrojů. U nich dluží řecká státní místa evropským výrobcům již 5,2 miliardy eur. A čísla se neustále zvyšují. V farmakologii například překračují odpovídající údaje z předcházejícího roku již o 40 procent. V současnosti trvá v průměru 165 dnů, než řecký stát zaplatí účet – se stoupající tendencí. Europoslankyně Barbara Weilerová (SPD) to sleduje s velkým znepokojením. Je zpravodajkou Evropského parlamentu pro směrnici o boji proti opožděným platbám. „Řekové jsou v tomto ohledu těmi nejhoršími,“ říká.
Spolková vláda je o zahraničních závazcích informována. „Přece není dlouhodobě možné, aby naše firmy na státní náklady zkracovaly pracovní úvazky, protože řecká vláda neuhradí dávno dodané zboží,“ rozčiluje se vysoký úředník z ministerstva průmyslu. Ministeriády se proto shodují: mělo-li by dojít k podpůrným platbám do Řecka, muselo by být zaručeno, že Řekové vyrovnají své závazky u německých firem.
„Výhrůžky nejsou na místě“
Rozhovor s Giorgosem Papakonstantinou, řeckým ministrem financí
Spiegel: Pane ministře, je pro Řecko pět minut před dvanáctou, jak tvrdí bankéři, nebo dokonce už pět minut po dvanácté?
Papakonstantinou: Jsme ve velmi vážné fiskální situaci, máme dluhy s nebezpečnou dynamikou, ale máme novou vládu, která jasně vnímá tento problém. Naším úsporným programem redukujeme deficit v příštím roce o 3,6 procentního bodu. Kromě toho zahájíme hlubokou reformu ve státní službě, abychom omezili výdaje, a zpřísníme daňové povinnosti.
Spiegel: Potřebujete ještě tento rok čerstvé peníze?
Papakonstantinou: Náš deficit je nižší než některých jiných zemí, například Británie nebo Irska. Ani naše celkové zadlužení není nejvyšší v EU, i když přiznávám, že po příštím roce pravděpodobně bude. Co nás trápí, je naprostá ztráta důvěryhodnosti.
Spiegel: Povede tato naprostá ztráta důvěryhodnosti k tomu, že na finančních trzích již nezískáte žádné peníze?
Papakonstantinou: Úrokové přirážky se zvýšily. Ale tento trend se obrátí, pokud ukážeme, že děláme všechno pro to, abychom finanční situaci zlepšili. V současnosti žádný nový úvěr nepotřebujeme.
Spiegel: Kdy půjdete znovu na kapitálové trhy?
Papakonstantinou: Na počátku ledna budeme emitovat nové obligace. Přesná částka ještě není určena.
Spiegel: Řecko má otevřené účty u firem po celé Evropě…
Papakonstantinou: Pro většinu těchto požadavků jsme vytvořili rezervní fondy, pro ty ostatní vytvoříme splátkové kalendáře na pevně vymezený časový rámec. Nejedná se o žádnou částku, s kterou bychom si neporadili.
Spiegel: Soukromé osoby ve vaší situaci by již ohlásili bankrot.
Papakonstantinou: Ohlásilo Irsko bankrot? Je snad Itálie v konkursu? Suverénní státy mají úvěrový rating, který zohledňuje riziko nesplácení. Jsme členy EU, jsme členy eurozóny a respektujeme pravidla. Ale to nás neochraňuje před turbulencemi na trzích. Přehnaný pesimismus trhů se nedá ničím ospravedlnit. Je mnoho expertů, kteří ujišťují: Řecko je v současnosti dobrou investicí.
Spiegel: Přesto musíte na trzích obnovit svou důvěryhodnost. Jak to chcete dokázat?
Papakonstantinou: Mnoho našich problémů souvisí ne tak s absolutními čísly, ale se skutečností, že nám nikdo nevěří, protože naše statistiky nejsou pravdivé. Proto se postaráme o to, aby dohlížející orgány byly nezávislé na státu tak, jak to EU po předchozí vládě pět let marně požadovala. Kromě toho bude nezávislá komise pravidelně zkoumat náš rozpočet. To všechno spustíme ještě před vánoci. Pokud jde o důvěryhodnost našich politických procesů, musí uplynout ještě nějaký čas, zkrátka protože zabere ještě několik týdnů či měsíců, než se dostaví první výsledky.
Spiegel: Přesto chcete zachovat pravidlo automaticky rostoucích platů státních zaměstnanců…
Papakonstantinou: Naším hlavním problémem je neustálé bobtnání státního aparátu – a to jsme již zastavili. Za každého zaměstnance, který odešel do penze, byli po dlouhá léta najímáni dva noví. Tomu jsme učinili přítrž. Ba co víc, začínáme personál odbourávat.
Spiegel: Stačí to na upokojení Bruselu?
Papakonstantinou: Je pravda, že Komise by ráda viděla zásadnější kroky. Ale my argumentujeme, že naše omezení jsou dlouhodobá. Bylo by přece kontraproduktivní, kdybychom dále prohlubovali recesi.
Spiegel: Neobáváte se, že se ocitnete pod kuratelou Bruselu?
Papakonstantinou: Samozřejmě jsme pod dohledem. Ale dokud se držíme pravidel, musí být jasné, že jsme to my, kdo rozhoduje o dění v této zemi. Výhrůžky nejsou na místě.
Spiegel: Máte na mysli země, které vyhrožují, že by vám mohly být kráceny evropské infrastrukturní prostředky?
Papakonstantinou: To není žádná oficiální linie EU, to do debaty vnesly jednotlivé země, například Německo. Odráží frustraci, která tam z nás panuje. Ale nelze přece zapomínat, že jsme celá ta léta hráli podle pravidel a že jsme se snažili o to být zodpovědným členem společenství.
Spiegel: Také jste po celou dobu z Bruselu dostávali peníze.
Papakonstantinou: To je způsob nazírání, který je snad přijatelný pro státy, které nejsou v eurozóně, ale ne pro její členy. Německo přece vydělávalo i na Řecku, které kupovalo jeho výrobky.
Spiegel: Můžete přece o úvěr požádat i Mezinárodní měnový fond. Bylo by vám to milejší?
Papakonstantinou: Pro to neexistuje žádný důvod. Naše problémy vyřešíme v rámci EU a podle jejích pravidel.
Spiegel: Nebylo by pro Řecko nakonec lepší společnou měnu opustit?
Papakonstantinou: Euro u nás sice vyvolalo velké inflační vlny, ale celkově pro nás bylo výhodné.
Spiegel: Mnohým v Evropě by se ale ulevilo, kdyby jste členy nebyli – a nebo přestali jimi být.
Papakonstantinou: Takové hlasy také slýchám. Odrážejí všeobecnou nejistotu pramenící z obtížné hospodářské situace v Evropě. Euro je obrovský experiment – a musí se osvědčit i v krizových situacích, jinak tento experiment zkrachuje.
z německého originálu "Wer rettet Griechenland" (Der Spiegel, Nr. 51 ze dne 14. 12. 2009, str. 70-72) přeložil Jan Schwippel
http://www.janschwippel.cz/