reklama
reklama
BulletPřihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

BulletInformační servis
Zasílání novinek e-mailem
BulletČlánky autora
BulletVyhledávání

BulletReklama
Václave, stojíme za tebou
BulletReklama
www.tv7.cz
BulletPočítadlo dluhu
BulletStáhněte si knihu
BulletDoporučujeme knihy
Lukáš Petřík - Konzervativní revoluce Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana

Margaret Thatcher: Umění vládnout

Peter Schweizer: Reaganova válka

Gonzalo Vial: Pinochet

Evropské otazníky

Křesťanství a ateismus

Jak katolická...
BulletPrůzkum
Měla by Česká republika vystoupit z EU?
Hlasovat můžete kliknutím na odpověď

BulletPoliticky nekorektní trička
Objednejte si politicky nekorektní trička
BulletReklama
Vladimír Hučín - Hrdinům se neděkuje
BulletReklama
BulletDoporučujeme
Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Desatero Mladé pravice

Pat Buchanan

Ron Paul

Hnutí pro život

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Standing Together with Israel

Československo 2008 tour

Učitel financí

EVROPA: Konec svobodného dvacetiletí díky Evropské unii

Autor: Miloslav Bednář | Publikováno: 23.12.2009 | Rubrika: Zamyšlení
Ilustrace

Prvním prosincem vstoupila v platnost Lisabonská smlouva o Evropské unii. Česká republika ukončila dvacetileté období, kdy se mohla, nejprve v podobě Československa a od r. 1993 samostatně, považovat za svrchovaný stát.

Hlavní důvody jsou dva. Za prvé, Evropská unie podle Lisabonské smlouvy získává právní subjektivitu jako celek. To znamená, že má nárok na dosavadní svrchované ústavní pravomoci členských států v zahraniční a obranné politice, i na poli soudnictví a vnitra. Za druhé, Evropská unie si může přisvojovat další pravomoci a měnit pravidla svého rozhodování, aniž by takové změny podléhaly ratifikaci členskými státy.

A EU, kde má hlavní slovo Německo, již začíná ukazovat, jak si likvidaci suverenity ostatních členských zemí představuje. Vysoký funkcionář (státní ministr) německého ministerstva zahraničí Werner Hoyer nedávno prohlásil, že Berlín požaduje hlavní vliv německé kancléřky na rozhodování prezidenta a ministra zahraničí EU. Německo se dále chce „relevantně podílet“ na funkcích bezprostředně pod úrovní prezidenta a ministra zahraničí EU. Právě tyto funkce, zpravidla mimo kontrolu veřejnosti, jsou mocensky rozhodující. Německo požadovalo klíčovou funkci komisaře pro ekonomiku a měnové záležitosti. S tím, že získalo jen (!) důležitou oblast energetiky, se nesmířilo, a v Evropském parlamentu se asi pokusí prosadit změnu. A dále požaduje i vůdčí posty v nové instituci EU, a to Evropské službě pro vnější vztahy. Na rozsah jejích pravomocí se Německo zaměřuje v první řadě. Do jejího rámce totiž Berlín proti vůli Paříže a Londýna prosadil vojenské plánování a umístění vojenského operačního štábu EU.

Německé úsilí získat postavení světové mocnosti již vzbuzuje podráždění v USA. V americkém tisku a i diplomatických kruzích se zdůrazňuje, že Německo klade stále větší důraz na vlastní zájem, aniž by bralo ohled na spojence. To se nejviditelněji projevuje na úzké spolupráci Německa s Ruskem, jež podle některých států EU oslabuje a ohrožuje její soudržnost. Že se přinejmenším totéž týká nepříznivého dopadu německo-ruského partnerství na NATO, je nepochybné.

Lisabonskou smlouvou tak Evropa vstupuje do další etapy temných, úpadkových dějinných období potlačování svobody. Opět se snaží zlomit rozrůzněnou podstatu Evropy jí cizí nadvládou nekritických a zpupných vůdců. S jejich potřeštěnou a evropskou civilizaci urážející ideologií. Politiků, kteří se v Evropě narodili, vyrostli a udělali slušnou kariéru. Nejsou ale s to Evropě porozumět. Masaryk právem říkal, že Evropa je politická laboratoř. Zbývá dodat, že je v moderních dějinách příliš často laboratoří sebezničující a ohlupující. Jak dovnitř, tak navenek.

Na prahu období evropanské post-demokracie stojí za to bilancovat. Během končícího svobodného dvacetiletí jsme si nevedli nejhůř. Vzpřímili jsme se natolik, nakolik jsme po dlouhé, více než čtyřicetileté komunistické totalitní diktatuře byli schopni. Až tam, odkud někteří mohli zahlédnout nadcházející hrozbu naší a evropské svobodě. Lisabon jsme jako stát pod nátlakem přijali alespoň jako poslední. Ti nemnozí, co to způsobili a stali se tak hlasem a symbolem odporu, nebudou zapomenuti. Na ty, kteří činně posloužili nesvobodě, se časem právem zapomíná. Pro příští chvíli vyrovnání s minulostí by se ale nemělo.

Autor je filosof

reklama
1179 čtenářů | 4 komentáře | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
Další články od tohoto autora:
Komentáře


Re: EVROPA: Konec svobodného dvacetiletí díky Evropské unii
(kingsfield, 23.12.2009 13:01:38)
Odpovědět
Another sickhead giving us his nationalistic gossip.
Re: EVROPA: Konec svobodného dvacetiletí díky Evropské unii
(C.Q.Lafayette, 24.12.2009 0:00:39)
Odpovědět
Haha:-)) A zkus ještě ten "crappy folks", ten je taky dobrej :-)))
Re: EVROPA: Konec svobodného dvacetiletí díky Evropské unii
(Alberto Kvěch, 23.12.2009 13:49:31)
Odpovědět
Přeji všem euroskeptikům hezké pohodové svátky, v roce 2010 mnoho zdraví a přeji každému, aby se v EU konečně našel.Prostor tvořivosti a seberealizace je pro každého jednotlivce obrovský.
Re: EVROPA: Konec svobodného dvacetiletí díky Evropské unii
(skeptik vlivem reality, 23.12.2009 13:55:35)
Odpovědět
Dnes se divit jaká je v EU demokracie a rovnoprávné postavení malých,postupně přistupujících zemi je pozdě a jen naivka si mohl myslet že tomu bude jinak. Německo po sloučení začíná mít opět velmocenské choutky,což má v genech a jeho vztahy s Ruskem snad nebudou opakovat předválečnou dobu, kdy podepsali smlouvu Stalin s Ribentropem.Nerovná vyspělost ekonomik sdružených zemi a poměrové zastoupení dle velikosti(počtu obyvatel),byl začátek "boje" o vůdčí postavení v EU mezi Německem,Francii a Anglii.Tím zárovenˇ došlo k zařazení malých zemí do postavení satelitů( křoví),ož připomíná RVHP a roli SSSR,čili diktát a "držet hubu a krok".Vždytˇ zvolený president a ministryně zahraničí(nevýrazné osobností) jen dokresluje zájem hlavně Německa o hegemonii v EU.Nechci být totální skeptik,ale snad se nedožijem v budoucnu nového dělení Evropy za účasti Ruska.