V čem se lišila Klausova a Kalouskova chyba odhadu budoucího ekonomického vývoje
Dementi č. 39
Lidové noviny dne 16. prosince uvedly na první straně článek s nadpisem „Kalousek vyčetl Klausovi špatný rozpočet z roku ´97“ s dovětkem, že „Václav Klaus ztratil na české politické scéně dalšího spojence“. I když je na straně 13 Kalouskova odpověď na otázky LN daleko mírnější, přesto je třeba věc uvést na pravou míru.
V roce 1996, a to v průběhu celého roku, tedy i když se rozpočet na počátku léta schvaloval ve vládě, i na konci podzimu, kdy se rozpočet projednával v parlamentu, česká ekonomika evidentně rostla a také ve světě nebyl sebemenší náznak jakéhokoli krizového vývoje. V té chvíli jsme skutečně sestavovali rozpočet na rok 1997 s předpokladem růstu HDP ve výši 5,3% (jak správně říká M. Kalousek). O jakémkoli zpomalení ekonomického růstu či dokonce možnosti ekonomického poklesu se nikdo ani slovem nezmínil – ani v politických diskusích, ani v odborném tisku, ani u nás, ani v zahraničí. (Z dnešního pohledu je však zřejmé, že jsme nedocenili červnový radikální krok Tošovského centrální banky, která začala ekonomiku brzdit – bez jakékoli konzultace s tehdejší vládou. S obvyklým časovým zpožděním tento krok, který – jak se ukázalo – měl evidentní politický záměr, vedl k zabrzdění ekonomiky v následujícím roce.)
Problém jsme začali tušit, když přišla v prvních únorových dnech roku 1997 data o státním rozpočtu za leden 1997, ve kterém došlo k prudkému poklesu příjmů státního rozpočtu. V lednu se však udály dvě mimořádné věci – neobvyklý mráz trvající více než týden, kdy zamrzly vlaky s uhlím před našimi elektrárnami, a stávka železničářů. Proto jsme čekali na další data, alespoň za únor. Pak už jsme začali tušit, že je zle, a hned v březnu jsme vytvořili tzv. první balíček škrtů ve státním rozpočtu. Když poté ekonomický vývoj takto pokračoval, v květnu jsme udělali balíček druhý.
Příprava rozpočtu na rok 2009 byla úplně jiná. V roce 2008 naplno propukla hluboká celosvětová finanční a ekonomická krize a všichni jsme věděli, že se nám nemůže vyhnout. V celém světě se dělaly „záchranné balíčky“ a je třeba jen pochválit Topolánkovu vládu s Kalouskem jako ministrem financí, že něco takového neudělala. I u nás začala ekonomika rychle zpomalovat svůj růst a už v druhé polovině roku bylo jasné, že je původně připravený rozpočet na rok 2009 postaven na zcela nerealistických číslech (růst HDP o 4,8%) a že musí vést k velkému deficitu rozpočtu, což se také stalo. Svým způsobem byl jistý fiskální impuls skryt v tomto nepřiznaném deficitu.
Jednou věcí je politická hra ve velmi labilní situaci se nacházející vlády M. Topolánka v závěru roku 2008, kdy po prohraných krajských volbách výrazně posílili sociální demokraté a začali se v parlamentu chovat daleko sebevědoměji. Toto teď hodnotit nechci. Dovedu si představit, že vláda preferovala zachování – v té chvíli už určitě nevětšinové – vlády před přesností odhadu výsledku budoucího státního rozpočtu. A protože jsem neměl sebemenší zájem pozici vlády dále zhoršovat, rozpočtová čísla jsem nekomentoval. Je však jasné, že každý v té době věděl, že jsou to čísla špatná, a věděl to jistě i Miroslav Kalousek. Nekritizuji ho za to, že tehdy nezbořil vládu nějakým svým výrokem ve sněmovně při projednávání rozpočtu, že je postaven na špatných číslech. Kritizuji ho za to, že teď říká, že těm svým tehdejším číslům věřil.
Václav Klaus, Lidové noviny, 17. prosince 2009