Víte, že státy EU dluží celkem sedm tisíc miliard eur?
Opět téma a můj pohled na hraně, který nejde s hlavním proudem. Sociální stát. Modla novodobé Evropy v pojetí EU. Co to znamená a kam to vede? Dluhy a zase jenom dluhy. A spousta oblbujících řečí kolem.
Jako sociální stát je označován stát, který usiluje o zajištění blahobytu, přesněji podmínek „slušného žití pro své občany“. O vhodném českém termínu nepanuje shoda. Sousloví sociální stát má pro některé pejorativní zabarvení. Proto se užívají různá alternativní označení, jako např. stát blahobytu, stát veřejných sociálních služeb, asistenční stát. Žádný z nich se ale všeobecně neujal. Ojediněle se objevují i termíny stát sociálního zabezpečení, stát sociálních práv či sociální kapitalismus, apod. Tolik se dozvíte z učených knih. Já tvrdím, že sociální stát se svým současným pojetím podílí na osobnostní degeneraci jedince, ale i společnosti a nakonec sebe samotného.
Mám rád Le Corbusiera a jeho přímost a tah na branku v architektuře. A architektura, jak známo, je v přeneseném slova smyslu v podstatě stavebním kamenem řady oborů. Dobrý „dům“, který má „vydržet“, postavíte jen na pevných „základech“. V ekonomice to platí dvojnásob. A Le Corbusier říkával: „Jsem samouk a jsem zvědavý. Nemám žádnou školu, nemusel jsem se tudíž pracně odnaučovat to, co bych se v ní učil. Nechci se míchat mezi akademiky, neboť člověk nesmí myslet akademicky. Jedinou mou školou je neustálé pozorování přírody a věcí kolem nás.“ A tak se místo učených definic koukám na sociální stát selským rozumem. A ten mi velí – sociální stát tak, jak je prosazován v EU, je děsivou cestou do pekel, kterou pomalu s ledovým klidem dláždíme všem budoucím generacím.
Málokdo si dá tu práci, aby kromě veskrze pozitivních zpráv v médiích, kterými jsme krmeni, našel opravdovou skutečnost. A jaká je?
Toto je SKUTEČNÉ hospodaření v EU - národní rozpočty všech států v poměru k HDP.
Pro ty, co se tím nechtějí prokousávat: Země eurozóny už mají veřejný dluh více než sedm tisíc miliard eur a příští rok budou veškeré jejich vládní závazky činit téměř devadesát procent jejich ročního HDP… Ano, 7.000.000.000.000,- eur (to je přes 180.000.000.000.000,- Kč)
Ze statistik nejrozvinutějších zemí světa OECD vyplývá, že jediná evropská země, která bude příští rok hospodařit se ziskem, a tak si nebude muset půjčovat, je Norsko (a to jen díky tomu, že těží ropu a zisky z jejího prodeje ukládá do obřího ropného fondu, jímž financuje své fungování).
Nechme už toho lhaní. Pravda je prostě taková, že sociální stát je příliš drahý, aparát sociálního státu je těžkopádný, pracuje neefektivně a netransparentně, je nespravedlivý a zvýhodňuje určité vrstvy společnosti. To všechno, společně s pocitem „on se o mě stát postará“ je podle mě bohužel základem postupné degenerace jedinců a tím ve finále i státu samotného. A cesta ven? Na co nemám, to si nekoupím. Nepůjčím si víc, než jsem schopen splácet. A zejména nejím ze sousedovy lednice. Ta je prostě jeho, on si vydělal na její obsah. Jenže to bychom nesměli volit "Bos primigenius", zvyklé na takové chování. Nic není zadarmo. Ani zdravotní péče, ani autobusy ve Středočeském kraji. To vám jen zapoměli před vhozením oranžových a rudých lístků do urny říct, že místo příjemce služby to platíme všichni - i ti co to nechtěj.
Peacock definoval sociální stát takto: „Skutečným účelem sociálního státu je naučit lidi, jak si počínat bez něho.“ Obávám se, že ve své definici fatálně spletl. Domnívám se, že „skutečným účelem sociálního státu je naučit lidi, jak si na něj zvyknout“. Lid se pak daleko lépe ovládá.
Levice v EU se chce vypořádávat s kapitalismem a přitom každý rok dělá systematicky kroky k tomu, aby jednoho dne celá slavná EU patřila několika málo finančním skupinám. Protože jestli si někdo myslí, že po nás ty sociální státní dluhy (z kapitalistických peněz) nebudou jednou chtít, je to blázen. V horším případě vychcaný manipulátor, který by zasloužil, kvůli budoucím pokolením, postavit je zdi.
Na tomto se nechci podílet. Chci z EU dřív, než bude pozdě.
František Matějka je členem Republikového výboru Svobodných
(publikováno na http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz)