Námitky proti muslimům a homosexuálům budou v EU nezákonné
Pokud vše půjde podle plánu, bude mít brzy všech 27 států EU společnou právní úpravu šíření nenávisti, podle které bude neschvalování muslimských činů nebo homosexuálního životního stylu trestným činem. Evropské křesťanské církve se snaží zastavit plán politického establishmentu, ale není jasné, zda se jim to podaří.
V dubnu schválil evropský parlament nařízení o rovném zacházení. Nařízení je názvem pro evropský zákon. Protože evropské nařízení má vyšší právní sílu než národní zákony, musí mít schválení rady ministrů před tím, než začne platit. Příští měsíc (v listopadu – pozn. překl.) rada rozhodne, zda bude schválen společný antidiskriminační zákon pro všech 27 členů. Definice diskriminačního obtěžování, kterou uvádí nařízení, je tak široká, že každá námitka proti muslimům nebo homosexuálům bude považována za nezákonnou.
2. dubna schválil evropský parlament „nařízení o provádění zásady o stejném zacházení s osobami bez ohledu na náboženství nebo víru, postižení, věku nebo sexuální orientaci“ poměrem hlasů 363 ku 226. Nařízení bude působit v oblasti sociální pomoci, zdravotní péče, sociálních dávek, přístupu ke vzdělání, zboží a službám včetně ubytování. Američtí občané a společnosti působící v Evropě budou muset nařízení také dodržovat.
Původním záměrem bylo nařízením o rovném zacházení posloužit postiženým při přístupu ke zbožím a službám včetně ubytování, aktivističtí politici směrnici rozšířili i na diskriminaci na základě náboženství, věku a sexuální orientace. Podle nařízení je obtěžování – definované jako chování „se záměrem nebo účinkem narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, degradujícího, ponižujícího nebo urážejícího prostředí“ – je považováno za diskriminaci.
Vágní definice obtěžování obsažená v nařízení umožňuje obvinit někoho z diskriminace pouze na základě toho, že domněle podle něčího vnímání vytvořil „urážlivé prostředí“. Definice je tak široká, že každý, kdo se cítí zastrašen nebo uražen může snadno žalovat toho, koho považuje za odpovědného. Nařízení navíc přenáší důkazní břemeno na obviněného, který musí dokázat opak, tedy to, že nevytvořil prostředí zastrašující nebo urážející žalobce. Pokud se to obviněnému nepodaří, hrozí mu nespecifikovaná platba odškodnění za „obtěžování“.
Evropský tisk většinou zůstal zticha, ale křesťanská společenství mají velké obavy. Minulé září Mons. Andrew Summersgill vydal prohlášení jménem katolických biskupů Anglie, Walesu a Skotska, ve kterém odmítl nařízení, protože přinutí lidi a organizace jednat proti jejich víře. „Homosexuální skupiny prosazující manželství osob stejného pohlaví mohou prohlásit, že se cítí uraženi postojem katolické církve a jejím morálním učením ohledně svatby. Ateista se může cítit uražen vystavením náboženských obrazů jakéhokoliv druhu v galerii a muslim se může cítit uražen kvůli jakémukoliv zobrazení lidského těla“, říká Mons. Summersgill.
„Pokud bude v Evropě poskytována služba (například pronájem pokoje) nebo nabízeno zboží (například kniha), budou muset podniky a jejich zaměstnanci je budou muset poskytnout nebo riskovat žalobu bez ohledu na to, že tak usnadňují sexuální praxi proti jejich přesvědčení nebo pomáhají propagovat jiné náboženství“, říkají právní experti britské organizace Křesťané obávající se o náš národ (CCON) a Křesťanského právního centra. Organizátoři křesťanské konference budou muset například podle zákona poskytovat dvoulůžkové pokoje homosexuálním a nesezdaným párům, stejně jako normálně sezdaným.
Nařízení je teď upravováno Švédskem, které předsedá EU v druhém pololetí 2009, konečné hlasování bude nejspíš v listopadu. Aktivističtí politici se pokouší rozšířit směrnici tak, aby pokrývala i předpokládanou diskriminaci a obtěžování. Země, kde má katolická církev stále silnou pozici, například Malta a Polsko, mají proti těmto pokusům námitky. Protože nařízení potřebuje jednomyslné schválení všech 27 členů, není jasné, jak daleko dojde finální verze.
Přesto je téměř úplné mlčení evropských médií a veřejnosti k takto zásadní otázce znepokojivý. Evropa riskuje ztrátu základních svobod, jako svobody projevu a svobody názoru, a nevypadá připravena zachovat a bránit tyto svobody. Nedostatek zájmu Evropanů o legislativu tvořenou na nadnárodní úrovni možná vysvětluje nezájem o tuto záležitost.
Ten samý problém, nedostatek zájmu evropského a možná i amerického veřejného mínění, je zjevný v případě pololegálních iniciativ na úrovni OSN. 2. října Rada pro lidská práva OSN schválila rezoluci o svobodě slova, společně prosazenou USA a Egyptem, která kritizuje „negativní rasové a náboženské stereotypy“. Američtí diplomaté říkají, že spoluprosazení rezoluce bylo součástí snahy „přiblížit se muslimským státům. Rezoluce byla přijata jednomyslně, s podporou všech západních národů. Přestože rezoluce nemá žádný okamžitý právní efekt, dává radikálním muslimům argumenty, až budou mít pocit, že se s dogmaty islámu nezachází s respektem kvůli vytvoření něčeho, co nazývají „urážlivé prostředí“.
Moje poznámka: směrnice by se dala využít přesně opačně, než byla zamýšlena. Obtěžují vás nebo zastrašují muslimové? Podejte žalobu! Pár nudících se právníků v důchodu, co s tím pomůžou, se jistě najde. Vzhledem k tomu, že evropská soudní praxe se de facto řídí precedenty (jinak se s tím legislativním bordelem opravdu poprat nedá), mohlo by toto jednání mít naději na úspěch při šikovném podání. Lidé s právním vzděláním ochotní pomoci, hlaste se redakci ;)
překlad Červená karkulka
www.eurabia.cz