Proč vám nepřeji „bohatého Ježíška“
Tak veselé vánoce a bohatého Ježíška! To přání všichni známe, buď těmito slovy přejeme druhým, nebo oni nám. Přejí tak i mnozí učitelé dětem ve škole, neboť se domnívají, že alfou a omegou vánočních svátků jsou dary, jež děti naleznou pod stromečkem.
Mějte mne za nelidu nebo pitomce, ale já sobě ani vám bohatého Ježíška nepřeji. Ale abyste mi špatně nerozuměli – vůbec nic nemám proti vánočnímu obdarovávání rodičů, dětí, prarodičů, strýců a tet, jakož i všech přátel i nepřátel. Ale všeho s mírou! A s vědomím, že naše darování je jen nedokonalým odleskem 
štědrosti, s níž nás této noci obdarovává Bůh. Přichází jako náš Vykupitel, toužebně očekávaný vyvoleným židovským národem. Není od věci již o Vánocích rozjímat o tom, že ten samý v jesličkách ležící Ježíšek bude za třiatřicet let trpět za naše hříchy nelítostným bičováním, trním korunováním a potupným ukřižováním. Ostatně ani liturgie vánočního oktávu nepřebývá u jesliček příliš dlouho. Jen co dokončíme rozjímání sladkých tajemství štědrovečerní noci, přichází památka prvomučedníka sv. Štěpána, připomínka Herodova pogromu v Betlémě, pokusu o usmrcení sv. Jana či mučednické smrti sv. Tomáše Becketa. Inu, něžné betlémské jesličky a kříž Golgoty patří nerozlučně k sobě.
Boží štědrost nemá světské parametry, neboť se projevila zcela mimo zář reflektorů tohoto světa. Proto první Vánoce v tomto slzavém údolí radostně slavili jen „chudí duchem“. Jediní, kdo té noci Spasitele vítají, jsou spolu s Josefem a Marií chudí pastýři. Kristovo slavné narození, příchod Krále králů, neprovázejí ohňostroj a salvy z děl, Bůh se stal člověkem bez povšimnutí lidu i jeho pozemských vládců, v naprosté chudobě, pokoře a skromnosti. Jaký kontrast proti „svátkům hojnosti“, symbolizovanými tunami hraček a spotřebního zboží, vyrobených čínskými otroky systému, v němž našly kapitalismus s komunismem své pokojné modus vivendi.
Duch prvních Vánoc by se proto měl promítnout i do našich štědrých večerů. Nelze přitom vyloučit, že to vzhledem k dopadům globální hospodářské krize bude zprvu nedobrovolné. Proč se však o důsledcích hospodářského úpadku také jednou nezamyslet pozitivně? Každá krize je určitým rozcestím, na kterém je třeba hledat tu správnou cestu k cíli. Přestanou-li být Vánoce jen blízkou příležitostí k vytváření lichvou zatížených dluhů, a stanou se časem, kdy se spíše než zbožím budeme obdarovávat otevřeností srdce pro druhé i jinými projevy blíženské lásky a obětavosti, jistě nám to pomůže po dobu nehojnosti žít důstojně a se ctí.
Skutečně bohatý je totiž jen ten, kdo nelpí na dobrech tohoto světa. Radujme se z nich, ale užívejme je jen do té míry, do které nám dovolí zůstávat „chudí duchem“. Jen tak nám jednou Ježíšek bohatě nadělí, jen tak budeme mít život v hojnosti.
Všem čtenářům tohoto blogu přeji požehnané a pokojné Vánoce.