Klaus: S EU to je ještě beznadějnější, než jsem si myslel
Prezident republiky václav Klaus v televizi Prima
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Pojďme k dalším zahraničně politickým událostem. Česká republika, už jsme o tom mluvili prvního půlroku, předsedala Evropské radě. Je to věc, která nějakým způsobem třeba poupravila váš názor na Evropskou unii?
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak nechtějte ode mne, abych sváteční den jako útočil na Evropskou unii.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Čekám, že se k ní přátelsky vyjádříte v tom případě.
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
No, přátelsky se k ní vyjádřím. Já jsem také přece jen i při tom předsednictví měl celou řadu funkcí a pravomocí a já jsem mimo jiné předseda asi šest nebo sedm summitu Evropské unie s hlavami států velkých zemí světa. Takže jsem seděl a vedle mě seděl pan Barroso na jedné straně, a pan Solana na straně druhé a jednali jsme tu s Japonskem, tu s Čínou, tu s Ruskem, tu s pěti dalšími zeměmi. A takže já jsem pod pokličku docela měl šanci se podívat a můj jeden jediný závěr je, že jsem si předtím myslel, že už o té Evropské unii vím všechno a že už mě nemůže absolutně nic překvapit a tak dále. Já myslím, že tato zkušenost mi říká, že to je ještě beznadějnější, než jsem si snad i předtím myslíval. To jsem se naučil a to jsem se poučil. Protože ono to je trošku hra a to je smutné.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Vy jste v listopadu přesto podepsal takzvanou Lisabonskou smlouvu. Jaké jste přitom měl pocity?
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
To je asi stejný jako jestli se raduji nebo neraduji, jak vy říkáte, z krachu kodaňské konference. S Lisabonskou smlouvu bylo naprosto evidentní, že není síla, která by ji v tuhle tu chvíli zastavila. Kdyby nás bylo o kousek víc, než jeden prezident, tak myslím, že by bylo možné něco udělat. Ale ten jeden prezident už by to nezpůsobil, nezpůsobil to zastavení. Já tu Lisabonskou smlouvu považuji za další krok Evropské unie směrem nežádoucím, nesprávným, nedemokratickým, omezujícím naší svobodu a omezujícím demokracii v Evropě, dávajícím obrovskou moc do ruky byrokratů a úředníků sedících v Bruselu a na ně napojené tisíce lidí v jednotlivých dvaceti sedmi členských evropských zemích. To tedy jako určitě tak cítím a vidím, ale neměl jsem, snažil jsem se několik let to přibrzdit ten vlak. Ale v této chvíli už to nešlo. Na druhé straně platí to, že zase není všem dnům konec. Ono určitě někdo zase mezi těmi hlavními eurokraty už zase přemýšlí, co ještě v té Lisabonské smlouvě chybělo a co je třeba posunout ještě dál, co zase brání, aby se šlo tam, jak někteří tito lidé chtějí. Spousta lidí je s tím nespokojeno přeci, myslím z těch fanatických eurokratů. Takže bude další smlouva, bude další boj o ní.
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Není právě tohle to největším problém Evropské unie, že se zabývá sama sebou svým vnitřním chodem, institucemi a vlastně neřeší to, co asi trápí takzvaně běžné Evropany.
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak já nevím, čemu říkáte: Evropská unie že se zabývá. Chceme říci, že exponenti Evropské unie se zabývají nepřetržitě jednou jedinou věcí - posilováním svých pravomocí. A tito lidé se zabývají tím, ale Evropská unie je také 27 států s tolika stamiliony obyvatel a já myslím, že ti se tím nezabývají. Já vždycky říkám, že mě stále nonstop, i když už bych měl být zkušený, deprimuje to, jak člověk sedí na nějakém takovém tom významném evropském zasedání, a teď sedí těch 27 potentátů kolem stolu a jak a každou chvíli vstávají, berou si mobilní telefony a volají domů, protože doma se něco stalo, tady se přihodilo politicky tohle, ekonomicky ono, neštěstí tohle. A jak v podstatě už strašlivě koukají na hodinky, že už se musí odjíždět, odlétat zpátky a není možné ten summit prodloužit ještě o tři hodiny a podobně. Neboli nebere se to dostatečně vážně a to dává obrovský prostor těm, kteří v tom Bruselu zůstávají, kteří necestují z toho summitu zpátky domů a ti si vymýšlí nové a nové lisabonské smlouvy, ona už jich byla celá řádka, aby těch pravomocí oni tam měli co nejvíce, aby to dojíždění těch politiků z těch 27 zemí už bylo méně a méně důležité. V tom je základní tragédie toho všeho.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Bilanci zahraničních událostí loňského roku začneme kodaňským sumitem o změnách klimatu.
redaktor
--------------------
Dva týdny poutal obří summit v Kodani pozornost světových médií. Bombastická konference, velkolepé plány, cílem bylo dohodnout se na tom, že svět sníží emise skleníkových plynů do roku 2050 na polovinu a podstatně tak zbrzdí globální oteplování a výsledek? Velmi obecná dohoda Spojených států s největšími rozvojovými zeměmi o tom, že udrží oteplování pod hranicí dvou stupňů Celsia za sto let. Jak? To už dohoda přesně neříká. Hlavní problém je ale v tom, že ji vlastně nikdo nemusí dodržovat. Není totiž právně závazná.
Ian FRY, delegát Tuvalu
--------------------
S lítostí oznamuji, že Tuval nemůže tuto dohodu uznat.
redaktor
--------------------
Většina států už odmítla dohodu přijmout. Pouze ji takzvaně vzala na vědomí. Hlavní rozpor kodaňského summitu neshodu mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi o tom, kdo má více snížit emise skleníkových plynů se nepodařilo překonat.
Erich PICA, předseda, Přátelé Země
--------------------
Podle mě je to jenom zástěrka pro Obamovu administrativu, aby si zachovali tvář, aby se mohli vrátit domů a říct: Něčeho jsme přeci jen dosáhli.
redaktor
--------------------
Ještě je tu ale skupina kritiků, kteří nekritizují závěry summitu, ale fakt, že se vůbec konal. Podle takzvaných klima skeptiků je globální oteplování součástí přirozeného fungování planety a člověk na ni nemá vliv. Nemůže ho tedy ani zpomalit, natož mu zabránit.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Pane prezidente, předpokládám, že z vašeho pohledu ten faktický krach klimatického summitu žádná tragédie není?
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak pro mě to žádná tragédie není. Protože, je-li neproblém, a já myslím, že žádné globální oteplování lidmi způsobené není realitou, tak také nemůže být ani žádné řešení toho neproblému. Tak já nejsem v tomto smyslu překvapen. Na druhé straně já to nepovažuji za žádné vítězství, ze kterého bych se radoval, protože prostě ten vlak těch Al Gore a všech dalších invarmentalistických fanatiků, ten se prostě rozjel a nastupují do něj prostě další a další lidé a on pořád zrychluje a zrychluje. Ta kodaňská konference ho v žádném případě nezastaví. Takže já to jako žádné vítězství nevidím, ale zaujalo mě teď v té vaší kratičké reportáži, že to číslo jedno, které tam zaznělo a ty dva stupně Celsia. Já jsem si o Vánocích četl jeden takový velmi dlouhý složitý německý článek na tohle to téma. Ten jeho autor, známý klimatolog, se strašně zamýšlí nad tím, kde se vzala ta dvě procenta. A hledá, kdo je prvně kdy vyslovil a jestli to má nějaký politický základ nebo jestli to má vědecký základ. On říká: Ne, to jeden ekonom, kterého já shodou okolností znám a často cituji, jednou v roce 1994 řekl: No, tak zkusme si simulovat, co by se stalo, kdyby se zvýšila teplota za těch 100 let o 2 stupně Celsia. A tenhle ten známý klimatolog říká naprosto průkazně, že od té doby to číslo zůstalo, že nemá sebemenší klimatologický základ a že klimatologové se k němu vůbec nevyjadřují a říkají: No to si vymysleli politikové. A politikové zase si myslí, že to přišlo z nějaké té klimatologické vědy. Takže to je naprosto nahodilé číslo. Ale to všechno dokazuje, jak je to pofidérní věc.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Vy se k té teorii klimatických změn způsobených člověkem vyjadřujete velice často, asi částečně i proto, že se vás na to pořád někdo ptá, včetně nás novinářů. Přesto je to téma pro vzdělání ekonoma?
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak za prvé téma takzvaného globálního oteplování klimatických změn a co s tím má lidstvo dělat a způsobuje-li to lidstvo, to není na výsost úzce scientistní téma z oboru fyziky, chemie, biologie, geologie, pedologie a já nevím čeho všeho. V tomto smyslu je to velmi obecná disciplína. Není nikdo, kdo by byl odborníkem na global warming, na globální oteplování. To je mystifikace, žádná taková věda neexistuje. Takže přispívají k tomu příslušníci mnoha vědních oborů a v tomto smyslu to co dělají k tomu ekonomové, je neméně závažné a neméně důležité. Druhá věc je, že být zástupcem kterékoliv z těchto věd, chtěl jsem říci vět, ale ono by to znělo jako věta, věd znamená, že oni vědci všech těchto oborů používají de facto stejné modely, stejné počítačové modely, stejné simulace, neboli v tomto smyslu takovým klimatologickým modelům o stovkách tisících rovnic ekonomové koncepčně rozumí, protože oni používají stejné modely, které jsou založeny na stejných principech. Takže v tomto smyslu se tyto vědní disciplíny víceméně takto doplňují.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Čím si vysvětlujete, že ten hlas ekonomů zrovna v téhle oblasti není tak silně slyšet? Protože člověk by čekal, pokud je nějaké opatření, spočítám náklady na jeho řešení, a porovnám je s náklady na jiné řešení, já mám pocit, že tohle je hlas, že zas tak často nezní.
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
No,tak teď jestli jste použil slovo náklady, tak jste ekonom?
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Já se k tomu přiznávám, pane prezidente, ale nerad bych to říkal opakovaně nahlas, aby mě nepodezírali z toho, že se posmívám klimatologům.
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Ale podívejte, ekonomové mého typu říkají: Prosím vás, vraťme tuhle tu klimatologickou a klimatickou a oteplovací diskusi do standardní terminologie - náklady, výnosy, co to přináší, co to vyžaduje za náklady a tak dále. To je naše nepřetržité volání a také spousta ekonomů, kteří toto dělají, takže já znám časopisy, kde se publikuje jedna analýza za druhou, na kolik ty odhady jsou správné, nejsou správné, kolik nás to bude stát a tak dále. Ale všimněte si, že toto Al Gorové a všichni naši pánové, Bursíkové a podobní a Dusíkové dneska, rezolutně odmítají. Oni říkají: Nesvádějte to vy ekonomové na tradiční analýzu nákladů a výnosů. To nám utíkáte. Ano, to jim utíkáme. Oni si vymysleli jinou věc: Ne, my nechceme žádnou analýzu nákladů a výnosů. My chceme takzvaný princip předběžné opatrnosti, terminus tecnicus, který v žádné vědě neexistuje. Není ničím definován. Ale princip předběžné opatrnosti říká: I když nevíme, co všechno bude, i když nevíme, kolik to bude stát, co když teď spadne tadyhle ten strop, co všechno máme dělat, aby se to nestalo. Oni uvažují v kategorii jakože, předpokládejme, že do sto let spadne tenhle ten strop, čili co máme dneska s budovou Pražského hradu dělat. A já myslím že to je naprosto falešný a nesmyslný přístup. Takže oni rezolutně odmítají přístup ekonomů, rezolutně.
Jan PUNČOCHÁŘ, moderátor
--------------------
Když jsem sledoval reakce na výsledky kodaňského summitu, tak mě mezi nimi zaujala reakce evropských průmyslníků, kteří vyjádřili zklamání nad tím, jak ten summit dopadl. To znamená, průmyslníci nerozumí ekonomice, anebo tam převládají jiné zájmy, které jsou pro ně v tu chvíli důležitější?
Václav KLAUS, prezident České republiky
--------------------
Tak, prosím vás, nemůžeme plést průmyslníka s ekonomem. To jsou, průmyslník má k ekonomovi stejně daleko jako k biologovi nebo k chemikovi. Průmyslník chce rozvíjet svůj podnik, docilovat maximální zisk, získat co nejvíce státních podpor, subvencí, dotací. A nalézt na trhu skulinku, kde se uplatní se svým výrobkem, to s ekonomií nemá vlastně nic společného. To si lidi strašně pletou. A průmyslníci žijou ve světě, že je krize a hledají nové výrobky a najednou jim stát nabízí: Když budete dělat zelené technologie, my vám budeme platit obrovské subvence a dotace, no to by ti průmyslníci byli hloupí, kdyby něco takového neakceptovali. Tak ano, to jsou, ti se stali velkými podporovateli Al Gore a podobných. To je neštěstí, ale je to pravda.
Prima TV 27. 12. 2009