Václav Klaus: Kde začíná zítřek
Kde začíná zítřek - zní titul nové knihy Václava Klause, která vyšla několik dnů před dvacátým výročím 17. listopadu 1989. Na první pohled není zřejmé, jde-li o otázku či konstatování. A právě v této záměrné autorově nejednoznačnosti vidím klíč ke čtení a porozumění tomuto zajímavému textu.
Pád komunismu
„V celé této knize jde spíše o koncepční stránku věci, než o jmény a událostmi,vycpávanou’ deskripci skutečného vývoje naší země,“ říká na jednom místě Václav Klaus - a je tomu opravdu tak.
Najdeme jen málo míst, která by bylo možné prvoplánově mediálně uchopit jako „senzační“ či „denuncující“ postavy či události dávnějších, nedávných či současných dějů. To ovšem neznamená, že se to nebude dít, že nebudeme svědky účelového vytrhávání pasáží a jejich mediálních interpretací či spíše misinterpretací. Není totiž nejmenší důvod si myslet, že Klausovi političtí protivníci - ať již jsou v médiích, reálné politice či mimo ni - by náhle změnili taktiku, navzdory tomu, že je neúčinná celých posledních dvacet let. I o tom je ostatně - explicitně i implicitně - tato kniha. Existuje proti tomu jediný recept -knihu si prostě přečíst.
Jedním z motivů, na nějž bude v tomto smyslu zcela jistě upřena obzvláštní mediální pozornost, je Klausova koncepce „havlismu“. Bylo by také zcela absurdní, aby v tomto široce založeném textu, který je spíše analytický než memoárový, autor z jakýchkoli důvodů vynechal téma, které symbolizuje hlavní ideový spor o interpretaci minulosti, o naši současnost a koneckonců také o zamyšlení nad budoucností.
Kniha se totiž navzdory obvyklé klausovské stručnosti klene v rozsáhlém záběru: od analytického hodnocení některých podstatných rysů komunistického režimu (první část), přes zlom v roce 1989 a následnou transformaci z komunismu v parlamentní demokracii (druhá část) k naší současnosti především z hledisek politického a ekonomického systému či realitou evropského integračního úsilí (třetí část), až k „neprognostickým“ úvahám „kudy to asi půjde dál“ (čtvrtá část).
Kontinuita a diskontinuita
Poměrně ojedinělá metoda, kterou autor používá kromě jiného k verifikaci svých dlouhodobých názorů, jsou „dokumentární“ vsuvky textů, nebo jejich částí, jimiž v různých etapách našeho polistopadového směřování glosoval či analyzoval konkrétní jevy, témata či události. Tím současně nepřímo komentuje sám sebe a dává příležitost k daleko ucelenějšímu pohledu a vhledu do svého myšlení, uvažování a činění.
Kde začíná zítřek je zvláštní text, který není snadné zařadit jak žánrově tak obsahově. Nejde o klasickou knihu vzpomínek, není však ani „suchou“ analytickou studií, ač některé části k ní tendují. V tomto smyslu je například mimořádně originální a nové srovnávání hypotetického a reálného modelu komunismu (HM vs. RM), kterým se v této podobě u nás zatím nikdo - pokud vím - nezabýval, ačkoli jde dost možná o vůbec nejpodstatnější „měřitelné“ srovnání podstatných znaků a projevů naší „předvčerejší“ minulosti.
Kontinuita a diskontinuita je nepochybně jednou z klíčových odpovědí na otázku-neotázku Kde začíná zítřek. Právě v deskripci a analýze, v nekončícím souboji a polemice o interpretaci různých minulostí naší současnosti spatřuje Václav Klaus zárodky budoucnosti. Jaká podle autora bude? To ponechám na posouzení čtenářům. Je totiž nebezpečí, že bych se interpretací svých závěrů, k nimž jsem nad tímto textem dospěl, dopustil nechvalně proslulé nectnosti recenzentů-aktivistů: návodu, co si myslet. A to si tato nejednoznačná a cenná publikace rozhodně nezaslouží. Je totiž určena těm, kdo chtějí, umějí a tedy mohou myslet z vlastní hlavy.
***
Z předmluvy ke knize Kde začíná zítřek „Troufám si tvrdit, že jsem se v celé polistopadové době prezentoval dostatečně konzistentními postoji a názory (jakkoli byly zkreslovány a karikovány až k nemožnosti) a že existovala a existuje jednota mých postojů, činů a názorů. Přesto měly tyto názory vždy svou dobovou podmíněnost a souvislost. Na poslední dvacetiletí se nemohu dívat jako nezúčastněný pozorovatel. Tím jsem určitě nebyl. Příležitost, aby se analyticky uvažující ekonom stal přímou součástí zcela unikátního společenského procesu takového rozsahu, jaký jsme prožili my, je zcela mimořádná, a i to je důvodem tento prožitek a tuto zkušenost nenechat poztrácet v zapomnění. Nechci svou pozici deklarovat ex-ante, měla by vyplynout z textu, ale přesto chci říci, že základním rámcem (či - jak se občas říká - axiálním principem) mého uvažování je svoboda - čili úsilí o minimalizaci vměšování státu do života lidí - jako nejvyšší kritérium pro hodnocení minulosti, přítomnosti i budoucnosti našich životů, jako výchozí pohled na komunismus, transformaci, dnešek i budoucnost.“ Václav Klaus
O autorovi| Petr Hájek, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky
Newsletter CEP listopad 2009