Nová pětiletka EU pro oblast vnitra a justice
Evropská rada 11. prosince 2009 schválila Stockholmský program. Nejvyšší představitelé členských států EU v něm deklarují obecné priority a politické cíle pro oblast vnitra a justice na období 2010-2014 a vyzývají orgány Unie k přijetí příslušných opatření. Po programech z Tampere (2000-2004) a z Haagu (2005-2009) jde už o třetí podobnou „pětiletku".
Obsah tohoto velmi rozsáhlého dokumentu (s podtitulem „Otevřená a bezpečná Evropa, která slouží občanům a chrání je") není možné reprodukovat stručně. Raději se proto budu věnovat jeho základním rysům a poté vybraným konkrétním plánovaným opatřením.
1. První příznačnou vlastností Stockholmského programu je jeho všeobjímající zaměření. Neobsahuje, jak by se snad dalo očekávat, úzký výčet konkrétních prioritních opatření, která by měla Unie v rámci svého kompetenčního zmocnění rozvíjet. Namísto toho předpokládá využívání prakticky všech pravomocí EU v oblasti „prostoru svobody, bezpečnosti a práva". Tento pompézní pojem, který je už od Amsterodamské smlouvy (1997) označením zejména pro oblast vnitra a justice v rámci činností EU, je navíc v programu vykládán dosti zeširoka, takže zde narazíme na cíle související s rozvíjením občanství Unie, smluvním právem, regulací finančních trhů či zvládáním přírodních katastrof.
2. Program předpokládá všestrannou expanzi činnosti Unie. Naznačuje, že pravomoci EU v oblasti vnitra a justice, Lisabonskou smlouvou významně posílené, budou plně využívány. Výslovně uvádí, že „evropské orgány by měly (...) využívat všech příležitostí k posílení evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, které Lisabonská smlouva nabízí". Program vyzývá mimo mnoha jiných opatření k vytvoření společného azylového systému do roku 2012, k harmonizaci skutkových podstat některých trestných činů, k harmonizaci některých aspektů občanského soudního řízení, k posilování četných evropských agentur, jako je Eurojust či Frontex, či k ustavení „komplexní evropské politiky v oblasti migrace". Ke zvážení je zde případné zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, které umožňuje Lisabonská smlouva.
3. Stockholmský program je velmi dlouhý. V porovnání s Haagským programem je delší více než dvaapůlkrát, v porovnání s programem z Tampere dokonce více než čtyřiapůlkrát. Lecos to vypovídá o expanzi aktivit i ambic Unie.
4. Celý dokument je (odbobně jako mnoho jiných unijních programových dokumentů) výrazně patetický a frázovitý. Předznamenává to již zmíněný podtitul, dále nadpisy oddílů typu „Evropa jako ochránce", „Podpora práv občanů: Evropa práv", „Evropa jako prostor odpovědnosti, solidarity a partnerství v záležitostech migrace a azylu". V textu se dále dočteme např. následující: „Všechna budoucí opatření by měla být zaměřena na občany", „prioritou pro následující léta bude zaměřit pozornost na zájmy a potřeby občanů", „pojem evropské občanství musí nabýt hmatatelné a reálné podoby", „solidarity by mělo být dosaženo na základě širokého a vyváženého přístupu", „v globalizovaném světě nezná trestná činnost hranic" nebo „nesmíme oslabit naši bdělost vůči těmto zavrženíhodným zločincům" (míněno teroristům).
Z dlouhé řady konkrétních opatření, které Stockholmský program předpokládá, bych zmínil několik, které si zaslouží - vzhledem ke své citlivosti - pozornost a důkladné monitorování.
1. Evropská rada vyzývá k vytvoření komplexní strategie vnitřní bezpečnosti, která by měla být založena mj. na „jasném rozdělení úkolů mezi EU a členské státy, v němž se odráží společný pohled na současné výzvy," „solidaritě mezi členskými státy", „úvaze o proaktivním přístupu založeném na zpravodajských informacích", „potřebě horizontálního a průřezového přístupu umožňujícího řešit složité krize či přírodní katastrofy nebo katastrofy způsobené lidmi" či na „úzké spolupráci mezi agenturami EU, včetně dalšího zlepšení jejich výměny informací". Rozvíjení, monitorování a provádění strategie vnitřní bezpečnosti by se mělo stát jedním z hlavních úkolů Výboru pro vnitřní bezpečnost (COSI) zřízeného Lisabonskou smlouvou.
2. Evropská rada vyzývá Komisi, aby posoudila, zda je zapotřebí dalších návrhů, které by se vztahovaly na veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů namířených proti skupině osob, jež je vymezena na základě jiných kritérií než podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, například na základě společenského postavení nebo politického přesvědčení.
3. Evropská rada vyzývá Komisi, aby navrhla opatření k vytvoření systému EU pro jmennou evidenci cestujících pro účely prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických trestných činů a závažné trestné činnosti, které zajistí vysokou úroveň ochrany údajů.
4. Evropská rada vyzývá Komisi, aby prozkoumala, zda a jakým způsobem by orgány jednoho členského státu mohly urychleně získat informace od soukromých nebo veřejných subjektů jiného členského státu, aniž by se využila donucovací opatření nebo justiční orgány tohoto jiného státu.
5. Evropská rada konstatuje, že by se měla prosazovat faktická solidarita s členskými státy, které jsou vystaveny obzvláště velkým tlakům žadatelů o azyl. Za tímto účelem by se podle ní mělo pokračovat v analýze a rozvíjení mechanismů pro dobrovolné a koordinované sdílení odpovědnosti mezi členskými státy. Evropská rada naléhavě vyzývá členské státy ke vzájemné podpoře při budování dostatečné kapacity v rámci jejich vnitrostátních azylových systémů.
Stockholmský program je v provizorní podobě dostupný na stránkách švédského předsednictví.
Revue Politika 12/2009