Patrick J. Buchanan a konzervativní patriotismus v USA

Koncem devadesátých let minulého století se uvnitř republikánské strany v USA dominantně prosadil vliv tzv. neokonzervativců, reprezentovaných zejména postavou současného prezidenta George Bushe mladšího. V zhledem k tomu, že „neocons“ představují pouze soft verzi dřívější GOP¹ vyvolalo to silnou reakci křídla, které bylo zvyklé na předchozí větší vliv ve straně. Šlo o křídlo, zastoupené zejména – avšak nikoliv výhradně - paleokonzervativci kterému neokonzervativní vedení připadá příliš málo vlastenecké, zbytečně ústupné v morálně – kulturních otázkách a přehnaně intervencionistické v oblasti zahraniční politiky, které nedostatečně dbá na americké národní zájmy jako takové i na zájmy bílé střední třídy, která je v očích „staré pravice“ hlavní oporou americké republiky.

Zdaleka ne každý, kdo kritizuje neokonzervativce z těchto pozic však musí být nutně paleokonzervativcem. Kupříkladu republikán Arthur Schlesinger, který ve své knize Rozdělení Ameriky (Disuniting of America) kritizuje ústup od tradičních hodnot a vstřícné stanovisko Bushovy administrativy vůči imigrantům, mezi „paleocons“ nepatří.

Nejvýznamnější postavou starého konzervativního patriotismu je však bezpochyby politický komentátor, novinář a publicista Pat Buchanan, muž se zkušenostmi z nejvyšších politických kruhů, který má zásadní vliv na programatoriku a vlastní činnost staré pravice. V současné době jde o jediného paleokonzervativce známého za hranicemi USA, přičemž vliv jeho postavy na tento proud americké politiky je natolik zásadní, že nelze hovořit o uchopení tématu konzervativního patriotismu v USA bez podrobného seznámení s tímto člověkem.

Má práce si proto klade za cíl ukázat programatoriku, názory a myšlení největšího reprezentanta staré pravice na domácí i zahraničně politické otázky.

Patrick Joseph „Pat“ Buchanan se narodil roku 1938 na americkém Jihu jako jedno z devíti dětí Catherine Crumové a Williama Buchanana. Tato silně konzervativní a křesťanská rodina s irskými, skotskými a německými kořeny² vždy podporovala republikánskou stranu, Buchananův otec navíc obdivoval generála McArthura, senátora McCarthyho a španělského autoritáře Franca. Po maturitě na křesťanském gymnáziu Gonzaga odchází mladý Patrick studovat angličtinu a filozofii na Georgetownskou univerzitu a později získá i doktorát ze žurnalistiky na Columbijské univerzitě.

Od raného mladí se coby přesvědčený republikán zapojuje do politiky a ihned po ukončení studií dostává místo v listu St. Louis Globe Democrat. Roku 1966 si brilantního politického komentátora všímá viceprezidentský a později prezidentský kandidát Richard Nixon, který ho po svém zvolení přijímá do týmu poradců. Velmi brzy se však mezi nimi objevují rozpory neboť radikální antikomunista Buchanan nesouhlasí s prezidentovým vstřícným postojem k Číně. Od roku 1974 Buchanan pracuje jako poradce Geralda Forda, dalšího republikánského prezidenta, přičemž v této době je již velmi známým komentátorem a objevuje se v mnoha diskusích na obrazovkách celostátních televizí.

Po zvolení dalšího republikána, Ronalda Reagana, do prezidentského úřadu se Buchanan stává jeho „speechwritterem“ a hlavním poradcem pro komunikaci a styk s médii. V roce 1987 však musí úřad opustit, neboť veřejně podpoří nezákonný, avšak morálně ospravedlnitelný vývoz zbraní pro nikaragujské antikomunistické „contras“ „Lidé z Rady národní bezpečnosti byli patrioti, kteří milovali svou vlast a proto považovali za správné bojovat proti komunismu a připadlo jim nefér, že lidé, kteří chtěli bojovat a umírat za svobodu své země, zpočátku od Ameriky peníze a zbraně dostali, ale Amerika jim pak efektivní pomoc odepřela“ ³

Na Reagana však Buchanan nikdy nezanevřel a patří k jeho rozhodným zastáncům.

V republikánských primárkách 1992 se Buchanan dostal do druhého kola s Georgem Bushem st. zvítězit se mu podařilo pouze ve státě New Hampshire. Stejných výsledků (včetně úspěchu z New Hampshire) dosáhl i v primárkách roku 1996.

V současné době je Buchanan vydavatelem časopisu American conservative a vůdčí postavou instituce The American cause. Je autorem mnoha knih, z nichž všechny se staly v USA bestsellery, přičemž kniha Smrt Západu byla přeložena do mnoha jazyků (včetně češtiny –recenze viz: http://www.euportal.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=30)

Základní politicko společenské vize Pata Buchanana v americké politice

Buchanan bývá nejčastěji označován jako pravicově konzervativní vlastenec („right wing conservative patriot“), sám sebe vnímá coby tradičního konzervativce („traditional conservative“) čímž chápe starý konzervatismus padesátých let, jehož naprosto neoddělitelnou součástí, anebo snad i podstatou je americké vlastenectví podepřené rodinnými hodnotami a křesťanskou vírou. Současná republikánská strana se podle něj nachází v područí neokonzervativců, kteří vlastně nejsou žádnými konzervativci, neboť nesplňují jeho představy. Právě z tohoto důvodu na přelomu let 1999 a 2000 republikánskou stranu opustil a neúspěšně kandidoval na prezidentský post za Reform party, která mu nikdy nebyla příliš blízká. „Republikánské strany se zmocnili intervencionisté, toto není konzervativní hnutí, v němž jsem vyrůstal.“ ⁴ komentoval situaci v „rodné straně“

„Pate, ztrácíme zemi v níž jsme vyrostli.“ ⁵ Tímto povzdechem jednoho z amerických voličů začíná Buchananova nejznámější kniha Smrt Západu, která je zároveň nejlepším materiálem pro znázornění Buchananových politických vizí.

Ve Spojených státech se totiž – dle Buchananova tvrzení – vede kulturní válka mezi jejími obyvateli, která bude svým dopadem na americkou společnost stejně důležitá jako kdysi válka studená. Na jedné (z Buchananova pohledu správné) straně stojí většinou bílí Američané ze střední třídy (WASP – White anglosaxon protestants) , kteří jsou vlastenecky orientovaní, vyznávají tradiční morální i rodinné hodnoty a velmi často jsou věřícími křesťany, kteří si přejí zachování anglosaské Ameriky a odkazu otců zakladatelů.Proti nim se vynořuje fronta multikulturalistů, příslušníků menšin, homosexuálních aktivistů a liberálně levicových stoupenců Demokratické strany, kteří si přejí tradiční Ameriku rozvrátit a nahradit ji multikulturním slepencem bez hodnot. Buchanan k tomu m.j. dodává : „Miliony lidí se ve vlastní zemi začali cítit cizinci. Děsí se populární kultury…jež hlučně opěvuje hédonické hodnoty. Vidí mizet staré svátky a degradaci starých hrdinů. Vidí jak jsou umění a artefakty slavné minulosti odstraňovány z jejich muzeí a jak je nahrazují depresivní, ošklivé, abstraktní a antiamerické exponáty.Pozorují, jak knihy, které měli v lásce mizí ze škol…Kultura s níž vyrostli, umírá v zemi v níž vyrostli.“ ⁶

Toto je však pouze důsledek. Kde vidí Buchanan příčiny ? Spatřuje je zejména v učení čtyř neomarxistických filozofů Lukácse, Gramsciho, Adorna a Marcuse. Tito „chytřejší marxisté“ totiž pochopili, že útok na stát nevyšel, neboť lidé byli příliš spjati s jeho hodnotami a existencí, jakož i křesťanskou vírou, která byla ke komunismu tradičně nepřátelská. Zvolili proto jinou taktiku – rozhodli se zaútočit na jeho kořeny a na kulturu. Jejich proletariát už nesestával z dělnictva nýbrž z „vyděděnců“ tedy těch, kdo tyto hodnoty přímo odmítají.

Poprvé o sobě dali tito neomarxisté hlasitě vědět v revolučních šedesátých letech, kdy zahájili trpělivé podkopávání principů na nichž stojí západní národy. Jejich prvořadým úkolem bylo získat vliv tam, kde se formuje životní styl – tedy v médiích, školách a Hollywoodu. To se podle Buchanana v podstatě daří.

Faktem je, že zastoupení multikulturalistů, homosexuálních a genderových aktivistů nebo liberální levice je v amerických médiích opravdu v nepoměru s názory většiny.

Buchanan velmi citlivě vnímá jejich činnost ve školách, které jsou podle něj zamořovány bezbřehým liberalismem, militantním ateismem a permanentním ostouzením vlasteneckého cítění.

„Zavedli jsme v Americe státní školy…aby vytvářely dobré občany a vlastence, kteří budou chránit a hájit svou zemi. Tyto školy by měly vést děti směrem, který je bude učit milovat Ameriku.Pokud děti čtou životopisy, dějiny příběhy a básně…jež jim vyprávějí o slavné minulosti národa, vlastenectví se uchytí. S rostoucí láskou k vlasti se dostavuje i touha stát se navždy součástí tohoto národa a ochota obětovat se, dokonce i zemřít na jeho obranu.Stejně jako na obranu své rodiny.“ ⁷ doporučuje Buchanan, který tvrdí, že americké děti jsou ve školách cíleně „denacionalizovány“ a „depatriotizovány“ prominentními liberálními učiteli, kteří ztěžují život svým konzervativním kolegům.

Na tomto místě by bylo vhodné položit si otázku, jak a čím vlastně Buchanan definuje americký národ, tedy pojem, v němž se potenciálně skrývá definiční problém. Prvořadým bodem v Buchananově koncepci je anglosaský odkaz. Ameriku založili bílí anglosasští protestanti, kteří představují cosi jako „státní národ“ Jejich dějiny, jazyk, kultura, hrdinové a vnímání minulosti musí být závazné pro všechny, kdo se chtějí stát Američany. Buchanan uznává pozitivní funkci modelu „tavícího kotle“ který integroval převážně evropské přistěhovalce a vedl je k přejímání amerických hodnot, tvrdě však odmítá dnešní podobu imigrační politiky a také multikulturalismus, který považuje za přímý útok na anglosaské hodnoty a dědictví. ⁸ Pat Buchanan kritizuje Bushe za vstřícný přístup k hispánským imigrantům, on sám by nepustil do země více přistěhovalců než 250 000 ročně. Varuje před tím, aby se Amerika nestala „Mexamerikou“ a podporuje občanské milice, které hlídkují na americko mexické hranici. ⁹ Za nezbytné taktéž považuje, aby se v amerických školách učilo výhradně v anglickém jazyce. Zajímavým tématem je taktéž vymezení křesťanství vůči národu. Buchanan jakožto konstitucionalista – zjednodušeně řečeno striktní vykladač Ústavy – trvá na formulaci, že „Američané jsou jeden národ před Bohem“ a křesťanská víra (lhostejno zda katolická či protestantská) je tudíž neodmyslitelnou součástí identifikace s americkým národem. Z některých Buchananových článků lze dovozovat, že ateisté tedy nejsou těmi „pravými nezkaženými Američany“ Toto je však myšleno pouze v duchovně kulturním smyslu. Neexistuje jediná zmínka kdy by Buchanan pro tyto lidi prosazoval omezení práv a svobod. Na straně druhé Buchanan vždy uznával pouze rovnost před zákonem a Bohem, čímž pro něj rovnost končí. „Všechny životní styly si nejsou rovny“ ¹⁰ prohlásil několikrát. Tento konzervativní postulát však vyslovil již zakladatel politického konzervatismu Edmund Burke¹¹ a tudíž nechápu, co na něm spatřují Buchananovi kritici diskriminačního. Pokud jde o vstřícnou akci, tedy americkou obdobu pozitivní diskriminace, staví se Buchanan tvrdě proti, neboť ta diskriminuje zejména bílé muže, kteří se stávají obětmi nejrůznějších kvót. Buchananovu ideální představu uspořádání amerického státu stručně a výstižně popisuje Vít Štaif : „…aby základ USA tvořily v prvé řadě jednotlivé obce, potom až státy a federální úřady by zajišťovaly pouze nezbytně nutnou míru jejich provázanosti a tak by dostaly jen omezené pole působnosti – vlastně jen tam, kam by nedosahovaly síly samosprávy obcí a složek jednotlivých států.“ ¹²

Buchanan je rovněž známým zastáncem práva všech netrestaných způsobilých Američanů nosit zbraň, přičemž velmi podrážděně reaguje na případné federální i místní zákony, které toto právo omezují. O jeho podpoře národních gard, občanských milicí, minutemanů a bordermanů jsem se již zmiňoval.

Takto silně decentralizační přístup k pojetí formy státu vede Buchanana až k historizující obraně jižanské Konfederace z let 1860 – 1865, což jistě souvisí s tím, že konzervativní společnost jižanských patriotů je Buchananovi určitě v lecčem blízká svým hodnotovým zaměřením (úcta k tradici, půdě, předkům…). Buchanan proto nespatřuje základní problém americké občanské války v boji o zrušení otroctví, nýbrž v právu jižanského „Dixielandu“ dělat si věci po svém. Buchananovým hlavním hrdinou této války je tedy generál Lee, dlouhou dobu úspěšně vzdorující obrovské unionistické přesile, zatímco seveřanského generála Shermana, chápe jako uchvatitele, který obrátil Jih v popel a tím se de facto dopustil zločinu.

Tato Buchananova představa, společně s některými výše zmíněnými stanovisky je využívána jeho odpůrci, kteří ho čas od času obviňují z rasismu. Bohužel, ve své zaslepenosti nejsou schopni vidět co o něm prohlásila jeho dlouholetá spolupracovnice, černoška Ezola Fosterová : „Narodila jsem se jako černoška, navštěvovala jsem černé školy, včetně školy vysoké. Vyrůstala jsem na segregovaném Jihu v době Jima Crowa. Jestliže někdo pozná rasistu, jsem to já. A Pat Buchanan není žádný rasista.“ ¹³

Buchananovu základní ideu fungování společnosti dále rozvíjí jeho kolega a čelný americký paleokonzervativec Samuel Francis, který volá přímo po potřebě „nového nacionalismu v USA“. Podmiňuje ho však provedením konzervativní revoluce, kdy americká střední třída „ta nejzdravější část národa, bojující o zachování své identity na úrovni rodin, sousedských a místních komunit, farností, škol,sdružení občanských, odborových, ženských, mládežnických…zdola vytvoří pravicovou kontrakulturu a odebere levici nejdříve kulturní moc a …moc politickou pod heslem Amerika především !“ ¹⁴

Opírání se o střední třídu (tvořenou převážně WASPy) je tedy pro americký konzervativní patriotismus nebo, chcete – li „nový nacionalismus“ neodmyslitelné a typické.

Představa americké zahraniční politiky z pohledu konzervativního patriotismu

„Republika, nikoliv impérium“ tak se jmenuje Buchananova kniha z roku 1999, jejíž název výborně vystihuje paleokonzervativní představy o angažovanosti USA ve světě. Buchanan se hlásí k myšlenkám otců zakladatelů, zejména pak Thomase Jeffersona, o Americe jakožto izolované zemi, která by se neměla starat o dění v jiných státech, pokud nejsou přímo ohroženy její národní zájmy. Buchanan, stejně jako ostatní „noví nacionalisté“ připomíná „farwell adress“ (projev na rozloučenou) George Washingtona, který důrazně varoval Američany před angažovaností v evropských sporech.

I vstup USA do obou světových válek považuje Buchanan za velkou chybu americké zahraniční politiky. Ani jedna z nich totiž podle něj nepředstavovala pro Spojené státy bezprostřední ohrožení, k čemuž Buchanan neopomene dodat, že první světová válka umožnila vzestup Hitlera, druhá pak vzestup Stalina.

Je však sympatické, že i přes svou averzi k americké účasti ve světových válkách si Buchanan nesmírně váží amerických veteránů, kterým několikrát ve svých článcích „ vysekl poklonu.“ Stará pravice obecně pak americké angažovanosti využívá ke tvrzením, která líčí starý kontinent jako nevděčný, neboť byl Amerikou dvakrát zachráněn a přesto se v mnoha jeho zemích (zejména Německu a Francii) projevuje antiamerikanismus. Postoj staré pravice by se dal rovněž shrnout výrokem Johna Q. Adamse : „ Když někde nějaký národ bojuje za svobodu, Američané jsou s ním – ve svých sympatiích a modlitbách.“ ¹⁵

Jistou výjimku v Buchananově izolacionismu představuje studená válka, kde naopak Buchanan patřil mezi „jestřáby“. V jeho pojetí totiž studená válka – na rozdíl od WW1 a WW2 – představovala aktuální ohrožení Spojených států, které mohlo být zažehnáno jen porážkou sovětského komunismu.

Vítězný konec studené války však opět dovedl Buchanana k přesvědčení, že USA nehrozí již žádné vnější nebezpečí, což se projevilo jeho opětovným návratem k poměrně striktnímu izolacionismu. Buchanan se ostře postavil proti iráckému tažení George Bushe staršího a vždy nesmlouvavě prosazoval stažení amerických posádek ze všech cizích zemí. Americké vojáky by mnohem raději viděl na divoké a děravé americko mexické hranici než v Iráku, Kuvajtu, Koreji či Kosovu. Z Buchananových úst zaznívá krom jiného i požadavek výrazně redukovat americkou vojenskou pomoc Izraeli a Egyptu, pokud možno na nulu.

Ostře odsoudil také rozšíření NATO a především jeho útok proti Srbsku, když napsal : „Kdysi obranná aliance svobodných států…se proměnila v neoimperialistický blok, který dnes prosazuje suverénní právo na útok a napadení malých států jako je Srbsko, ve jménu demokracie a lidských práv. Otcové – zakladatelé by se styděli za to, co Clinton a Allbrightová provedli Srbům. Tento malý stát na nás nezaútočil, neohrožoval nás a neusiloval o válku s námi. Přesto jsme zničili Srbsko stejně strašně jako to učinil Hitler…“¹⁶

Kritice ze strany konzervativního patriotismu se nevyhnuly ani další mezinárodní instituce jako třeba Organizace světového obchodu (WTO) „Konečným cílem Ameriky by mělo být zrušení WTO a návrat k bilaterálním obchodním smlouvám, jež by platily pro Spojené státy a jejich obchodní partnery, a skoncovaly s tímto mezinárodním tribunálem, v němž má Amerika jeden hlas a Evropská unie patnáct“ ¹⁷

Na Evropskou unii pak Buchanan pohlíží jakožto na evropský socialistický superstát s vysokou mírou byrokratizace, který popírá suverenitu a svrchovanost jednotlivých členských států. Ač izolacionista, velmi fandí euroskeptikům, zejména Margaret Thatcherové, a vítá každý neúspěch eurofederalizačních snah. O současném evropském dění se vyjádřil následovně : „Evropa již stojí tváří v tvář národní otázce. Přejí si její velké národy…a její starodávné státy se svými úžasnými dějinami a tradicemi…pokračovat v životě jako různé a jedinečné národy ? Mají vůli přetrvat ? Nebo je unavila nezávislost ? Upřednostní národní eutanazii v socialistickém superstátě a život v trvalé závislosti na bruselské byrokracii ?…Je to rozhodující konflikt jedenadvacátého století. Bude se v něm rozhodovat…zda evropské národy přežijí jako nezávislé a svobodné, nebo se promění v provincie evropského superstátu, v němž uplatňování jim vlastního práva na záchranu jejich jedinečné identity bude navždy postaveno mimo zákon.“ ¹⁸

Kapitolu samu pro sebe pak ztělesňuje Buchananův postoj k zahraničnímu obchodu. Tento problém je totiž jediným sporným bodem, v němž se hlavní ideolog konzervativního patriotismu (příp. „nového nacionalismu“) rozchází s většinou svých stoupenců. Zatímco drtivá většina konzervativních patriotů podporuje volný trh, Pat Buchanan je vůči volnotržnímu prostředí v ostré opozici. Volný trh totiž podle Buchanana umožňuje cizincům a zejména pak nadnárodním korporacím, ovlivňovat americkou ekonomiku a to tak, že mnohdy škodí americkým zájmům.Globalizaci pak Buchanan nazývá „vývozem pracovních míst Západu do oblastí třetího světa“ ¹⁹ který nemilosrdně drtí americkou střední třídu, hlavně pak kvalifikované dělnické profese (faktem je, že díky využívání asijské pracovní síly klesly v některých dělnických oborech v USA reálné mzdy až o 24 % !). Nadnárodní korporace Buchanan považuje za nepřátele Ameriky neboť koncerny necítí k místu kde podnikají žádný emocionální vztah, stejně jako k lidem, kteří pro ně pracují. Opět si vypomůžu slovy Víta Štaifa : „Podnikání „nadnárodních“ obchodních řetězců pro něj (rozuměj pro Buchanana - pozn. MS) znamená hůl, která tvrdě dopadá na „tradiční“ společnosti – protože mu chybí velmi potřebný kladný vztah k prostředí, v němž se pohybuje, k němuž se váže velká odpovědnost a usiluje pouze o co možná nejvyšší hmotný zisk, žádná vnitřní zábrana neuhlazuje jeho vyhrocenou bezohlednost, která jeho působení často provází. “²⁰

O vyhrocenosti Buchanana vůči globalizaci asi nejlépe svědčí následující citace : „Někteří z nás si však dodnes myslí, že naše rodiny, země, církev, kultura, stojí na prvním místě. V bitvě století jsou tedy linie narýsovány. Patriotismus nebo globalizace. Národní stát nebo nový světový řád…Nezávislost je cennější než moc a za vlast má cenu bojovat. Lidé nesvěří svou lásku a nebudou loajální k EU, OSN, WTO nebo nějakému „mezinárodnímu společenství“…Protože jde o projekt elit a protože jeho architekti jsou neznámí a nemilovaní, globalizace ztroskotá na velkém útesu patriotismu. V tom spočívá naše víra, v tom spočívá naše naděje.“²¹

Paradoxem tak zůstává, že v osmdesátých letech, coby pracovník Reaganovy administrativy, Buchanan volný trh rozhodně podporoval a svůj názor změnil teprve v polovině devadesátých let, kdy začal prosazovat ochranářská cla na dovoz zboží ze všech zemí kromě Kanady.

Jedenácté září, spojené s následnou válkou proti terorismu přineslo do americké zahraniční a bezpečnostní politiky nový impuls, na který nemohla „stará pravice“ Buchananovými ústy nereagovat. Buchanan vidí příčiny newyorské katastrofy částečně v příliš mírné přistěhovalecké politice a částečně v nadměrném mezinárodním intervencionismu amerických vlád a to jak Clintonovy, tak Bushovy. Bushe mladšího Buchanan kritizuje za zbytečnou invazi do Afghánistánu a Iráku, která podle něj nic neřeší.²²

Válku s terorismem je podle Buchananova mínění možno vyhrát pouze za předpokladu radikálního zpřísnění imigračních pravidel, vyhoštění všech ilegálních přistěhovalců, jak to provedl roku 1953 republikánský prezident Eisenhower a trvání na dominanci anglosaské kultury ve všech oblastech veřejného života v USA, což povede k asimilaci imigrantů. ²³

V samotné bezpečnostní politice pak doporučuje aby se Spojené státy prioritně soustředily na obranu a zajištění vlastních hranic a dobudování tzv. protiraketového deštníku, tedy systému protiraketové obrany. Podporuje také lepší platové podmínky pro vojáky US Army. ²⁴ Jakékoliv intervence do ciziny „stará pravice“ odmítá, neboť se nehodlá zabývat „hledáním příšer“ někde ve světě.

Think tanky a veřejné instituce konzervativních patriotů („nových nacionalistů“)

Jakkoliv je Pat Buchanan zásadní a určující postavou amerického konzervativního patriotismu, nepředstavuje jedinou veřejně známou osobnost tohoto směru. Poměrně významnou roli zde hraje paleokonzervativní Rockfordův institut, tedy jakýsi think tank amerických „nových nacionalistů“ v jehož čele stojí Thomas Fleming. Institut plně podporuje Pata Buchanana, s výjimkou již zmiňovaného sporu o ekonomický protekcionismus, takže rozepisovat se o názorech členů institutu by bylo nošením dříví do lesa. Jen podotýkám, že lidé z Rockfordova institutu vydávají časopis Chronicles, kam občas přispívá i Buchanan.

V současnosti je nejvýznamnější postavou tohoto think tanku Samuel Francis, o němž jsem psal výše. Pracuje jako redaktor listu Washington times, v minulosti se angažoval při prezidentských kampaních Pata Buchanana (sám se přímo označuje za „buchananovského konzervativce“) Francis rád pracuje s konceptem „konzervativní revoluce střední třídy“ kterou mají odstarovat takzvaní MARs (Middle America radicals) z Jihu a Středozápadu země. Jedná se o příslušníky bílé střední třídy rozzlobené postupy neokonzervativní politiky Bushovy administrativy. Francis proto prosazuje, aby jim republikánská strana vyšla vstříc tím způsobem, že jako hlavní témata si vytkne odpor k imigraci a „vstřícné akci“ zastavení předávání americké suverenity organizacím jako WTO, OSN či NAFTA a důslednou obhajobu práva vlastnit a nosit zbraň.

Obecně vzato, paleokonzervativci považují své neokonzervativní oponenty za levičáky. ²⁵

Vytýkají jim přílišný intervencionismus, neúměrné zaujetí ekonomickými problémy, wilsonovský univerzalismus, ústupnost v morálně kulturních otázkách, nerespektování anglosaského odkazu Ameriky a snahu o vytvoření globálního impéria, které je v rozporu s myšlenkami otců zakladatelů. Válku v Iráku paleos vnímají jako výsledek činnosti proizraelské lobby v Bushově administrativě, což přimělo některé kritiky k tomu, že začali obviňovat paleokonzervativce z antisemitismu. Fakt, že mezi paleokonzervativními mysliteli je také několik židů (Lubinskas, Gottfried, Molnar…) asi přehlédli.

Dá se říci, že výtky konzervativních patriotů vůči Izraeli nejsou vedeny z pozic antisemitských, nýbrž čistě izolacionistických. Buchanan ve Smrti Západu chápe Izrael jako součást západní civilizace a ohrazuje se proti počínání arabských zemí na konferenci v Durbanu, které nazývá rasovým vyděračstvím. ²⁶ Nechce však, aby kvůli Izraeli byly upozaďovány americké zájmy a aby kvůli němu umírali američtí chlapci ve zbytečných válkách. Izrael se zkrátka podle „paleocons“ musí umět bránit sám.

Paleokonzervativci jsou rovněž podporováni jižanským Klubem Johna Randolpha, dosti kontroverzním spolkem, který se občas nebezpečně přibližuje na hranici rasismu, nebo Radou konzervativních občanů, která má své příznivce také převážně na americkém Jihu.

Závěrečné shrnutí

Americký konzervativní patriotismus („nový nacionalismus“) se v současné době vymezuje, zejména jako reakce na politiku Bushových neokonzervativců. Jeho pojetí národa je odvozeno od anglosaského základu a to ve všech oblastech – historické, etnické, kulturní, hodnotové i jazykové. Velmi silný důraz je kladen na křesťanskou víru „nový nacionalismus“ tedy není protináboženský, naopak je s vírou dosti provázán. Charakteristickým znakem je taktéž zdůrazňování bílé střední třídy Spojených států.

Konzervativní patriotismus v USA se ostře staví proti imigraci, na niž pohlíží jako na nebezpečí, které může rozvrátit anglosaský ráz země a způsobit její „balkanizaci“ V otázce menšin konzervativní patrioti trvají na striktní asimilaci všech přistěhovalců. Nelegální imigranti by měli být bez milosti vyhoštěni.

Samotné pojetí státní formy se vyznačuje velmi decentralizačním tónem, federální úřady by měly řešit jen to, co není schopna obsáhnout působnost obcí a států. Podporu konzervativních patriotů mají nejrůznější formy domobrany jako národní gardy, občanské milice, minutemani a bordermani.

Prvořadým požadavkem také zůstává vyrvání škol a médií kulturní levici a návrat vlastenectví, křesťanské morálky a západních kulturně morálních hodnot do těchto institucí. Obecně zde platí teze kulturní války, kterou vyhlásil Pat Buchanan na republikánském sjezdu v roce 1992.

V zahraniční politice je konzervativní patriotismus silně izolacionistický. Požaduje stažení amerických jednotek ze všech cizích zemí, klade důraz na dobudování jaderného deštníku a zabezpečení hranic USA. Válku proti terorismu nelze podle něj vyhrát intervencemi na území jiných států, ale přísnou imigrační politikou, důrazem na asimilaci přistěhovalců a kvalitní ostrahou vlastních hranic.

V otázce zahraničního obchodu jsou konzervativní patrioti rozpolceni. Jejich hlavní ideolog a reprezentant, Patrick Buchanan je ekonomický protekcionista, zatímco většina jeho kolegů podporuje volný trh.

Největší podpory se tento směr těší na Jihu a Středozápadě USA, jeho nejvýznamnější postavou je politik, publicista a novinář Pat Buchanan, jako think tank pak slouží Rockfordův institut se sídlem v Illinois, spolupracující s Radou konzervativních občanů a Klubem Johna Randolpha. Ze současných vlivných amerických politiků je konzervativním patriotům svými názory poměrně blízko republikán John Ashcroft²⁷, byť bych ho do tohoto proudu stoprocentně nezařazoval.

Poznámky z textu

¹Government Old Party – označení pro americkou Republikánskou stranu
²Rodokmen Buchananovy rodiny je zmapován až do roku 1667
³In Joch, R. : Americká zahraniční politika a role USA ve světě, str. 20
⁴American conservative magazin – www. Amconmag.com. Záhlaví internetových stránek
⁵Buchanan, P. : Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci, str.19
⁶Tamtéž, str.23
⁷Tamtéž, str. 214
⁸www.wikipedia.org – Pat Buchanan
⁹www.ontheissues.org – Pat Buchanan on immigration
¹⁰např. Buchanan, P. : Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci, str. 296
¹¹ „V každé společnosti, sestávají z občanů různých skupin, bude vždy nějaká skupina stát nejvýše. Rovnostáři tudíž pouze mění a převracejí přirozený řád věcía narušují rovnováhu společenské stavby, protože zvedají do výše to, co musí být kvůli stabilitě na zemi.“ (BURKE Edmund: Úvahy o revoluci ve Francii: CDK Brno 1997, s. 60)
¹²Štaif, V. : Kdo je Pat Buchanan ? str. 3, In www.euportal.cz
¹³www.wikipedia.org – Ezola Foster
¹⁴Bartyzel, J. : Paleokonzervatismus. In : Národní myšlenka, číslo 2, ročník 2005, str. 13
¹⁵In Joch, R. : Americká zahraniční politika a role USA ve světě, str.2
¹⁶Buchanan, P. : Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Str. 330
¹⁷Tamtéž
¹⁸Buchanan, P. : Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Str. 326 a 327
¹⁹www.ontheissues.org – Pat Buchanan on budget and economy
²⁰Štaif, V. : Kdo je Pat Buchanan ? str. 3 In www.euportal.cz
²¹Buchanan, P. : Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Str. 327 a 328
²²Blíže ( a asi nejostřeji řečeno ) Buchanan., P : 2000 dead. And for what ? In www.theamericancause.org – Pat´s column archives
²³ Blíže Buchanan, P. : Declare war on radical islam ? In www.theamericancause.org – Pat´s column archives
²⁴www.ontheissues.org – Pat Buchanan on homeland security
²⁵Např. Pat Buchanan kdysi řekl : „Neokonzervativci jsou oportunisté, nikoliv konzervativci“ www.ontheissues.org – Pat Buchanan on principles and values
²⁶Buchanan. P. : Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naši zemi a civilizaci. Str. 309 a 310
²⁷viz www.ontheissues.org – John Ashcroft

4213 čtenářů | 11 komentářů | 

|  

Twitter  Linkuj  Google  Facebook  Vybrali SME