Bolševický režim na Kubě? Žádný problém, spolupracujme, říká EU!
Kuba v roce 2003 uvěznila přes sedmdesát disidentů. Zavedené sankce ze strany EU byly v létě 2009 na španělské naléhání zrušeny. Teď nám Španělé předsedají a socialista Zapatero chce s Kubou nové vztahy.
Unie podmínila možnost spolupráce s Kubou respektováním lidských práv a politických svobod, reformou kubánského zákonodárství a hospodářskou liberalizací na Kubě. Sankce byly zrušeny přesto, že se z toho nic nestalo. Kuba patří dál mezi poslední komunistické diktátorské státy na světě se vším, co k tomu patří. Kastování lidí, zavírání do vězení za jiný, než jedině správný názor, 20 let vězení za spolupráci se zahraničními médii, možnost trestu smrti za politické přečiny proti režimu. Fidel Castro v reakci na zastavení sankcí místo poděkování prohlásil, že Kuba EU ani USA nepotřebuje, a že se naučila přežít bez nich. "Silná" slova v době, kdy se nakonec vždy našel nějaký komunista nebo socialista ve světě, co zrovna zasedl ke kormidlu a otočil ho tak trochu směrem na Kubu - zmírněním či zrušením sankcí.
Každý den se lidé z dusivé atmosféry uličních výborů a kádrování snaží všemi možnými způsoby uprchnout. Ze zoufalství raději volí velké riziko: podle odhadů jich nejméně čtvrtina při pokusu o útěk z ostrova utone. V současné době je na Kubě více než 200 politických vězňů. Tisíce dalších lidí režim pronásleduje na svobodě. Kubánský zákon číslo 88 stanoví: Kdo spolupracuje se zahraničními médii, bude odsouzen až na 20 let vězení. Kdo napadá komunistický režim, bude uvězněn, přijde o veškerý majetek a bude mu uložena pokuta ve výši padesáti ročních platů. Trestní zákoník nařizuje za 19 paragrafů trest smrti. Patnáct z nich jsou politické trestné činy…
Německý poslanec Arnold Vaatz (bývalý bojovník za lidská práva v NDR) po návratu z Kuby svého času kritizoval vstřícnou politiku EU a zejména právě Španělska vůči Kubě a prohlásil, že se Unie stala komplicem režimu. K tomu nám teď španělský socialistický premiér José Luis Rodríguez Zapatero, jehož země za jeho vedení dosáhla 17% nezaměstnanosti a schodku kolem 10% HDP a nyní předsedá EU, ihned po převzetí oteží v Unii sděluje, že „je třeba najít nový druh vztahu a podporovat otevírání politické debaty s komunistickou Kubou“.
Vážení, tento servilní přístup je pro mě dalším důkazem hlubokého přesvědčení, že EU tápe, neví kudy jít, přešlapuje a dělá jednu chybu za druhou. Politickou debatu s diktátorem a jeho bratrem, kteří tuto zemi dovedli na pokraj lidského utrpení pod taktovkou komunistické ideologie, považuji za mrhání časem i penězi. Pokud si totiž vzpomínám dobře, tak jakékoli uvolnění veškerých možných sankcí směrem k diktátorským režimům mělo za následek jedině jejich udržení při životě.
Změnu na Kubě nemůže udělat podle mě nikdo jiný, než Kubánci sami. Sám národ musí jednou vyjít do ulic a svobodný svět pak ihned stát po jejich boku. A tak jako všude jinde na světě, se i na Kubě toto stane až v okamžiku, kdy režim už nebude mít z čeho žít. Jakékoli úlevy tomuto režimu a dokonce snad hospodářská spolupráce jsou jen a jen infuzí pro Castra.
Jako již mnohokrát za jiné nápady - i v tomto případě má EU palec dolů :-(
Kde bere stále tu namyšlenost, že dokáže rozhodovat za jednotlivé národy a v jejich jménu?
PS: Nebo, zkusme měřit stejným metrem. Pokud se usneseme, že je nějaký režim totalitní a funguje na základě "hodnot", které se nám příčí, proč některé protežovat? A nebo - chceme-li obchodovat, pak si nehrajme na mentory národů a režimů. To je pokrytecké.